Článek
Na papíře jde o „obranu proti cizímu vlivu“. V praxi ale návrh zákona otevírá cestu k registru lidí a institucí, kteří jen spolupracují se zahraničím. A právě na těchto detailech se může začít lámat česká demokracie.
Poslanci vytahují kalibr, který vláda neslíbila
Návrh zákona o „zahraničních agentech“ nejde z vlády, ale přímo z poslaneckých lavic koaličních stran. Podle dosavadních vyjádření má jít o poslanecký návrh skupiny zákonodárců, který se tak vyhne standardnímu meziresortnímu připomínkovému řízení. Už pracovní verze počítá s tím, že za nesplnění registrační povinnosti hrozí pokuta až 15 milionů korun, u právnických osob dokonce až 10 % příjmů nebo obratu.
Text míří na fyzické i právnické osoby, které působí v politice, médiích, vzdělávání nebo akademii a pracují „ve prospěch zahraničního subjektu“. Nejde tedy jen o politiky a jejich poradce, ale o kohokoli, kdo má veřejně významnou roli a zároveň mezinárodní partnera či donora.
Kontrast s tím, co slibuje vláda, je přitom zřejmý. Ve svém programovém prohlášení vláda mluví jen o povinnosti označovat politickou činnost financovanou ze zahraničí a o průhlednější evidenci dotací. Ani slovo o plošném registru „subjektů se zahraničními vazbami“, natož o milionových sankcích.
Tím se návrh okamžitě posouvá z roviny technické úpravy proti špionům do roviny, kde se přepisují pravidla pro celý veřejný prostor. Najednou už nejde jen o to, kdo radí politikovi, ale i o to, kdo vyučuje, kdo publikuje a kdo analyzuje pro zahraničního partnera.
Dostupná shrnutí návrhu ukazují, že se nemá řešit jen pomoc politikům či stranám. Mluví se o registru všech, kdo vykonávají veřejně významnou činnost ve prospěch zahraničního subjektu, například poradenskou, analytickou, mediální nebo vzdělávací. Stát tak může chtít přehled o tom, kdo píše analýzy pro zahraniční nadaci, kdo školí učitele v mezinárodním projektu nebo kdo připravuje kampaň pro cizí univerzitu.
V jednom balíku se proto ocitá profesionální lobbista placený třetí zemí i okresní škola zapojená do programu Erasmus+. Přesně v tom okamžiku se z bezpečnostního argumentu stává regulační síť natažená přes celou občanskou společnost a začíná být podstatné, jak daleko ji bude možné roztáhnout.
Komentáře k neveřejným verzím návrhu navíc popisují, že při „systematickém obcházení“ povinností by mohlo ministerstvo spravedlnosti navrhovat až zrušení subjektu. Zatím zveřejněné pasáže takovou pravomoc výslovně neobsahují, atmosféru ale nastavují jasně: stát nesleduje jen peněžní toky, nýbrž naznačuje i hrozbu konce celé instituce.
Pod široký pojem „veřejně významná činnost“ se v takovém režimu snadno schová škola, univerzita, regionální noviny i neziskovka, do které posíláme děti na kroužek, a právě na těchto konkrétních příbězích začneme cítit, koho všechno by se zákon mohl dotknout.
Nejen proruské weby: na řadě jsou charity i školy
Mnoho lidí si dnes představuje, že zákon postihne hlavně otevřeně proruské weby a „podivné televizní projekty“. Současná debata se tak často tváří, že půjde o úzký zásah do šedé zóny dezinformací, kterou většina společnosti ani nevnímá jako legitimní součást veřejného prostoru.
Piráti ale upozorňují na zásadní paradox: pokud návrh ponechá plánovanou výjimku pro média, mnohé dezinformační platformy se mohou prostě prohlásit za médium a registraci obejít. Naopak vágní definice „zahraniční vlivové činnosti“ podle nich hrozí dopadem na lidskoprávní, ekologické a vzdělávací organizace i na běžné školy a výzkumné instituce.
V tu chvíli už nejde o ochranu před několika proruskými projekty, ale o přenastavení mantinelů pro každého, kdo pracuje s mezinárodními penězi a znalostmi. Kdo má grant, partnera, síť či donora za hranicemi, náhle stojí před otázkou, jestli se neocitne v registru jako „subjekt se zahraničními vazbami“.
Organizace Člověk v tísni popsala, jak by takový režim vypadal v praxi. Spadla by pod zákon automaticky a musela by průběžně dodávat nejen registrační údaje, ale i seznam všech zaměstnanců, jejich pracovní náplně a kompletní přehled smluv se zahraničními partnery. V zemích jako Rusko, Bělorusko nebo Afghánistán takový seznam podle mluvčího Tomáše Urbana přímo ohrožuje bezpečnost místních spolupracovníků.
Neziskové organizace už dnes zveřejňují výroční zprávy, účetní závěrky i auditorské zprávy, takže stát už teď vidí, odkud proudí peníze. Nový registr by však nutil vyložit na stůl konkrétní jména lidí, kteří tyto peníze mění v práci v terénu. Právě v tom tkví citlivá hranice mezi legitimní transparentností a katalogem, který usnadňuje práci režimům nepřátelským občanské společnosti.
