Článek
Vláda mluvila o „rychlé pomoci“ a „sjednocení dávek“. Realita? Termíny se tiše posunuly, superdávka i vyšší minimum přijdou později a rodinám mezitím mizí tisíce z rozpočtu. A to zdaleka není celý problém.
Jaro mělo přinést úlevu. Vláda ji přesunula na podzim 2026
Na jaře 2026 měly přijít první konkrétní peníze navíc. Místo toho se má vše přesunout až na srpen a říjen.
Původní nastavení zákona č. 151/2025 Sb. o superdávce a navazující novely 152/2025 Sb. počítalo s tím, že Úřad práce vyplatí první superdávku už v květnu 2026 za duben. Nové životní minimum 5 500 Kč pro jednotlivce mělo začít platit od 1. května 2026.
Podle dnes Sněmovnou schválené novely se však vznik nároku na superdávku u stávajících klientů posouvá na červenec 2026, takže první vyšší superdávka má přijít až ve srpnové výplatě za červenec. Účinnost částky životního minima 5 500 Kč se má odložit na 1. října 2026. Pět měsíců rozdílu neexistuje jen „v přechodných ustanoveních“. Promítá se do každé peněženky, která dál žije na starých částkách. Novela je přitom k 19. únoru 2026 teprve postoupena Senátu a dosud nebyla vyhlášena ve Sbírce, i když ji vláda a úřady už v materiálech používají jako nový harmonogram.
Politici přitom mluvili o rychlé pomoci rodinám a „sjednocení dávek“, ne o odkladu pomoci do podzimu 2026. Zákon o superdávce měl nahradit čtyři různé podpory jedinou dávkou a novela 152/2025 Sb. nastavila nové částky minima včetně 5 500 Kč pro jednotlivce. Ještě na podzim 2025 prezentovaly přehledy pro veřejnost květnový termín zvýšení minima jako hotovou věc.
Lze proto dnešní posun vnímat jako vědomé přehazování výhybky, ne jako drobnou technickou korekci harmonogramu. Tichý posun dat se neodehrál v titulcích, ale v legislativních detailech.
Při pročítání vládních materiálů a legislativního monitoru jsme narazili na nenápadné přepsání účinnosti. Tisková zpráva Ministerstva práce z 13. února 2026 jasně popisuje nový harmonogram, podle kterého mají stávající klienti dostat superdávku až za červenec se srpnovou výplatou a nové částky životního minima mají začít platit až od 1. října 2026. Stenoprotokol Sněmovny tento posun potvrzuje paragraf po paragrafu, ale teprve u konkrétních rodin je vidět, jak jiný příběh těch pět měsíců kreslí.
A právě u těchto rodin se naplno ukazuje, co vlastně takzvaný „odklad účinnosti“ znamená.
Pět měsíců na starých částkách: rozpočet samoživitele nevydrží
Za pět měsíců odkladu přijít o zhruba 3 200 Kč. Pro modelového samoživitele žijícího sám je to hodně jednoduchý výpočet a zároveň tvrdý dopad.
Současné životní minimum jednotlivce zůstává na úrovni 4 860 Kč měsíčně, jak uvádějí oficiální tabulky Ministerstva práce a sociálních věcí. Novela 152/2025 Sb. přitom počítá s částkou 5 500 Kč, jenže po poslední změně má začít platit až od 1. října 2026.
Rozdíl 640 Kč měsíčně při pětiměsíčním odkladu dává oněch zhruba 3 200 Kč, které v rozpočtu prostě chybějí. Taková částka může pro mnoho lidí znamenat významnou část nájmu nebo účtů za energie. V politické řeči jde o „posun účinnosti“, v kuchyni nad nezaplacenými složenkami o velmi konkrétní měsíční mínus.
