Motoristé a SPD v ohrožení? Babišovi roste nový koaliční partner Naše Česko

Na první pohled to vypadá jasně, Babiš vládne, Motoristé a SPD diktují podmínky. Jenže do téhle rovnice může vstoupit nový hráč, Naše Česko Martina Kuby. A tím se celá mapa moci začne posouvat.

Českou politiku dnes neurčuje program, ale jednoduchý součet mandátů v Poslanecké sněmovně: 80-15-13. Hnutí ANO má 80 poslanců, SPD 15 a Motoristé sobě 13. Dohromady 108 hlasů ve dvousetčlenné Sněmovně, tedy pohodlnou většinu.

Podle zákona o volbách do Parlamentu stačí na většinu 101 mandátů. SPD a Motoristé tak dnes představují typický „jazýček na vahách“: bez nich Babiš vládu neudrží, s nimi ji má bezpečně pod kontrolou.

Volební procenta ten příběh jen dokreslují. ANO získalo 34,51 % hlasů, SPD 7,78 % a Motoristé 6,77 %. Nad pětiprocentní hranicí skončilo jen šest subjektů. Tábor vládní většiny je tedy roztříštěný, Babiš sice dominuje, ale dva menší partneři mohou při každém hlasování zvedat cenu svých třiceti mandátů.

A právě tady se otevírá prostor pro nového hráče. Jakmile se na scéně objeví další subjekt nad pětiprocentní klauzulí, stejná aritmetika nabídne Babišovi úplně novou skládanku. SPD a Motoristé přestanou být nepostradatelní.

Proto nás v redakci zneklidnilo, jak otevřeně Andrej Babiš během února mluví o Martinu Kubovi a jeho hnutí Naše Česko. V pořadu Za pět minut dvanáct řekl, že si s Kubou „lidsky rozumí“, že mu „drží palce“ a budoucí spolupráci nevyloučil. Možnost společné vlády výslovně neodmítl.

Sám Kuba k tomu dodává, že Naše Česko chce „uspět tak, aby nemuselo být menšinovým koaličním partnerem“. To je ale spíš politické přání než popis reality volební matematiky. Než se totiž Babišovo „držíme palce“ změní v reálného koaličního partnera, čeká Kubu mnohem méně atraktivní, ale zásadní běh přes úřední překážky.

Naše Česko je zatím hlavně politická značka, ne plnohodnotný hráč v systému. Aby se jím stalo, musí projít jasně daným procesem. Podle zákona o sdružování v politických stranách musí přípravný výbor k návrhu na registraci přiložit stanovy a petici s podpisy alespoň jednoho tisíce občanů.

Portál veřejné správy zároveň připomíná, že bez zápisu u ministerstva vnitra politické hnutí formálně vůbec nevzniká a ke kandidaturám se nedostane. Když Kuba značku Naše Česko představoval, šlo o projekt, který se na registraci teprve chystal, tedy o politiku hlavně na papíře.

Teprve registrace ale otevírá druhou, mnohem tvrdší fázi. Volební zákon stanoví, že ve Sněmovně usednou jen subjekty, které překročí pětiprocentní uzavírací klauzuli, u koalic se hranice zvyšuje na osm nebo jedenáct procent. V praxi to v posledních volbách znamenalo, že do Sněmovny proniklo jen šest subjektů, ostatní hlasy se při přepočtu úplně rozplynuly.

Dokud Naše Česko tuto metu nepřekoná, zůstává v Babišově koaliční rovnici jen hypotetickým jménem. Realitu mezitím představuje vyjednávání se SPD a Motoristy, které ANO ke své většině prostě potřebuje.

Kuba proto ladí ideový profil svého projektu tak, aby se od těchto dnešních partnerů lišil. Při představení označil Naše Česko za středopravicové hnutí, které navazuje na tradici ODS a hlásí se k ukotvení Česka v EU a NATO. Ideologicky se popisuje jako liberálně-konzervativní, se smířlivějším stylem politiky.

