Článek
Pravice je rozdělená, čísla průzkumů mluví jasně a volební zákon neodpouští. ODS ukládá SPOLU k ledu, zatímco ANO, SPD a Motoristé čekají na každý propadlý hlas. Co z toho v roce 2026 skutečně vyplývá pro voliče?
Rozkol v přímém přenosu: 16 vs. 23 procent a hra s pětiprocentní hranicí
V jeden den dvě zcela odlišné zprávy. Petr Fiala na kongresu ODS ujišťuje delegáty, že rozpad koalice SPOLU „není realistický“. Téhož dne si ale ODS volí nového předsedu Martina Kupku a ten říká, že projekt SPOLU „minimálně na čtyři roky usne“. Jedna část strany mluví o jednotě, druhá už značku balí do skladu.
Do téhle politické schizofrenie okamžitě vstupují čísla. Volební model Kantar pro Českou televizi dává samostatné ODS 16 %, zatímco hypotetické SPOLU 23 %. Rozdíl sedmi procentních bodů vypadá na první pohled jako detail, v poslaneckých lavicích ale může znamenat výrazně odlišný počet křesel pro blok, který chce zastavit ANO.
Tenhle rozdíl je jednoduchý vzkaz: společná kandidátka přináší pravici víc, než kolik uveze jedna silná ODS sama. A právě tady začíná být důležité, jak funguje volební zákon.
Pod povrchem totiž běží mnohem riskantnější hra. Volební model STEM ukazuje TOP 09 kolem 4 % a lidovce kolem 3 %, blogové přepočty kantarovských dat pak pro ilustraci pracují s TOP 09 kolem 4,5 % a KDU-ČSL kolem 3 %. Podle zákona o volbách do Parlamentu ale platí, že samostatná strana musí na 5 %, dvoučlenná koalice na 8 % a koalice tří a více stran na 11 %. Hlasy pro subjekty pod hranicí stát při přidělování mandátů jednoduše škrtá, a tím zvedá sílu těch, kteří práh překročí.
Diskuse na pravici ale často vypadají jinak. „TOPka to nějak dá,“ uklidňují se voliči v komentářích, jako kdyby pětiprocentní laťku nastavovala nálada, ne zákon. Mluví se proto o ruské ruletě s vlastním hlasem: kdo si vybere stranu na 4,5 %, riskuje, že ve Sněmovně neobsadí ani jednu židli a ve finále tím posílí ty subjekty, které se přes práh dostanou.
Dokud voliči nevidí konkrétní dopad v mandátech, zůstává tahle matematika abstraktní. Právě proto má smysl podívat se na skutečné výsledky voleb 2025 a na to, co nás čeká na podzim 2026.
Volby 2025 a říjen 2026: otevřené dveře pro ANO, SPD i Motoristy
Výsledek sněmovních voleb 2025 už ukazuje, co udělá s pravicí každý zbytečně rozdělený hlas. Koalice SPOLU tehdy získala 23,36 % a 52 mandátů, ANO obsadilo 80 křesel, STAN 22, Piráti 18, SPD 15 a Motoristé sobě 13.
Český statistický úřad k tomu nabízí metodiku takzvaného dvojího skrutinia, která přepočítává hlasy na křesla. Právě tato pravidla, popsaná na stránkách Českého statistického úřadu, určují, jak se z procent stávají konkrétní poslanci. Oficiální přepočet varianty bez koalice SPOLU k dispozici není, komentáře a modelové propočty ale ukazují, že jakýkoli propad pod pěti procenty při samostatné kandidatuře okamžitě přelévá mandáty směrem k subjektům, které práh překročí.
Teď se ta stejná matematika přesouvá do roku 2026. Komunální a senátní volby proběhnou 9. a 10. října, druhé kolo Senátu o týden později. V době, kdy se mají tyto volby konat, už bude platit lednové rozhodnutí Martina Kupky, že projekt SPOLU „minimálně na čtyři roky usne“, takže lze v celostátním měřítku očekávat kandidaturu jednotlivých stran místo společné značky. Senátor Jiří Pospíšil už v listopadu 2025 varuje, že bez koalic pravice snadno ztratí klíčové senátní obvody a označuje Senát za „pojistku proti extremistické populistické vládě“.
