Článek
Emoce křičí, kalendář mlčí a právní limity trpělivě čekají. Právě v tom napětí mezi plnými náměstími a suchými paragrafy se rozhodne, zda Petr Pavel obhájí Hrad, nebo o šanci přijde.
Emoce na náměstích vs. chladný volební kalendář
Brněnské náměstí Svobody v polovině února 2026 připomíná start prezidentské kampaně. Podle Brněnského deníku tam na akci „I Brno stojí za prezidentem“ dorazí až deset tisíc lidí, součást celostátní iniciativy Stojíme za prezidentem.
Na pódiu vystoupí kněz Marek Orko Vácha a pronese větu, která zní skoro jako požehnání nové kandidatuře: Petr Pavel „už se nemusí omlouvat za svou minulost, má bohatě odpracováno“. Náměstí burácí, atmosféra připomíná volební mítink.
Jen samotný prezident mluví dál opatrně. Kandidaturu spíš připouští, než oznamuje, a v jinak bouřlivé demonstraci zůstává zvláštní prázdné místo. Nadšení z tribun tak naráží na fakt, že skutečné tempo neurčují skandovaná hesla, ale zákon a kalendář.
Zákon o volbě prezidenta říká, že předseda Senátu musí vyhlásit termín tak, aby případné druhé kolo proběhlo nejpozději třicet dní před koncem mandátu a volba se odehrála v posledních šedesáti dnech volebního období. Podle přehledu serveru iDNES.cz skončí Pavlův současný mandát 9. března 2028, takže první kolo by mělo připadnout do okna mezi 9. lednem a 8. únorem 2028, a to není detail, ale klíč k celé debatě.
Termín pro podání kandidátní listiny má vlastní, stejně přísnou logiku. Podle portálu veřejné správy musí zmocněnec kandidáta dodat ministerstvu vnitra kandidátní listinu s potřebnými přílohami nejpozději šestašedesát dní před dnem prvního kola, a to do 16:00.
Z těchto údajů vyplývá, že praktický termín pro odevzdání kandidátní listiny vychází zhruba na listopad 2027, přesné datum určí až vyhlášení voleb předsedou Senátu. Do té doby může Petr Pavel teoreticky couvat, váhat i „dělat drahoty“, a přesto stihne podat kandidátní listinu v plně legálním okně.
Z právního hlediska tedy panika kolem údajně „zaspané kandidatury“ v roce 2026 neodpovídá realitě, spíš odráží emoce z náměstí a sociálních sítí. Skutečná otázka zní jinak: kdy se pohodlné vyčkávání změní v logistický hazard, ve chvíli kdy do hry vstoupí miliony, účty a podpisy.
Peněženka kandidáta a šedá zóna předkampaně
Rytmus kampaně nakonec diktuje peněženka mnohem přísněji než titulky komentářů. Zákon o volbě prezidenta republiky podle serveru Podnikatel stanoví, že kandidát může za kampaň utratit nejvýše 40 milionů korun, pokud skončí v prvním kole, a 50 milionů, pokud postoupí i do druhého. Do limitu se počítají i dary, služby a jiná nepeněžní plnění třetích osob.
Každý billboard, každý televizní spot tedy spálí konkrétní část povolené munice. V roce 2023 utratil Petr Pavel před prvním kolem téměř 38 milionů, tedy částku nebezpečně blízkou tehdejšímu stropu 40 milionů. Kdo takovou sumu vyčerpá příliš brzy, běží zbytek souboje s těžkými olověnými botami.
Finanční stopky přitom oficiálně začínají tikat až od vyhlášení voleb. Kandidát musí podle ministerstva vnitra do pěti dnů po tomto kroku zřídit transparentní volební účet, přes který povede všechny výdaje na kampaň, a na jehož existenci i související web s přehledem financování upozorní Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran.
Všechno, co tým utratí teď, padá do šedé zóny „předkampaně“. Zákon tyto částky do limitu oficiálně nepočítá, ale rozpočet kandidáta je ponese velmi konkrétně. Z tohoto pohledu by proto předčasný plný start znamenal dlouhý a drahý maraton bez stejného jasného rámce, jaký platí po vyhlášení voleb, který může unavit kandidáta i voliče dřív, než se skutečně začne hrát o Hrad.
A právě tady začíná být vidět, jak ostře současné nadšení kolem iniciativy Stojíme za prezidentem kontrastuje s tím, co si může rozumný kandidát finančně dovolit.
Stojíme za prezidentem: síla ulice vs. jazyk paragrafů
Ulice už Pavla symbolicky táhne do volebního ringu, ale prezidentská role vyžaduje jiný gard, než jaký reprezentují megafony Milionu chvilek. Spolek od roku 2018 zaplnil Letnou asi dvěma sty padesáti až třemi sty tisíci lidí a svolal protesty ve stovkách obcí po celé zemi, což z něj dělá jeden z nejvýraznějších občanských fenoménů posledních let.
