Tvrdá rána pro SPD: Poslankyně Šichtařová neustála kritiku novinářů a skládá mandát

Oznámila rezignaci, ale právně zůstává ve funkci. Mezitím se na ni valí kritika kvůli asistentské „malé domů“ a videím z Poslanecké sněmovny. A to všechno zrovna ve chvíli, kdy SPD potřebuje svou ekonomickou tvář v klíčovém sporu o zákon o digitální ekonomice.

Markéta Šichtařová veřejně hlásí, že skládá mandát. Podle článku 25 Ústavy ale dál sedí v Poslanecké sněmovně. Ústava totiž umožňuje jen dvě jasné cesty: osobní prohlášení přímo na schůzi komory, nebo prohlášení ve formě notářského zápisu doručeného předsedovi Sněmovny.

Analýza ministerstva spravedlnosti zdůrazňuje, že jinou formu zákon nezná. Takže e‑mail, dopis bez notáře ani status na sociálních sítích mandát neukončí. Předsedkyně mandátového a imunitního výboru Helena Válková proto jasně říká, že k platnému vzdání se mandátu zatím nedošlo. Vzniká tak typicky český paradox: politička mluví o konci, Ústava drží začátek a voliči sledují chaotický mezistav, ve kterém se právo a politika rozcházejí.

Ještě větší zmatek přináší samotná scéna ve Sněmovně. Na stůl předsedy Tomia Okamury dorazí dopis, v němž se Šichtařová vzdává mandátu. Následující den ale Helena Válková upřesní, že dopis nemá podobu notářského zápisu a nesplňuje zákonné podmínky, takže poslankyně právně zůstává ve funkci. Volič, který sleduje titulky o „skládání mandátu“, tak ve skutečnosti dál platí stejnou poslankyni, přestože její mandát podle Ústavy dál trvá.

A právě v tu chvíli se k právnímu chaosu přidává úplně jiný příběh, který už neřeší paragrafy, ale velmi konkrétní veřejné peníze.

První ránu důvěře jí totiž zasazuje „malá domů“ v podobě asistenta‑partnera. Podle zveřejněných zjištění zaměstnává Šichtařová jako jediného asistenta svého partnera Jakuba Radhiho a z náhrad si na něj bere maximální možnou částku 55 500 korun měsíčně po ustavující fázi Sněmovny. Stejná média zároveň ukazují její videa z prostor Sněmovny, kde propaguje firmu Next Finance a investice do zlata, což řeší mandátový a imunitní výbor i předsedkyně Válková.

Novináři tak spouštějí palbu na kombinaci asistenta za veřejné peníze a „teleshoppingu“ z poslanecké kanceláře. A právě na tomto pozadí přichází zbrklé rezignační gesto, které ale právně neplatí a otevírá pro SPD mnohem větší problém, než jaký by znamenalo prosté střídání poslance.

Hnutí SPD tak ztrácí svou ekonomickou tvář přesně ve chvíli, kdy ve Sněmovně hoří boj o zákon o digitální ekonomice. Šichtařová vstupovala do politiky jako známá ekonomka a ředitelka společnosti Next Finance, pražská lídryně společné kandidátky Svobodných a SPD, která po 16 letech vrátila Svobodné do Poslanecké sněmovny.

Právě 10. března ale Sněmovna posouvá vládní návrh zákona o digitální ekonomice (tisk 69) do druhého čtení, kdy opozice může předkládat změny a rozhoduje se o podobě normy. SPD ve svém programu označuje tento zákon za hrozbu pro svobodu slova a klíčový „cenzurní“ symbol. Místo plnohodnotné parlamentní bitvy ale musí hnutí vysvětlovat, proč zrovna v ten den jeho ekonomická hvězda oznamuje odchod.

Šichtařová přitom svůj krok spojuje právě s odporem k zákonu o digitální ekonomice. V rozhovorech a prohlášeních mluví o cenzuře a o tom, že u ní nechce asistovat. Data z jednacího sálu ale vyprávějí jiný příběh. Podle stenozáznamu poprvé vystoupila u řečnického pultíku až 10. března 2026, právě v rozpravě k tomuto zákonu, kdy navrhla jeho zamítnutí a varovala před „cenzurou“.