Volič v menším městě tak pravděpodobně vstoupí v říjnu 2026 do kabinky a na lístku nenajde jedno velké logo SPOLU, ale tři oddělené značky: ODS, TOP 09 a KDU-ČSL. V hlavě přitom bude mít čerstvá čísla z průzkumů, která posílají TOP 09 a lidovce pod pětiprocentní práh. Každý hlas pro tyto značky tak může v přepočtu skončit jako nefunkční a posune nahoru ty, kdo práh překročí. V některých obcích či obvodech přitom mohou vzniknout i lokální koalice nebo jiné společné kandidátky, ale celkový trend bude spíš směrem k odděleným logům.
V senátních volbách navíc může roztříštěná kandidatura usnadnit postup kandidátů ANO, SPD a Motoristů do druhého kola. Stačí, aby na pravici kandidovali tři podobní lidé místo jednoho společného, a dveře se najednou otevírají úplně jiným jménům, než která by si pravicový volič přál.
V téhle situaci je vidět jednoduchý „manuál přežití“ pro pravicového voliče. Nestačí hledat logo, které člověk volil před pěti lety. Je potřeba sledovat:
- aktuální volební modely,
- reálnou sílu strany v daném regionu,
- základní pravidla volebního zákona a místní dohody o společných kandidátech.
Pokud chce volič zabránit tomu, aby jeho křížek v praxi pomohl Babišovi, Okamurovi nebo Motoristům, musí si položit nepříjemnou otázku: jestli jeho vybraná značka opravdu překročí práh a jestli se pravice v jeho obvodu dokázala aspoň minimálně domluvit, když už ne na obnovené značce SPOLU. A právě tady se technická aritmetika začíná měnit v otázku důvěry.
Zrada důvěry, hibernace SPOLU a volba, kterou nikdo neudělá za voliče
Voliči pravého středu už jednou vsadili na jednotu. Po volbách 2021 ovládlo SPOLU debatu jako symbol spojení tří tradičních stran, v roce 2025 tenhle projekt získal 23,36 % hlasů a 52 mandátů. Přesto dnes v Česku vládne tříblok ANO, SPD a Motoristé, který si v Poslanecké sněmovně zajistil důvěru se 108 hlasy. Předsedou Sněmovny se stal Tomio Okamura.
Pravicový volič tak sleduje paradox. Jeho hlas v roce 2025 pomohl koalici, která měla druhý nejlepší výsledek, ale v exekutivní moci nakonec převážilo rozložení sil a schopnost ANO, SPD a Motoristů uzavřít dohodu. Zároveň platí uzavírací klauzule 11 % pro koalice tří a více stran, která dlouhodobě zvyšuje riziko pro každý projekt typu SPOLU a dělá z něj politickou jízdu na hraně.
V roce 2026 se ODS rozhoduje jinak. Místo dalšího posilování společné značky volí budování vlastního loga a SPOLU ukládá do hibernace. Petr Fiala přitom 23. února 2026 říká, že voliči čekali užší spolupráci, ne rozpad SPOLU. Mnozí tento krok označuje přímo za „zradu voličů“.
Tenhle jazyk se může zdát jako přehnaný, fakta ale ukazují jádro problému: ve vedení ODS dnes podle dostupných vyjádření převažuje boj o vlastní značku nad maximalizací společné šance porazit Babiše. V praxi tak strana riskuje opakování scénáře, kdy silný výsledek pravice nebrání vzniku vlády ANO, SPD a Motoristů.
Budoucnost SPOLU proto neurčí jen stranické sekretariáty. Každý pravicový volič se v roce 2026 rozhodne, jestli přijme novou logiku „silné ODS a slabých spojenců“, nebo bude v komunálních a senátních volbách tlačit na kandidáty a lokální organizace, aby znovu hledali formy spolupráce.
Matematika i zkušenost z roku 2025 říkají totéž: kdo dnes na pravici ignoruje jednotu, bere voličům hlas a zvyšuje šanci, že křesla navíc získají ANO, SPD a Motoristé. A právě proto je možná důležitější než otázka „jaká budoucnost čeká SPOLU“ ta jiná, kterou si musí položit každý sám: komu jeho křížek ve skutečnosti otevře dveře k moci.
