Článek
Prezident se pochlubil, že Turka zastavil. Jenže v zákulisí vznikla nová funkce, která zasahuje přímo do Green Dealu i miliard z emisních povolenek. A Motoristé ji obsadili způsobem, který na první pohled není vidět.
Prezident odmítl Turka, vláda mu otevřela zadní vchod
Na první pohled to vypadalo jasně: prezident Petr Pavel po schůzce odmítl nominaci Filipa Turka na ministra životního prostředí a odvolal se na „výjimečný případ“ podle judikatury Ústavního soudu. Premiér Andrej Babiš přitom Turka oficiálně navrhl už 7. ledna.
Řada ústavních právníků však čte článek 68 Ústavy tak, že prezident smí kandidáta odmítnout jen při existenci právní překážky, typicky například probíhajícího trestního stíhání, nikoli z čistě politických důvodů.
Tím vznikl konflikt, v němž Motoristé narazili na hradní blok. V politickém souboji prohráli první kolo, v ústavním výkladu ale aspoň část odborníků stála spíš po jejich boku. Jenže skutečná bitva se během pár dní přesunula jinam.
Už 12. ledna vláda otočila volant. Z Filipa Turka udělala podle usnesení vlády č. 30/2026 vládního zmocněnce pro klimatickou politiku a Green Deal. Nejde o symbolickou funkci, ale o post přímo uprostřed klimatické politiky.
Usnesení nejen jmenuje Turka, ale ministrovi životního prostředí výslovně ukládá povinnost poskytnout zmocněnci „maximální součinnost při výkonu jeho činnosti podle jeho požadavků“. Jinými slovy, kdokoli sedí na ministerské židli, má Turkovi otevírat dveře.
Statut zmocněnce mu dává úkoly, které sahají daleko za jednu kancelář:
- koordinovat vyjednávání o Green Dealu,
- vyhodnocovat dopady na průmysl, energetiku, dopravu i domácnosti,
- pravidelně informovat ministra a vládu a předkládat doporučení.
Prezident tedy Turka zablokoval na židli ministra, vláda ho ale posadila přímo doprostřed rozhodování o tom, jak budou vypadat účty za energii i podmínky dotací. A tady se příběh začíná lámat.
Červený na cedulce, Turek za dveřmi
Veřejnost mezitím slavila jiný příběh, než jaký se psal v zákulisí. Prezident Pavel mluvil o vítězství „Ústavy a slušnosti“ a demonstranti mu tleskali za to, že „Turka zastavil“. Titulky hlásily Turkovu porážku a ústup Motoristů.
Jenže už 16. února premiér oznámil nového kandidáta Motoristů na ministra životního prostředí, poslance Igora Červeného. Zároveň naznačil, že Turek zůstane vládním zmocněncem „po jeho boku“.
Na cedulce na dveřích ministerstva tak může brzy stát Igor Červený, ale za dveřmi dál sedí Filip Turek. Sám Turek mezitím prohlásil, že nový ministr „bude dělat, co mi na očích uvidí“.
Ekologické organizace proto mluví o ministrovi, který má nést Turkovu linii dál. I kdyby ale Igor Červený chtěl razantní obrat, narazí na tvrdý strop v číslech rozpočtu a v pravidlech dotací. A tam se ukáže, co znamená Turkův vliv v praxi.
To je paradox: Motoristé formálně ustoupili, ale díky zmocněnci si udrželi přímý vliv na klimatickou politiku i na peníze z emisních povolenek, o které se na MŽP a ve vládě už dnes vedou tvrdé spory. A právě tyto miliardy rozhodnou, jak „zelená“ bude politika nové sestavy.
Miliardy z povolenek a nervózní domácnosti
Podívejme se na čísla, která čekají Igora Červeného, pokud bude jmenován. Rozpočet MŽP na rok 2026 klesl na 4,93 miliardy korun, zhruba na třetinu proti roku 2025. Jde o jednu z největších redukcí mezi resorty.
Tento balík platí úředníky a běžný chod. Ne rozhoduje však o většině peněz, které lidé znají jako „dotace na zateplení“ nebo „na soláry“. Ty tečou přes Státní fond životního prostředí, peněženku, do níž od roku 2026 přecházejí výnosy z dražeb emisních povolenek.