Podobné dilema řeší i univerzity a školy, které žijí z mezinárodních grantů. Návrh míří i na činnost ve „vzdělávacím či akademickém prostoru“ a předseda Pirátů Zdeněk Hřib před tímto přesahem varuje. Podle dat Domu zahraniční spolupráce se jen do programu Erasmus+ v roce 2024 hlásilo zhruba 1 400 škol a dalších organizací.
Jakmile takový grant formálně vytvoří „zahraniční vazbu“, děkan nebo ředitel najednou zvažuje, zda škola raději neomezí spolupráci, protože za porušení povinností v režimu registru hrozí pokuta až 10 % příjmů nebo 15 milionů korun. Riziko tak nedopadá jen na politické aktivisty, ale velmi konkrétně i na Erasmus pobyt vašeho dítěte či mezinárodní projekt vaší školy.
Současně už dnes právní řád řeší práci pro cizí moc i lobbing ve prospěch zahraničních subjektů. Novela trestního zákoníku zavedla od roku 2025 nový trestný čin „neoprávněná činnost pro cizí moc“ v § 318a, za který v základní skutkové podstatě hrozí až pět let vězení, a Ústavní soud v nálezu Pl. ÚS 5/25 z února 2026 tuto skutkovou podstatu ponechal v právním řádu s důrazem na ústavně konformní výklad.
Od 1. července 2025 navíc platí zákon o regulaci lobbování č. 168/2025 Sb., který zřizuje veřejný registr lobbistů, včetně těch, kdo jednají jménem zahraničních subjektů. Nabízí se proto jednoduchá otázka: když už stát trestně stíhá práci pro cizí moc a sleduje lobbing, proč nyní potřebuje ještě plošný registr všech „subjektů se zahraničními vazbami“?
Mezi Amerikou a Maďarskem: kam se přiklání Česko
Autoři návrhu často mluví o inspiraci Spojenými státy a jejich zákonem FARA. Americká úprava však cílí hlavně na „agenty zahraničního principála“, tedy lobbisty, PR agentury a další subjekty, které politicky působí jménem cizích vlád nebo stran, jak vyplývá z oficiálních materiálů k zákonu FARA.
Ministerstvo spravedlnosti USA zároveň výslovně připouští výjimky pro bona fide náboženské, školské, akademické či vědecké aktivity a umění, pokud nejde o politickou činnost. Na opačném pólu stojí ruský zákon o „zahraničních agentech“, který Evropský soud pro lidská práva označil za porušení svobody projevu a sdružování podle článků 10 a 11 Evropské úmluvy.
Mezi těmito dvěma póly dnes hledáme místo, kam se český návrh reálně přibližuje. Pracovní verze sice odkazuje na to, že podobné mechanismy fungují v USA, Izraeli či Austrálii, ale podle dosavadních shrnutí neobsahuje americké výjimky pro vědu, charitu nebo akademii. Naopak používá velmi široký pojem „zahraniční vazby“ a záběr na mediální, vzdělávací a akademický prostor.
Tím se český návrh strukturou nebezpečně přibližuje maďarskému zákonu LXXVI/2017, takzvanému Lex NGO. Ten označoval spolky a nadace s vyšším než 7,2 milionovým ročním příjmem v HUF ze zahraničí jako „organizace podporované ze zahraničí“ a nutil je toto označení uvádět ve všech materiálech. Za nesplnění hrozily postupné sankce až po rozpuštění organizace, což podle právních analýz vytvořilo stigmatizační rámec „podezřelých“ nevládních organizací.
Soudní dvůr EU v kauze C‑78/18 Commission v. Hungary nakonec rozhodl, že tyto požadavky nepřiměřeně a diskriminačně omezují volný pohyb kapitálu a porušují právo na soukromí, ochranu osobních údajů a svobodu sdružování. Jinými slovy, pokus udělat z „organizací podporovaných ze zahraničí“ zvláštní, podezřelou kategorii narazil na evropské právo.
Samotný zákon v nynější pracovní verzi tak ještě neukončuje českou demokracii, zato vytváří rámec, který může fungovat jako její brzda, nebo jako nástroj postupného podkopávání, pokud budoucí vlády využijí široké definice, vysoké sankce a stigma registru k tlaku na nepohodlné aktéry.
Transparentní obrana proti cizímu vlivu by vyžadovala úzké vymezení politických aktivit, jasné výjimky pro vědu, školství a charitu, silnou soudní kontrolu a maximální omezení stigmatizujících nálepek. Autoritářský posun naopak začíná tam, kde stát zapisuje na „seznam se zahraničními vazbami“ i školy, média či charity, které jen využívají mezinárodní granty, a kde sankce fungují selektivně proti kritickým hlasům.
O tom, na kterou stranu se Česká republika přikloní, rozhodneme právě teď, dokud návrh existuje jen jako poslanecký text a dokud veřejná debata ještě může jeho parametry změnit, nebo zcela odmítnout.
