Článek
Bezplatný tým expertů pryč, miliardové sliby zůstávají. Kabinet tvrdí, že „všechno zvládne sám“, přesto míří k vyšším schodkům a k hraně zákona. Jak přesně do sebe tyto kroky zapadají a kde se ten účet nakonec objeví?
Vláda vypnula vlastní varovný zvonek, ale dárky nechává běžet
9. února vláda Andreje Babiše prostě vypnula svůj ekonomický varovný zvonek. Usnesením č. 91 zrušila Národní ekonomickou radu vlády, tedy poradní tým sedmnácti ekonomů a podnikatelů, kteří radili kabinetu bez nároku na odměnu. Podle oficiálního popisu šlo o neplacené poradce sdružené v orgánu Národní ekonomická rada vlády.
Podle shrnutí materiálu z roku 2024 nabízeli tito experti vládě 37 prorůstových návrhů, od zjednodušení daní po podporu investic. NERV nikdy o daních ani dávkách nerozhodoval, pouze radil. Premiér a ministři jeho návrhy buď využili, nebo ignorovali, vždy ale měli k dispozici druhý názor zvenku.
V archivech vlády i v dřívějších prohlášeních lze ověřit, že členové rady přijímali roli neplacených poradců a stát jim nevyplácel žádné odměny. NERV stál daňové poplatníky přesně nula korun. Zrušením této rady tedy vláda neušetřila nic, naopak se připravila o odborný servis, který předchozí kabinet využíval jako poradní hlas.
O to ostřeji působí kontrast s politickými „dárky“. Ministerstvo dopravy vyčíslilo, že 75% slevy na jízdném pro studenty a seniory stály v kalendářním roce 2019 přibližně 5,78 miliardy korun. Zadarmo nepracuje nikdo, jenže tady stát nepřiplácí poradci, ale levnému jízdnému.
Vláda tedy bez mrknutí oka podrží mnohamiliardovou slevu, zatímco bezplatnou expertní radu odhodí během jediného jednání. Přesně tady je vidět, co pro tento kabinet znamenají „úspory“ a jaké výdaje mu naopak nevadí.
Scéna na nádraží proto klame. Babička vytáhne z peněženky pár mincí, průvodčí jí uzná 75% slevu a ona má pocit, že stát konečně „vrací lidem“. Ve státním rozpočtu se ale právě tyto slevy v součtu znovu objeví jako výdaj v řádu miliard, který se musí pokrýt buď vyššími daněmi, nebo dalším dluhem, který zaplatí její vnoučata. Lze proto mluvit o „veselém rozhazování“, které se tváří jako drobná laskavost, ale reálně nafukuje účet státní pokladny.
Každý takový „dárek od státu“ má svou cenovku schovanou v rozpočtu, a právě tam začíná být opravdu veselo a zároveň se ukazuje, proč vláda tak ráda zůstává bez vnější rady.
Schodek 310 miliard, zákonné limity a salvy dárků
Rozpočtové schodky už nesledují jen ekonomové, ale i paragrafy. Státní rozpočet za rok 2025 skončil podle ministerstva financí deficitem 290,7 miliardy korun. Návrh rozpočtu na rok 2026, který sněmovna schválila se schodkem 310 miliard, posouvá minus ještě výš.
Národní rozpočtová rada naopak spočítala, že při daném růstu ekonomiky, výdajích na obranu a půjčce na Dukovany dovoluje zákon o rozpočtové odpovědnosti maximálně zhruba 286 miliard. Podle vlády jde o „technický nesoulad“ 17 miliard, rada ale ve svém vyjádření Národní rozpočtové rady popisuje přímý rozpor se zákonem.
Současně kabinet přidává nové výdaje i daňové úlevy. Od 1. dubna 2026 plánuje zvýšit platy ve veřejném sektoru, v některých platových tabulkách až o 9 procent, opatření se má týkat přibližně 580 tisíc lidí. Programové prohlášení k tomu přidává slib:
- rodičovského příspěvku 400 tisíc,
- návratu 75% slev na jízdném,
- nulové DPH na receptové léky,
- snížení daně z příjmů firem na 19 procent.
Každé opatření zvlášť vypadá lákavě. Rodiče vidí vyšší rodičák, pacienti nižší doplatky a zaměstnanci státu lepší výplatnici. V součtu však právě tato salva dárků živí schodek 310 miliard, který už naráží na zákonný strop.
