Sliby o přídavcích na děti se rozplynuly. Proč ministr Juchelka nechal rodiny na holičkách?

Jedna věta v programovém prohlášení vlády měla rodičům vrátit jistotu. Přídavky na děti se měly oddělit od chudinské superdávky. Jenže místo jasného řezu přichází odklady, majetkový rentgen a limity, o které se rodiny mohou snadno rozbít.

„Zrevidujeme superdávku, vyčleníme přídavky na děti.“ Právě tuto větu napsala vláda ANO, SPD a Motoristů 5. ledna 2026 přímo do kapitoly o sociálních dávkách v programovém prohlášení vlády. Měl to být jasný signál, že peníze na děti se vytrhnou z jedné velké dávky pro chudé.

O pár týdnů později ale ministr práce Aleš Juchelka oznamuje, že s žádnou změnou parametrů superdávky teď nepočítá. Přídavky v ní nechá, dokud „nebude mít data“. V okamžiku, kdy rodiny čekají na jasné slovo o dětských penězích, vláda couvá a slib zůstává jen jako věta v dokumentu na webu.

Zákon č. 151/2025 Sb. o dávce státní sociální pomoci dál staví superdávku jako jednu sloučenou dávku, která spojuje pomoc na bydlení, živobytí i nový bonus na dítě. Text zákona o dávce státní sociální pomoci k 9. únoru 2026 žádnou přijatou novelu, která by dětské přídavky ze superdávky vyjmula, neobsahuje.

Rodina tak o peníze na děti nepožádá samostatně, ale vždy jen v rámci superdávky. A s ní automaticky přijde i majetkový test podle §17, tedy kontrola úspor, aut a bytů. Nejde přitom jen o symbolickou formalitu, ale o podrobný průhled do rodinných financí.

Tento test nezasáhne jen ty úplně nejchudší. §38 zákona říká, že rozhodný příjem domácnosti pro dětský bonus nesmí překročit čtyřnásobek životního minima. Ministerstvo práce uvádí, že modelová rodina 2+2 má životní minimum 15 050 Kč, podle výpočtu životního minima na ministerstvu práce. Strop pro nárok na dětský bonus proto leží na částce 60 200 Kč čistého měsíčně.

V diskusích redakce sleduje, že lidé s příjmem kolem 50 tisíc často věří, že je stát v systému superdávky vůbec neřeší. Čísla z paragrafů ale ukazují opak: čtyřčlenná rodina s čistým příjmem i hluboko pod 60 200 Kč spadá do pásma, kde úředníci začnou přepočítávat účty, auta i nemovitosti. A tady se otevírá klíčová otázka, která rodinám nedá spát.

Co přesně může takové domácnosti smazat nárok na dětský bonus, i když jí politici ještě nedávno slibovali, že přídavky vyčlení z chudinské dávky?

První minové pole leží na účtech. §17 zákona 151/2025 stanoví, že čtyřčlenná domácnost nesmí mít dohromady víc než 350 000 Kč peněžních prostředků, pokud chce superdávku s dětským bonusem. Do této částky se počítají běžné i spořicí účty, vklady u finančních institucí nebo hotovost, ne jen jeden „spořák“ na děti.

Výjimku tvoří jen produkty podporovaného spoření na stáří, stavební spoření se státním příspěvkem a peníze z veřejných sbírek. Všechno ostatní, co rodina odkládá „na horší časy“ nebo třeba na studia dětí, se do limitu započítá.

Redakce při pročítání §17 zjistila, že stát tento limit nekontroluje jen „na čestné slovo“ žadatele. §63 ukládá bankám a dalším institucím povinnost na výzvu úřadu práce sdělit čísla účtů všech členů domácnosti i aktuální zůstatky. Úřad si tedy stavy účtů ověří přímo u bank, bez papírových výpisů. Rodina 2+2 tak může zjistit, že jí o dětské peníze nerozhodne výplata, ale „moc tlustý“ spořicí účet.

Druhou překážku představuje majetek v garáži a v katastru. Podle §17 domácnost nesmí vlastnit víc než jedno osobní auto na každého dospělého člena, tedy u rodičů ve složení 2+2 maximálně dva vozy. Druhý byt mimo výjimku pro vlastní bydlení plus jednu další nemovitost na maximálně tři roky může superdávku zablokovat také.

