Češi by do penze mohli jít už po 25 letech práce. Důchod, který dostanou, bude ale směšný

Politici mluví o „důchodu po pětadvaceti letech“ a sítě se plní plány na dřívější únik z práce. Jenže návrh ještě ani nezačal pořádně běžet Sněmovnou a čísla, která z něj vyplývají, jsou pro většinu Čechů spíš varováním než výhrou. A přesně na tomhle napětí celý příběh stojí.

Česko dnes vyžaduje 35 let pojištění. OECD to označuje za extrémně přísnou podmínku a řadí nás na samotný vrchol žebříčku podle délky kariéry. Podle přehledu MPSV musí člověk, který dosáhne důchodového věku po roce 2018, nasbírat právě těchto 35 let, případně 30 let bez náhradních dob, aby získal řádný starobní důchod.

Zpráva OECD o českém penzijním systému připomíná, že průměr v zemích OECD se pohybuje kolem 9 let a v řadě států stačí dokonce méně než 1 rok krytí. Tak přísnou vstupenku do penze jako Češi nemá téměř nikdo, a právě na tenhle extrém teď míří politický výstřel.

Návrh KDU-ČSL proto působí jako obrat o 180 stupňů. Poslanci chtějí od 1. 1. 2027 pustit k řádnému důchodu už lidi s 25 lety pojištění. Podle zpravodajství ČTK lidovci 31. ledna 2026 předložili Sněmovně novelu, která srazí hranici z 35 na 25 let a zároveň upraví pravidla pro výchovné. Materiály k návrhu počítají právě s účinností od začátku roku 2027, takže mnoho lidí vidí v roce 2026 světlo na konci tunelu.

Tohle světlo ale zatím svítí jen na papíře. Sněmovna stojí na úplném začátku legislativní cesty a poslanecký návrh může kdykoli skončit v koši nebo projít v úplně jiné podobě. Poslanci zatím neschválili jediný paragraf, který by komukoli zaručil nárok po 25 letech pojištění. Lidé, kteří podle toho už dnes plánují kariéru, tak sází své stáří na hodně nejistou kartu.

I kdyby ale Sněmovna návrh beze změn protlačila, 25 let neotevře cestu k pohodlnému stáří, ale spíš k mini důchodu. Kratší kariéra sice láká, jenže zásadně seškrtá zásluhovou část penze. Když Redakce přepočítala propočty pro rok 2027, vyšlo, že Čech, který „uteče“ z práce o deset let dřív, za to zaplatí tisíce korun měsíčně – a právě na těchto konkrétních částkách začíná druhá, podstatně bolavější část příběhu.

Tady už jdou emoce stranou a nastupují čísla. Průměrný zaměstnanec by po 25 letech podle propočtů pro rok 2027 bral asi 15 500 korun měsíčně. Při stejné mzdě a 35 letech pojištění by měl kolem 19 700 korun. Rozdíl tedy dosáhne přibližně 4 200 korun měsíčně.

Od roku 2026 přitom platí minimální starobní důchod 9 800 korun, tedy 20 % průměrné mzdy, jak uvádí přehled parametrů ČSSZ pro rok 2026. Kdo se tedy spokojí s 25 lety, posune se nebezpečně blízko spodní hranici, která sotva pokryje nájem, energie a základní nákup.

Kde tahle čísla vznikají? Důchod se skládá ze dvou částí. Základní výměra vychází pro všechny stejně, procentní výměra roste podle odpracovaných let a výdělků. U důchodů přiznaných v roce 2027 činí sazba procentní výměry 1,490 % výpočtového základu za každý celý rok pojištění. Když Redakce spočítala sazbu 1,490 % za rok a minimum 9 800, vyšlo, že většina lidí s kratší pracovní kariérou skončí těsně nad hranicí minima. Kratší doba pojištění tak nešetří jen nervy v práci, ale hlavně ořezává každý měsíc důchodu.

