Článek
Marian Jurečka obvinil Alenu Schillerovou ze lži: podle něj v rozpočtu nikdy nescházely desítky miliard na penze. V číslech je jasno, v hlavách seniorů zůstala podzimní panika. Co tedy skutečně říká rozpočet, valorizace a zákon?
Jedno číslo, které míří přímo na podzimní strach
V rozpočtu na rok 2026 stojí u položky „důchody“ pořád stejné číslo: 722,2 miliardy korun. Podle návrhu ministerstva financí ho držel už původní plán Zbyňka Stanjury a stejnou sumu následně převzala i vláda Andreje Babiše v přepracovaném rozpočtu.
Přesto politici ANO celé měsíce strašili, že v kapitole práce a sociálních věcí mizí 32 až 96 miliard a že právě penze jsou první na ráně.
Výsledek srovnání obou verzí rozpočtových tabulek je prostý: Alena Schillerová ve svém revidovaném návrhu nepřidala na důchody ani korunu. Řádek „důchody“ dál ukazuje 722,2 miliardy, zároveň však před kamerami mluvila o miliardových dírách a varovala seniory před scénářem „nebude na důchody“.
Právě tohle vystihuje Jurečkovo obvinění z nepravdy: čísla se neměnila, měnil se jen slovník, který měl u seniorů vyvolat obavy.
Mezitím v pražské tramvaji sedí pán s igelitkou, vytahuje složenky a polohlasem počítá, jestli mu valorizace skutečně dorazí. Vláda už přitom v září 2025 podle materiálů vlády schválila zvýšení důchodů od ledna 2026, průměrný starobní důchod skáče o 668 korun na 21 839 korun a stát navazuje minimální penzi na 20 procent průměrné mzdy.
Tabulky tedy slibují růst, konkrétní senior ale žije spíš uvnitř představy podzimu bez důchodu a politické vzkazy slyší hlasitěji než rozpočtové řádky, které teprve další část příběhu převádí do reality bankovních výpisů.
Peníze na účtu jako nejtvrdší argument proti panice
Lednová valorizace 2026 nakonec proběhla přesně podle zákona a důchodcům reálně přidala v průměru 668 korun měsíčně. Stát k tomu nikoho nenutil vyplňovat žádost, valorizace nastala automaticky podle zákona o důchodovém pojištění.
Konkrétně platí, že:
- základní výměra důchodu stoupla na 4 900 korun,
- procentní část se zvýšila o 2,6 procenta,
- průměrný starobní důchod dosáhl 21 839 korun.
Senior tak na výpisu z účtu vidí částku, která lépe pokrývá nájem, léky i dražší energie. V peněžence je to hmatatelné, i když atmosféra z podzimu v paměti zůstává.
Přesto se mnozí důchodci celé měsíce ptali dětí, jestli jim peníze vůbec přijdou. Podle rozpočtových čísel má však systém důchodového pojištění v roce 2026 plánovaný přebytek: výběr pojistného míří na 737,9 miliardy korun, výdaje na penze drží zmíněných 722,2 miliardy a rozdíl dává plus zhruba 15 miliard.
Na papíře tedy penzijní účet nesedí v červených číslech. V diskusích a reakcích čtenářů ale potkáváme seniory, kteří i přes tahle čísla řeší, jestli po zaplacení nájmu vůbec zbude na léky, a právě tam se politická rétorika vpíjí nejhlouběji.
Andrej Babiš během podzimu mluvil o „až 100 miliardách“, které podle něj v rozpočtu chybí, a jeho místopředseda Karel Havlíček přidával číslo šesti miliard „jen na penze“. Opoziční politici zároveň operovali s částkou 96 miliard údajně chybějících v rozpočtu, zatímco šéf Výboru pro rozpočtové prognózy Michal Skořepa i Národní rozpočtová rada takovou sumu označili za zavádějící a upozornili, že hlavní mandatorní položky, včetně důchodů, sedí na reálných odhadech.
Z reálného přebytku okolo 15 miliard na důchodovém účtu se tak stala mediální historka o „podzimu bez důchodů“. Lednové výpisy z účtů seniorů ale ukazují pravý opak a tlačí debatu k jiné otázce, která už nesouvisí s tím, zda penze dorazí, ale s tím, v jakém stavu vlastně stojí celý státní rozpočet.
Skutečný spor: zákon, schodek a politický spin
Národní rozpočtová rada dnes vládě vytýká něco jiného než nevyplacené penze. Ve svém únorovém stanovisku otevřeně říká, že návrh rozpočtu se schodkem 310 miliard korun odporuje zákonu o pravidlech rozpočtové odpovědnosti.
Podle propočtů rady totiž z povoleného strukturálního salda vychází hotovostní deficit 237 miliard a i po započtení výjimek pro Dukovany a výdaje na obranu se vláda legálně dostane maximálně na 286 miliard. Ministerstvo financí se odvolává na takzvanou „únikovou doložku“ z evropských pravidel, rada ale trvá na tom, že český zákon určuje strop jasněji než doporučení z Bruselu.
Tento právní a metodický střet však nezasahuje samotný mechanismus výplaty penzí. Zákon o rozpočtové odpovědnosti řeší výdajové rámce a dlouhodobou udržitelnost, nikoli vypínání konkrétních mandatorních výdajů, mezi které důchody patří.
Mandatorní výdaje jsou platby, které musí stát ze zákona posílat, typicky právě důchody nebo některé sociální dávky. Žádný bod stanoviska Národní rozpočtové rady nevolá po jejich zastavení, ale po zodpovědnějším plánování deficitu. Lze v tom vidět jasnou hranici: jiná věc je legitimizace schodku, jiná otázka jistota lednové valorizace.
Detailnější porovnání jednotlivých verzí rozpočtu pak vykresluje další rozpor s rétorikou ANO. Vláda Andreje Babiše v přepracovaném návrhu přidala 26 miliard na dopravní infrastrukturu přes SFDI a dalších 17 miliard na sociální mandatorní výdaje ministerstva práce a sociálních věcí, tedy na různé dávky a podpory „pro pomoc lidem“.
Analýzy zároveň připomínají, že zatímco skoro všechny tyto dávky získaly více peněz, samotný řádek důchodů dál ukazuje 722,2 miliardy, a to navzdory řečem o chybějících 80 až 96 miliardách v rozpočtu jako celku. V podstatě tak jde o varování „nebude na důchody“ sloužilo hlavně jako silný emoční nástroj pro mobilizaci voličů, ne jako popis reálného rozpočtového rizika.
Jistota letošních důchodů ale zároveň neotevírá bianko šek pro chronické schodky, a právě debatu o udržitelných pravidlech by měli politici vést se seniory čestněji než přes neexistující stomiliardovou díru v penzijním účtu, která se v číslech nikdy neobjevila, ale v hlavách voličů zanechala hlubokou stopu.