Právě tady by měly zafungovat pojistky. Národní rozpočtová rada hlídá výdajové rámce podle zákona č. 23/2017 Sb. a proces RIA má nutit vládu, aby u každého nového zákona předem sečetla náklady i vedlejší dopady, jak připomínají oficiální materiály k procesu RIA. Dlouhodobě lze sledovat, jak kabinet tyto brzdy tlačí k okraji, NERV zrušil jedním usnesením, s názory NRR se často rozchází a kritici jako ekonom Daniel Münich připomínají, že vlády v minulosti RIA u drahých projektů jednoduše obešly.
Když prezident Petr Pavel dodává, že rozpočet se „jeví“ v rozporu se zákonem, ukazuje tím, že ani hlava státu tuto jistotu vlády úplně nesdílí. Přesto společnost reaguje jinak.
Ve veřejné debatě se mnohem živěji probírají vyšší platy, levnější jízdné nebo sliby „žádné daně nezvýšíme“ než samotný plánovaný schodek 310 miliard. Připomínka, že už dřívější 75% slevy znamenaly účet kolem 5,6–5,8 miliardy ročně, dává těmto „dárkům“ konkrétní cenovku, která je méně příjemná než krátkodobý pocit zlevněné jízdenky.
Právě tahle ochota přehlížet čísla pak vládě umožňuje hazardovat se zákonnými limity a dál tvrdit, že všechno zvládne sama, takže má smysl vrátit se k tomu, co druhá Babišova vláda slibovala před volbami.
Co Babiš II slíbil, co koná a kdo zaplatí účet
Startovní čára druhé Babišovy vlády nevypadá jako idylka, ale jako varování. Stát uzavřel rok 2025 v minusu 290,7 miliardy, přesto část voličů čekala, že po volbách přijde „utahování opasků“ a obrat k odpovědnějšímu hospodaření.
Při porovnání programového prohlášení vlády a stanoviska Národní rozpočtové rady se schválenými parametry rozpočtu 2026 vyplývá následovné: Výsledek připomíná spíš pokračování předchozího kurzu než ozdravnou dietu, byť rétorika mluví o odpovědnosti.
Program slibuje odpovědné hospodaření, ale rozpočet přidává. I přes varování NRR vláda prosadila schodek 310 miliard, tedy výsledek ještě horší než v roce 2025, a současně rozjíždí nové výdajové sliby a daňové úlevy. V situaci, kdy zákon dovoluje maximálně zhruba 286 miliard, kabinet místo opravného testu prostě vypne bezplatnou radu NERV a vsadí na vlastní úsudek.
NERV by žádný z těchto kroků sám nezastavil. Jako poradní orgán pouze předkládal návrhy a analýzy, rozhodnutí zůstávala na vládě. Symbol zrušené rady však jasně ukazuje, nakolik si kabinet přeje absolutní kontrolu nad příběhem veřejných financí.
- Vnější hlas expertů byl vypnut během jednoho usnesení,
- Národní rozpočtová rada a proces RIA zůstávají posledními formálními brzdami,
- riziko z rostoucích schodků se přesouvá na budoucí daňové poplatníky.
Na rozdíl od vlastní poradní rady totiž vláda nemůže Národní rozpočtovou radu prostým usnesením zrušit, proces RIA je sice formálně povinný, ale praxe z minulých let ukazuje, že dokáže být obcházen. Pokud politici přesto dál tlačí schodky nad zákonný limit a současně podceňují varování expertů, přenášejí celé riziko na ty, kdo budou jednou tyto dluhy splácet.
Titulek „vláda radit nepotřebuje, všechno ví nejlíp“ lze proto brát doslova. Kabinet vypnul levnou vnější kontrolu, rozdává politicky líbivé dárky na dluh a od občanů očekává potlesk místo nepříjemných otázek.
Kdo dnes jásá nad levným jízdným, vyšším platem nebo slibem rodičáku 400 tisíc, ten zároveň přijímá, že účet za tyto radosti dorazí později v jiném balení. Fakturu za tyto „dárky“ nakonec nepřinese žádný NERV, ale vlastní daňové přiznání každého z nás, až se politika vševidoucí vlády střetne s realitou čísel.