Typický příběh samoživitelky vypadá tak, že každý měsíc počítá, jestli zvládne nájem. Stále žije na minimu 4 860 Kč a s novým minimem 5 500 Kč může počítat až od října 2026, i když podle původního nastavení zákonů a výkladů plánovala květen. V charitativních kazuistikách se opakují stejné věty, že příjem „vystačí jen na nájem a nic víc“, děti mají méně kroužků, více levných rohlíků a kompromisů. Pět měsíců odkladu je pro ně velmi dlouhá doba.
Celý zmatek navíc ničí možnost jakéhokoli finančního plánování. Starší legislativní výklady a články stále uvádějí původní termín 1. května 2026, takže řada lidí dál plánuje rozpočty podle května a reálně počítá s penězi, které přijdou až od října 2026.
Do toho přichází další náraz, Úřad práce se topí v byrokracii místo toho, aby rychle posílal vyšší dávky. Podle údajů Úřadu práce, které citovala média, přišlo do konce roku 2025 celkem 388 999 žádostí o superdávku. Ministerstvo práce mluví o zhruba 418 tisících informačních dopisů, které úřady rozeslaly příjemcům starých dávek.
Každá žádost znamená jednu rodinu, která mezitím přežívá na starých částkách. Stát si tímto odkladem ulevuje od náporu, lidé však jen čekají a právě tady se začíná lámat příběh „reformy“, která měla přinést pořádek.
Superdávka slibovala pořádek. Ve skutečnosti chrání hlavně úřady
Superdávka měla všechno zjednodušit. Výsledkem je zhruba rok trvající dvojkolejnost, v níž se těžko orientují i odborníci, natož běžné rodiny.
Zákon č. 151/2025 Sb. zavedl novou dávku státní sociální pomoci, která má nahradit:
- přídavek na dítě,
- příspěvek na bydlení,
- příspěvek na živobytí,
- doplatek na bydlení.
Původní přechodné období nastavilo pro stávající příjemce dobu, kdy dobíhají staré dávky a zároveň se zpracovávají nové žádosti o superdávku. Po posledním posunu nároku na superdávku u stávajících klientů na červenec 2026 má tato dvojkolejnost fakticky trvat až do července 2026, zatímco superdávka pro stávající příjemce naplno startuje až od července se srpnovou výplatou. Rodiny tak téměř rok žijí v labyrintu dvou systémů, dvou pravidel a dvou sad formulářů.
Při čtení přechodných ustanovení a metodik Ministerstva práce je logika zřejmá, stát nechává staré dávky běžet do okamžiku, kdy úřad stihne zpracovat novou žádost. Na papíře tím vláda „zajišťuje kontinuitu podpory“. Ve skutečnosti ale prodlužuje období, kdy se lidé těžko vyznají v tom, co vlastně pobírají a proč.
Každá změna adresy, příjmu nebo složení domácnosti znamená další kolečko mezi starým a novým systémem, nové dotazování na úřadě, nové čekání. Jistota, kterou měla superdávka přinést, se vytrácí v nekonečných přechodných paragrafech.
Ještě výmluvněji mluví motivace poslední novely. Stejná tisková zpráva Ministerstva práce, která oznamuje odklad výplaty superdávky a zvýšení životního minima, otevřeně zdůrazňuje potřebu snížit administrativní a technickou zátěž Úřadu práce při zpracování stovek tisíc žádostí. Stejný argument „kvůli zátěži úřadů“ pak popisují i zpravodajské texty napříč médii.
Z těchto kroků lze vyvodit jednoduchý závěr: dnešní nastavení systému chrání především kapacitu úřadů, ne rodinné rozpočty. Přechodná ustanovení, odklad zvýšení minima i posun výplaty superdávky vznikají s ohledem na stovky tisíc žádostí a přetížený Úřad práce, zatímco statisíce rodin dál fungují na starých částkách.
Superdávka tak zatím nepřináší jistotu, ale rok čekání a odkládání, a to je něco, co bychom si jako voliči měli dobře zapamatovat, až budeme znovu poslouchat sliby o „rychlé pomoci rodinám“.