Slogany „Poprvé pořádně“ a „Budoucnost tvoříme společně“ mají přitáhnout voliče, které odrazuje radikální rétorika SPD a Motoristů. Sám Kuba říká, že „to, co dnes předvádí SPD a Motoristé sobě, je pro naše hnutí nepředstavitelné“. Čteme z toho snahu nabídnout Babišovi budoucího partnera bez skandálů, který neodrazuje prozápadně laděnou část veřejnosti.

Abychom ale pochopili, proč Babiš tak intenzivně hledí směrem k Našemu Česku, musíme se vrátit k jednomu podzimnímu týdnu roku 2025. Právě tam se ukázalo, jak draho si dnes Motoristé a SPD nechávají své hlasy platit.

Během povolebního vyjednávání na podzim 2025 se Motoristé pustili do otevřeného tlaku na ANO. Hrozili odchodem z rodící se koalice, pokud Babiš neprosadí Filipa Turka do vlády navzdory kauze jeho výroků, a požadovali silný balík ministerstev. V médiích situaci shrnovali tak, že Motoristé „vydírají Babiše imunitou“, protože jejich hlasy rozhodují i o případném vydání premiéra.

Pokud dokáže strana s 13 poslanci tlačit tak ostře už v prvním roce volebního období, je logické, že Babiš v dalším cyklu začne hledat klidnější středopravou oporu. A přesně v tomhle bodě se může Naše Česko změnit z regionální novinky v celostátní kartu, která Motoristům a SPD ubere sílu.

Jihočeský příběh Martina Kuby navíc ukazuje, že za Naším Českem nestojí jen logo. Po jeho odchodu z ODS opustila jihočeskou buňku zhruba třetina členů, odhadem kolem tří set lidí. Spolu s ním odešlo i 30 z 34 krajských zastupitelů a část komunálních politiků včetně českobudějovické primátorky.

Nové hnutí tak získalo pevnou regionální základnu v Jihočeském kraji a částečně v Plzeňském kraji. Zároveň ale platí, že mimo jih Čech zatím podobná síť chybí a projekt vzdáleně připomíná start ANO 2011, jen bez zázemí miliardového byznysu. V naší redakci proto vidíme Naše Česko jako ambiciózní regionální stroj, který musí teprve ukázat, že zvládne celostátní jízdu.

Koaliční matematika mezitím běží dál. Dnešní rozdělení 80-15-13 dělá z SPD a Motoristů jediný realistický doplněk k ANO, který vytváří většinu 108 hlasů. Jakmile ale do systému vstoupí nový subjekt nad pěti procenty, zákon rozpočítá všech 200 křesel znovu a jinak. Každý nový hráč nad hranicí pěti procent umí tuhle rovnici přepsat.

Žádný úřad sice nepublikuje oficiální model, který by k dnešním 80-15-13 přidal hypotetické Naše Česko, ale jedno je z pravidel jasné: pokud nový subjekt získá nad pět procent a ukrojí část křesel SPD nebo Motoristům, Babiš už nebude odkázaný jen na jejich hlasy. Z dnešních kingmakerů se stávají nahraditelní partneři.

Tím padají hned dva pohodlné mýty:

První mýtus naráží na jednoduchou aritmetiku 200 mandátů a pětiprocentní klauzuli. Druhý ignoruje, že Kuba teprve sbírá podpisy, buduje struktury mimo jih Čech a čeká ho tvrdý boj o vstup do Sněmovny. Skutečná síla Babišova ANO nestojí na věčné loajalitě dnešních spojenců, ale na schopnosti držet si otevřené alternativy pro příští cyklus.

Pro českého voliče z toho plyne jediné: když dnes hází lístek SPD nebo Motoristům, nerozhoduje tím, kdo se za tři roky stane Babišovým partnerem. Tu volbu si předseda ANO, potichu a s chladnou kalkulací, nechává hlavně pro sebe.