Program Nová zelená úsporám, přes který domácnosti žádají o podporu na zateplení, výměnu kotlů či fotovoltaiku, stojí právě na tomto výnosu z „poplatku za znečišťování“. Když stát mění tok povolenek a pravidla fondu, zacloumá to každým, kdo plánuje rekonstrukci domu.
Pokles cen povolenek nyní srazil očekávané příjmy Státního fondu životního prostředí na zhruba 5,5 miliardy místo původně plánovaných asi 12 miliard. Ministr Petr Macinka proto oznámil, že omezí Novou zelenou úsporám a přesune část peněz na jiné účely včetně dostupného bydlení.
Analýzy popisují trh, kde tisíce domácností odkládají projekty za stovky tisíc až milion korun. Neznají nové dotační podmínky a bojí se, že peníze zmizí dřív, než na ně dojde řada. Zateplení, soláry i výměny kotlů tak čekají v šuplíku.
Premiér Babiš mezitím ujišťuje, že se „k programu vrátíme“ a že ho „řeší od rána do večera“. Statut zmocněnce ale zároveň nutí každého ministra, včetně případného ministra Červeného, poskytovat Turkovi maximální součinnost a přijímat jeho pravidelné informace o Green Dealu. A právě u konkrétních podmínek dotací se rozhodne, kolik peněz domácnosti ve skutečnosti ušetří.
Tady se tedy nehraje o jeden post ministra, ale o to, kdo bude u zásadních tabulek, které určují, kdo na dotaci dosáhne a kdo ne. A přesně k těm tabulkám směřuje další část příběhu.
Green Deal se nerozhoduje v televizi, ale v excelu
Mnoho voličů Motoristů teď čeká jednoduchý zázrak: Igor Červený přijde, „upustí od zelené ideologie“ a účty za energie klesnou. Sám kandidát mluví o boji proti „bezduché zelené ideologii“ a slibuje jiný kurz resortu.
Tvrdá čísla však vyprávějí jiný příběh. Běžný rozpočet MŽP s 4,93 miliardy ročně bledne ve srovnání s desítkami miliard, které v posledních letech protekly programem Nová zelená úsporám a dalšími dotacemi přes Státní fond životního prostředí. Bez změny dotačních tabulek ministr nezastaví ani Green Deal, ani rostoucí účty za teplo.
Skutečný boj se proto přesouvá z televizních debat k excelovým tabulkám podmínek. MŽP společně se Státním fondem životního prostředí určuje, kdo na dotaci dosáhne, jak vysokou částku dostane a jaké technologie stát uzná jako podporované, od zateplení přes kotle až po solární panely.
Probíhající spor o to, zda stát omezí přímé dotace a nahradí je hlavně zvýhodněnými půjčkami, nebo zda ponechá silnou podporu pro renovace domů, rozhodne o miliardách z emisních povolenek. Turek jako zmocněnec u toho sedí přímo u stolu: jeho statut mu ukládá koordinovat klimatickou politiku, vyhodnocovat dopady Green Dealu na domácnosti, průmysl i dopravu a předkládat vládě doporučení.
Ten, kdo píše tato doporučení, pak fakticky rozhoduje často víc než ten, kdo pronáší silné slogany do kamer. A právě v tom se láme i vnímání toho, kdo vlastně v příběhu „Turek kontra Pavel“ ustoupil a kdo reálně posílil.
Časová osa 7. ledna, 12. ledna a 16. února ukazuje, že prezident nejdřív odmítl Turka jako ministra, vláda ho vzápětí jmenovala vládním zmocněncem s maximální součinností MŽP a Motoristé nakonec poslali jako kandidáta do čela resortu svého poslance Červeného. Formálně tedy „ustoupili“, fakticky však rozšířili vliv: obsadili ministrův kancelářský stůl a zároveň udrželi Turka v klíčové roli při jednáních o Green Dealu a miliardách z emisních povolenek.
Možná by tak bylo lepší méně sledovat osobní duel Pavel vs. Turek a víc hlídali, kdo a jak přepisuje podmínky dotací, přes které potečou peníze do jejich domů a peněženek. Právě tam se rozhodne, jestli Motoristé skutečně ustoupili, nebo jen přejeli do pruhu, odkud řídí dopravu nenápadněji, ale o to účinněji.