Sněmovní statistiky navíc ukazují účast na hlasování kolem 75 procent a fakt, že po krátkém působení v hospodářském a zdravotnickém výboru z výborů odešla a v době rezignace nepracovala v žádném z nich. Obraz umlčené bojovnice za svobodu slova tak naráží na realitu poslankyně, která ve Sněmovně mluví poprvé ve chvíli, kdy už oznamuje ústup, a tím ještě víc přitahuje pozornost k tomu, jak její působení vypadá očima voličů.

Ještě tvrdší dopad vytváří celá kauza v očích voličů. Ti většinou nesedí u stenozáznamů, ale čtou titulky o asistentovi‑partnerovi za 55 500 korun měsíčně a videích z poslanecké kanceláře, kde poslankyně propaguje svůj byznys. V diskusích proto lidé řeší spíš to, že mandát připomíná vstupenku k veřejným penězům a kulisu pro marketing, než sofistikovanou debatu o DSA a digitálních pravidlech.

Pro SPD je to zásadní reputační ránu: hnutí voličům prodává boj proti cenzuře, ale v praxi brání hlavně vlastní personální sázku, která předvede minimální výkon a končí pod tlakem kritiky. A právě obsah zákona, kvůli němuž má Šichtařová odejít z politiky, tenhle rozpor ještě víc odhaluje a staví rétoriku SPD do ostrého světla.

Zákon o digitální ekonomice, který SPD označuje za cenzurní, ve skutečnosti hlavně překládá unijní nařízení o digitálních službách (DSA) do českých poměrů. DSA nastavuje pravidla pro velké online platformy. Vyžaduje mimo jiné:

jak to shrnuje informační materiál Českého telekomunikačního úřadu.

Český návrh zákona proto určuje Český telekomunikační úřad jako národního koordinátora digitálních služeb a Úřad pro ochranu osobních údajů jako další dozorový orgán. Laicky řečeno, stát si tím vytváří adresáta, který může v českém jazyce a za české uživatele mluvit s globálními platformami a vymáhat po nich povinnosti, na které se už teď všichni formálně odvolávají.

Pokud zákon chybí, dopad pocítí právě obyčejný uživatel, kterého SPD slibuje bránit. Bez jasně určeného koordinátora mají úřady slabší pozici při prosazování evropských pravidel vůči velkým globálním platformám. To kritizuje i Evropská komise, která kvůli zpoždění s implementací DSA zahájila řízení proti Česku. Když dnes někdo nahlásí nelegální obsah nebo podvodné inzeráty, koordinátor má právě v jeho zájmu tlačit na platformu, aby systém fungoval.

Nálepku „cenzurní zákon“ tak lze považovat za velmi nepřesný slogan: norma víc řeší odpovědnost velkých platforem a práva uživatelů než umlčování nepohodlných názorů. Tím ostřeji pak vyznívá kontrast mezi očekáváním a realitou u samotné Šichtařové.

Před volbami ji strany prezentovaly jako ekonomickou tahounku opozice, která vnese do Sněmovny odbornost a energii. Fakta ale ukazují poslankyni, která stráví ve Sněmovně jen něco přes čtyři měsíce, v žádném výboru nevydrží, poprvé promluví až při debatě o zákonu o digitální ekonomice 10. března a prakticky vzápětí oznamuje odchod.

Celá kauza je tak tvrdá rána pro SPD hlavně na úrovni personální politiky: hnutí ukazuje, jak snadno zamění poslanecký mandát za byznys plán a hesla o svobodě slova za štít proti novinářské a veřejné kontrole. A právě v okamžiku, kdy se politika promění v ochranu vlastního komfortu místo ochrany voliče, ztrácí důvěra občanů víc než při přijetí jakéhokoli „cenzurního“ zákona.