Článek
Na první pohled dobrá zpráva. Žádný ústavní střet, žádné drama, rozpočet prostě projde. Jenže ve chvíli, kdy prezident couvá z možného veta, Národní rozpočtová rada mluví o přímém rozporu se zákonem a o účtu, který doma zaplatíme my, ne politici.
Prezidentův klid, Ústava a „hladký“ průchod rozpočtu
Prezident Petr Pavel vyhlásil klid dřív, než vůbec mohl začít jakýkoli rozpočtový konflikt. V rozhovoru pro Deník 23. února 2026 otevřeně oznámil, že zákon o státním rozpočtu se schodkem 310 miliard korun vetovat nebude a že nechá vládě plnou zodpovědnost za výši deficitu i strukturu výdajů.
Jenže Národní rozpočtová rada už 10. února označila stejný návrh za „v přímém rozporu“ se zákonem o pravidlech rozpočtové odpovědnosti, protože překračuje stanovený výdajový rámec odvozený z limitu strukturálního salda 1,75 % HDP. Tady se tedy nejedná o drobný nesoulad, ale o přímé varování institucionálního hlídače dluhu.
Ústava přitom prezidentovi ruce nesvazuje, spíš mu dává do ruky nástroj. Článek 50 a článek 62 písm. h) Ústavy umožňují hlavě státu vrátit Poslanecké sněmovně jakýkoli zákon, tedy i rozpočet, protože ten patří mezi „obyčejné“ zákony. Bývalý soudce Ústavního soudu Suchánek i další odborníci připomínají, že prezident rozpočet nemůže jen nechat ležet, musí jej buď vetovat, nebo podepsat.
Precedens už existuje. Miloš Zeman v roce 2022 vetoval rozpočtovou novelu a Sněmovna pak jeho veto přehlasovala. Ústavní rámec je tedy jasný a ukazuje Pavlův slib „nevetovat“ jako čistě politickou volbu, ne jako právní nutnost. Zůstává tak viset ve vzduchu otázka, proč se Hrad rozhodl nebojovat právě teď a jak se tento klid projeví v dalších krocích kolem rozpočtu.
Zatímco prezident stahuje prst ze spouště, Sněmovna už mezitím zamkla základní čísla. V noci z 11. na 12. února 2026 schválilo 90 poslanců vládní koalice proti 68 opozičním rámec rozpočtu: příjmy, výdaje a schodek 310 miliard korun včetně způsobu jeho krytí. Tyto základní údaje nyní poslanci smějí jen přeskupovat mezi kapitolami, nikoli navyšovat či snižovat.
„Rozpočet projde hladce“ tak v praxi znamená velmi jednoduchý sled kroků: Sněmovna už parametry zamkla, Senát do hry vůbec nevstupuje a prezident odmítne veto. Tato hladkost ale nestojí na pevném plnění pravidel, spíš na provizorním režimu, který mezitím vytváří zdání, že stát najednou hospodaří přebytkově, a právě tam začíná další příběh.
Provizorium, hezká lednová čísla a skrytá účtenka
Rozpočtové provizorium přineslo vládě nečekaný dárek. K 31. lednu 2026 totiž státní rozpočet vykázal přebytek 32,4 miliardy korun, který na první pohled vypadá jako návrat k odpovědnosti. Ministerstvo financí však samo přiznává, že jde hlavně o efekt omezených výdajů v provizoriu podle pokladního plnění státního rozpočtu od Ministerstva financí.
V praxi to znamená, že úřady mohou každý měsíc uvolnit zhruba jednu dvanáctinu loňských výdajů. Výdaje tak meziročně klesají téměř o 14 %, zatímco příjmy rostou o více než 12 %. Přebytek tedy nevzniká proto, že by stát zásadně přehodnotil své priority, ale proto, že část peněz prostě ještě neodešla tam, kam měla.
Může to znamenat odklad plateb ve školství, investic obcí nebo nákupů zdravotnického vybavení. Účet nepřestává existovat, jen se posouvá v čase. Jde tak o optický efekt odložených plateb, zatímco návrh rozpočtu dál míří k celoročnímu schodku 310 miliard, který zvýší dluh i budoucí náklady na jeho obsluhu.
Takový schodek může v okamžiku zpomalení ekonomiky vyvolat tlak na vyšší daně nebo inflaci. Běžná domácnost pozná toto „kouzlo“ ve chvíli, kdy stát po březnovém schválení rozpočtu začne dohánět odložené platby a současně hledat další zdroje na úroky z dluhu, a na pozadí toho se mezitím ohýbají samotná rozpočtová pravidla.