Na přelomu ledna a února 2026 převádějí Milion chvilek a spřízněné iniciativy tuto energii do podpory současného prezidenta. Jen v Praze se podle organizátorů sejde 80 až 90 tisíc lidí, kteří reagují na projevy osobností jako Marek Orko Vácha nebo Jitka Čvančarová bouřlivým souhlasem. O dva týdny později už robíhají akce Stojíme za prezidentem ve více než čtyřech stech obcích, od Děčína po Písek.
Když tam Petr Pavel děkuje za podporu, zároveň balancuje. Jedna věta ho může posunout do role prezidentského kandidáta Milionu chvilek, ne prezidenta celé republiky, a přesně na tenký led mezi aktivismem a nadstranickou rolí si dává pozor.
Jenže jazyk zákona je k podobnému nadšení chladný. Kandidátní listinu mohou podat jen tři typy subjektů:
- nejméně dvacet poslanců,
- minimálně deset senátorů,
- tzv. navrhující občan s peticí podepsanou alespoň padesáti tisíci voliči.
Portál veřejné správy zdůrazňuje, že zmocněnec musí předložit listinnou nebo elektronickou petici v zákonné lhůtě a v předepsané podobě, jinak ministerstvo vnitra k návrhu vůbec nepřihlédne. Elektronická výzva Stojíme za prezidentem, kterou Milion chvilek vede jako podporu Pavla, proto funguje spíš jako barometr nálady než jako právní základ kandidatury.
Do celé skládačky navíc vstupuje i tempo, které nastaví předseda Senátu: musí vyhlásit termín volby tak, aby se případné druhé kolo stihlo nejpozději měsíc před koncem mandátu současné hlavy státu. Analýzy proto očekávají, že k vyhlášení prvního kola pro rok 2028 dojde na podzim 2027, minimálně devadesát dní před hlasováním.
Do té chvíle působí tlak z internetu typu „hned do boje proti Babišovi a Okamurovi“ spíš jako emocionální předstih, zatímco pragmatická otázka zní jinak: jak se Petr Pavel zapojí tak, aby si nevyčerpal peníze, ale zároveň nezaspal okamžik, kdy musí sehnat podpisy, tým i konkrétní scénář kampaně.
Co ukazuje Zemanův příklad a kde leží Pavlův skutečný deadline
Historie nabízí jasný časový semafor. Miloš Zeman oznámil na Pražském hradě svoji snahu obhájit mandát 9. a 10. března 2017, první kolo volby se přitom konalo 12. a 13. ledna 2018. Mezi projevem a urnami tedy uplynulo zhruba deset měsíců, což odpovídá takzvanému „normálnímu oknu“ šesti až dvanácti měsíců před volbami.
Zeman navíc odevzdal kandidátní listinu s více než 113 tisíci podpisy občanů až 6. listopadu 2017, tedy 67 dní před hlasováním. Ocitl se tak jen těsně nad povinnou hranicí šestašedesáti dní. To naznačuje, že politicky silný kandidát může oficiální nominační proceduru načasovat poměrně pozdě v rámci zákonných mezí, a proto je skutečně kritické období pro Pavla nikoliv rok 2026, ale právě rok 2027, kdy se podobné okno otevře i jemu.
Síla dnešního aktivismu přesto nepůsobí automaticky jako vstupenka do voleb. Milion chvilek a spřátelené iniciativy 15. února 2026 zaplní náměstí ve více než čtyřech stech obcích a regionální Deníky píšou o stovkách až tisících účastníků v jednotlivých městech.
Petice Stojíme za prezidentem roste od 176 tisíc podpisů při pochodu „Světlo na Hrad“ v prosinci 2025 přes půl milionu koncem ledna 2026 až k hodnotám kolem 770 až 800 tisíc podpisů v polovině února. Zákon ale stále trvá na jednom: kandidát musí mít minimálně padesát tisíc podpisů pod formální nominační peticí, doručenou ministerstvu vnitra včas a v předepsané podobě, jinak úředníci návrh vůbec nezaregistrují.
Petr Pavel tedy neotálí proto, že by si potřeboval nechat vyvolávat své jméno na náměstích. Prezident zatím kalkuluje s právní volností do podzimu 2027, s finančními limity, které začnou platit až po vyhlášení voleb, i s křehkou rolí nadstranické hlavy státu obklopené aktivistickými tribunami.
„Pozdě“ v jeho příběhu nenastane v únoru 2026, ale až ve chvíli, kdy rok 2027 uteče bez rozhodného kroku: bez domluvy se zákonodárci, bez sběru padesáti tisíc podpisů a bez včas podané kandidátní listiny. V ten moment už žádná plná náměstí ani statisícová petice nezachrání šanci na obhajobu, kterou dnešní demonstranti považují za samozřejmost.