Na jednom z úřadů práce redakce zaznamenala mámu, která se s obavou ptá, jestli jí dvě staré Fabie nesmažou nárok na dětský bonus. Úřednice jí vysvětluje, že domácnost o dvou dospělých členech smí mít dvě auta, ale třetí osobní vůz už superdávku definitivně zavře, přesně v duchu §17. V praxi to znamená, že rodina s „jedním autem do práce a druhým po dědovi“ ještě projde, ale jakmile si pořídí další levné auto pro studujícího syna, může o dětské peníze přijít. A to i v situaci, kdy jinak počítá každou korunu.

To všechno může být moment, kdy systém superdávky rodině dětský bonus zavře. A tím ještě výčet rizik nekončí.

Do hry totiž vstupuje i příjem. §38 zákona přiznává bonus na dítě jen domácnosti, která zůstane pod čtyřnásobkem životního minima a zároveň splní podmínku pracovní aktivity dospělých. U modelové rodiny 2+2 s životním minimem 15 050 Kč vychází strop na 60 200 Kč měsíčně, jak uvádí ministerstvo práce.

Zákon zároveň zavádí pracovní bonus, který může u nižších příjmů činit až 40 % výdělku. I pár směn navíc tak dokáže rozhodný příjem domácnosti posunout nad hranici pro dětský bonus.

Redakce v tom vidí tvrdý paradox: stát motivuje rodiče, aby si přivydělali, a slibuje jim pracovní bonus, ale ten samý mechanismus je může vytlačit nad 60 200 Kč a tím jim dětský bonus sebrat. Rodina se tak může ocitnout v situaci, kdy poctivě pracuje, drží úspory těsně pod 350 tisíci, přitom o přídavky na děti přijde kvůli několika tisícům navíc ve výplatě.

A právě ve chvíli, kdy rodiny řeší, jestli si vůbec mohou dovolit pár přesčasů, přichází od vlády ještě jeden zásah, který nervozitu dál zvyšuje.

Stát původně plánoval, že první superdávku spočítanou za duben 2026 vyplatí příjemcům už v květnu. Přechodná ustanovení §91 zákona 151/2025 počítají s nárokem na novou dávku od dubna a zároveň se zachováním starých přídavků a doplatků do té doby. Nešlo tedy o žádný ostrý „propad ze skály“.

Juchelkův návrh novely z ledna 2026 ale posouvá konec přechodného období na červenec. Úřady by tak starý systém vyplácely až do konce července a první superdávku by poslaly až v srpnu. Z pohledu rodin to znamená jediné, delší čekání na nový výpočet.

Podle oficiálních statistik Úřadu práce dorazilo do konce roku 2025 celkem 389 000 žádostí o superdávku, z toho zhruba 333 800 od lidí, kteří brali staré dávky. Informační systém Jenda, přes který se superdávka vyřizuje, běží na hraně svých možností. I proto vláda mluví o „technickém odkladu“ – úřady přepočet prostě nestíhají.

Mnoho rodin však tento odklad vnímá jako šanci na úlevu v podmínkách. Aleš Juchelka veřejně mluvil o tom, že superdávku přehodnotí a připraví „DSSP 2“, takže část lidí začala doufat ve změkčení majetkových a příjmových limitů. Když ale redakce prošla text návrhu novely a vládní materiály, našla jen posun termínů výplat a odklad valorizace životního minima.

Klíčový §17 s hranicí 350 000 Kč úspor pro čtyřčlennou rodinu, limitem „jedno auto na dospělého“ i přísnými pravidly pro další byt zůstává ve stejné podobě. Odklad superdávky tak podle redakce působí jako čistě technický krok: více času pro úřady, ale žádná změkčení limitů pro rodiny.

Programové prohlášení vlády s větou o „vyčlenění přídavků na děti“ přitom dál visí na webu beze změny. Redakce v tom vidí jasný rozpor: politici slibovali, že děti vyvedou ze superdávky a zpřehlední systém, ale v realitě jen odsunuli okamžik, kdy rodina narazí na majetkový rentgen.

Odklad na srpen jim tedy nepřináší mírnější pravidla, pouze delší období přepočítávání a nejistoty. A přesně v této situaci se slib vlády o „vyčlenění přídavků na děti“ rozplývá, zatímco ministr Juchelka nechává rodiny mezi paragrafy a formuláři čekat na jasnou, samostatnou a předvídatelnou podporu na děti.