Gumová pravidla, přepsaný zákon a obrana jen na papíře
Česká rozpočtová pravidla dnes připomínají gumu, kterou vláda natahuje přes rám kritiky Národní rozpočtové rady. Zákon č. 23/2017 Sb. nastavil pro rok 2026 limit strukturálního schodku veřejných financí na 1,75 % HDP. Podle propočtů NRR to odpovídá hotovostnímu deficitu státního rozpočtu zhruba 237 miliard korun plus výjimky pro výdaje na obranu nad 2 % HDP a půjčku na Dukovany, a proto minulá vláda navrhovala deficit 286 miliard, který se do těchto mantinelů ještě vešel.
Nový návrh se schodkem 310 miliard však rada označuje za „v přímém rozporu“ se zákonem o pravidlech rozpočtové odpovědnosti. Ministryně financí Alena Schillerová přesto prosazuje vlastní právní výklad a kabinet raději připravuje novelu zákona, která má pravidla přepsat „za pochodu“ podle nových evropských rámců, i když legislativní proces zatím nedoběhl.
Vypadá to, že vláda méně hledá úspory a víc hledá větší tabulku, na kterou se čísla pohodlněji vejdou. Lednový přebytek z provizoria pak funguje jako uklidňující obrázek, který překryje tuto právní gymnastiku, i když se základní trend rozpočtu nemění.
Nejrychleji se přitom projeví škrty tam, kde se politika nejraději ohání bezpečností. Původní návrh vlády Petra Fialy počítal pro rok 2026 s rozpočtem ministerstva obrany 175,8 miliardy korun a celkovými výdaji na obranu 206,5 miliardy, což odpovídá asi 2,35 % HDP. Po revizi podle usnesení nové Sněmovny klesá kapitola ministerstva obrany na zhruba 154,8 miliardy a celkové obranné výdaje na 184 až 186 miliard, tedy přibližně 2,07 až 2,11 % HDP.
Formálně tak vláda stále plní závazek vůči NATO, ale s nižším prostorem pro modernizaci armády i podporu Ukrajiny. Prezident Pavel tento směr 17. února označil za „nezodpovědné“ snižování výdajů na obranu a za špatný signál spojencům i Ukrajině. I z toho je vidět, že skutečný střet se nevede mezi Hradem a vládou o veto, ale o to, jak daleko politika odtáhne každodenní realitu od dříve daných slibů, což se naplno ukáže u celkového schodku.
Slíbené šetření, vyšší schodek a paradox Pražského hradu
Čeští voliči po volbách 2025 očekávali spíš utažení opasků než další povolení dírek. Fialova vláda ještě v září 2025 představovala návrh rozpočtu na rok 2026 se schodkem 286 miliard korun, který podle vlastních materiálů splňoval podmínky zákona o rozpočtové odpovědnosti a počítal s postupným snižováním strukturálního deficitu směrem k 1 % HDP do roku 2028.
Nový kabinet ANO, SPD a Motoristé však návrh po volbách přepracoval. Dne 26. ledna 2026 schválil rozpočet se schodkem 310 miliard, což je navýšení deficitu o 24 miliard oproti původnímu plánu. Národní rozpočtová rada i část ekonomů takový krok označují za rozporný se zákonnými mantinely, zatímco ministryně Schillerová trvá na svém právním výkladu a na možnosti pravidla změnit.
Podle čtení redakce se tak střet nevede primárně o konkrétní čísla, ale o to, zda politická pohodlnost převáží nad pravidly, která si stát napsal kvůli budoucím generacím. Právě na tomto pozadí působí situace na Pražském hradě až paradoxně klidně.
Zatímco stát jako celek funguje v provizoriu a hlídač dluhu bije na poplach, na vlastním dvorečku běží rozpočtová mašina podstatně hladčeji. Ministerstvo financí nastavilo pro Kancelář prezidenta republiky na rok 2026 výdaje 421,4 milionu korun, tedy zhruba o 82 milionů méně než loni. Rozpočtový výbor Sněmovny tuto kapitolu bez větších sporů doporučil ke schválení a poslanci ji následně schválili.
Debata se vedla spíše o rozsahu škrtů než o tom, zda výdajový rámec respektuje stejný zákon jako u celého státu. Kontrast mezi bezproblémovým schválením několika stovek milionů na Hrad a současným ignorováním varování NRR u stovek miliard celostátního deficitu vystihuje český způsob „šetření“ přesněji než dlouhé tabulky.
Když si tedy odškrtneme, jak hladce politici vyřeší finance pro vlastní instituce a jak potichu ohýbají zákon o rozpočtové odpovědnosti, zůstane jediná nepříjemná otázka. Pokud se tu opravdu nekoná žádný otevřený boj mezi vládou a prezidentem o rozpočet, kdo nakonec hájí zájmy těch, kdo celý účet zaplatí, tedy daňových poplatníků, kterým dnes politici slibují klid, ale zítra pošlou složenku za „hladce“ schválený dluh?