Ještě tvrdší náraz čeká živnostníky, kteří léta platí jen povinné minimum na sociálním. Živnostník, který posílá pouze minimální zálohy, by po 25 letech podle modelu ČSSZ dosáhl zhruba na 12 100 korun. Při 35 letech by měl asi 15 900 korun, takže ho zkrácení kvalifikace paradoxně udržuje poblíž zákonného minima 9 800 korun. Podle analýz vycházejících z dat ČSSZ se drtivá většina OSVČ skutečně drží minimálních záloh, a proto musejí na slušný důchod spíš zapomenout.

V Redakci nás šokovalo, že i po 25 letech pojištění vychází OSVČ na minimech jen na zhruba 12 100 korun, tedy částku sotva vyšší než minimální důchod. Proto jsme čtenářům přepočítali i scénář s 35 lety, kde stejný člověk dosáhne přibližně na 15 900 korun měsíčně. Rozdíl nepůsobí na papíře tak dramaticky, ale v rozpočtu důchodce rozhodne o každé zimní faktuře za plyn.

A do toho všeho vstupuje další vrstva změn, která může zamíchat kartami hlavně rodičům a těm, kdo zvažují práci i po dosažení důchodového věku.

Důchodová politika si dnes snaží rodiče naklonit hned několika tahy. Stát zavedl výchovné 500 korun na dítě, které má ocenit péči a dorovnat penze hlavně ženám. Současně ale schválená reforma plánuje od 1. 1. 2027 výchovné z valorizace vyjmout. Při zvyšování důchodů má systém částku 500 korun za každé dítě nejdřív odečíst, zbytek valorizovat a teprve potom pevné výchovné znovu přičíst.

KDU-ČSL teď ve svém balíčku RODIČE+ tlačí opačný směr a požaduje, aby výchovné valorizaci dál následovalo. Stejný návrh tak jednou rukou slibuje kratší pracovní kariéru, druhou rukou mění motivaci těch, kdo vychovali děti. Rodiče se tak ocitají mezi mlýnskými kameny různých parametrů, které se navzájem přetlačují.

Do hry navíc vstupuje odložený starobní důchod, tedy možnost pracovat i po dosažení důchodového věku a za každý měsíc si penzi zvýšit. ČSSZ u důchodové reformy uvádí, že od roku 2025 snižuje věk potřebný pro vznik nároku na odložený důchod z pěti na dva roky nad řádný důchodový věk, což shrnuje i přehled ČSSZ k důchodové reformě. Člověk tedy po splnění podmínek nemusí čekat dlouhých pět let, aby odložením získal bonus, dva roky stačí. Kratší kvalifikační doba na jedné straně a větší motivace k práci po dosažení nároku na druhé straně vytvářejí pro rodiče dobře zamaskované dilema.

Celý obraz nejlépe ukáže konkrétní osud. Na jedné pobočce ČSSZ popsali ženu, které dnes kvůli hranici 35 let chybí jediný rok pojištění, a proto na řádný starobní důchod nedosáhne. Když Redakce její případ přepočítala na 25 let, dostala by důchod jen kolem 11 až 13 tisíc korun, tedy těsně nad minimem 9 800 korun. Modelové tabulky pro podobné příjmy a doby pojištění zveřejňují například odborné výpočty na finančních serverech. Papírová výhra by se tak v praxi změnila v boj o každou stokorunu.

Zkrácení hranice na 25 let proto může zachránit lidi, kteří dnes kvůli chybějícím rokům propadají systémem, ale většině Čechů neslibuje nic víc než nouzový východ. Kdo kvůli novému pravidlu odejde z práce co nejdřív, může v penzi zjistit, že deset „ušetřených“ let spolklo stovky tisíc korun. Pokud politici návrh nakonec prosadí, měl by pro většinu sloužit jako poslední síť pod lanem, ne jako nový standard plánování kariéry – a otázkou zůstává, kdo si tenhle obchod se stáří opravdu troufne uzavřít.