Hlavní obsah
Aktuální dění

Politický šok v Británii: Rozdrcení konzervativců a skotských nacionalistů

Médium.cz je otevřená blogovací platforma, kde mohou lidé svobodně publikovat své texty. Nejde o postoje Seznam.cz ani žádné z jeho redakcí.

Foto: Wikimedia Commons/volné dílo

Příští předseda vlády spojeného království, sir Keir Starmer

Více než měsíc po překvapivém ohlášení termínu voleb se britští občané rozhodli uštědřit politickému systému své země největší změnu, kterou za posledních 30 let spatřil.

Článek

Tvrdé zúčtování s konzervativci

Největším poraženým včerejška vládní konzervativci. Jejich dříve mohutná vládní většina byla rozdrcena na kusy a v tento moment je jisté, že přišli o více než 200 křesel v parlamentu. Mnohá z jejich tradičně jistých volebních křesel byly ztraceny či vážně ohroženy. Čtrnáct let konzervativní vlády je bez pochyby u konce a stranu budou čekat dlouhé roky ve volební divočině. Není to nijak nečekaný výsledek. Strana už několik týdnů dávala na jevo, že ve volební vítězství už ani nedoufá a pouze chce zamezit kompletní politické ostudě. To se v jistém ohledu povedlo a nejhorší očekávání o možném výsledku s méně než 100 konzervativními členy parlamentu se nenaplnila. I tak se však jedná o jednu z největších stranických proher v britské historii, neviděné od 90. let, kdy konzervativce rozdritl Tony Blair.

S výsledkem je též zpečetěn osud dosluhujícího předsedy vlády, Rishiho Sunaka. Jeho vláda sice nevydržela ani celé dva roky, ale na rozdíl od své předchůdkyně nevládl dost krátkou dobu, aby se zařadil do historie. Celkově není pravděpodobné, že bude Sunak do budoucna dobře známou figurou. Jeho politická kariéra je mrtvá a pokoušet se jí oživit by bylo čisté bláznovství. Konzervativní strana ho za poslední dva roky nesesadila především proto, aby nikdo jiný nemusel dělat jeho nevděčnou práci. Ještě týden před volbami a dlouho před výsledky si několik konzervativců zaregistrovalo stránky pro budoucí stranické volby nového vůdce, což byla očividná ukázka neexistující důvěry v současného premiéra a jeho šancí na vítězství.

Strana byla raněna, ale rozhodně není mrtvá. Konzervativci mají nyní unikátní šanci přetvořit svůj politický subjekt v sílu, která bude opět schopná oslovit a přesvědčit britské voliče. Už nyní se připravují kampaně a plánují výstupy, které mají jednotlivým kandidátům zajistit šanci na vedení své strany. Několik nadějných kandidátů, jako například bývalá předsedkyně dolní sněmovny Penny Mordaunt, bylo vyřazeno svými prohrami ve volbách, ale pole bude i tak velmi široké. Ať už to budou spíše středo-pravicoví konzervativci jako ministr pro bezpečnost Tom Tugendhat a nebo tvrdě pravicové kandidátky jako bývalá prokurátorka Suella Braverman či ministryně Kemi Badenoch. Nikdo z nich to nebude mít jednoduché a to hlavně díky opět rostoucí hrozbě jménem Farage.

Strana pro reformu spojeného království získala ve volbách minimální množství křesel v parlamentu, ale dokázala nalákat velkou část tradičně konzervativních voličů. I bez jejich aktivity by Sunak pravděpodobně prohrál, ale hloubka jeho porážky je přímo napojena na stranu Nigela Farage. Dříve šampión Brexitu, Farage se dnes netají se svou ambicí nahradit současnou konzervativní stranu jako hlavní vůdce britské pravice a jednoho dne se stát premiérem. Je otázka zda má reálnou šanci toho dosáhnout, ale jeho pokračující přítomnost v politice bude klíčová pro jakýkoliv příští konzervativní comeback.

Labouristické počty

Čest možná patří poraženým, ale slávu berou vítězové. Keir Starmer ukončil více než dekádu dlouhé čekání na návrat jeho strany k moci a je jisté, že bude britským premiérem. Získal si silnou většinu, která mu i přes možné vzpoury více levicových stranických elementů dovolí efektivně vládnout. Stranu přivedl k vrcholu neviděnému od 90. let a počáteční slávy Tonyho Blaira. Pro nového premiéra proběhne krátké období nadšení, ale brzy bude muset čelit všem vážný problémům Británie, které jeho vzestup k moci umožnily. Pokud je nedokáže zvládnout, může se rychle stát další obětí britského politického systému.

Starmer je částí své strany dlouhodobě kritizován za svou nedostatečnou loajalitu levicovým idejím a přílišným pragmatismem vůči tradičně pravicovým voličům. Ti samí kritici raději nezmiňují, že ortodoxně levicové vedení Jeremyho Corbyna vedlo v letech 2017 a 2019 ke dvěma volební porážkám a že tradičně levicový vůdce nevyhrál volby od 70. let. Bude záležet na přesném rozložení křesel, ale není pravděpodobné, že by tito vnitřní protivníci mohli ochromit Starmerovu vládu a vynutit si hloupé a radikální kroky. Starmerova vláda zatím vypadá na tradiční sociálně demokratickou vládu bez zbytečných ideologických experimentů, které by ještě více zhoršily stav britské ekonomiky.

Co si nová vláda určuje jako své priority? Velkou součástí jejich volebního programu byl rozhodnou mírou posílit investice pro britskou ekonomiku, které od roku 2016 bez pauzy klesají. To má pomoci posílit britskou ekonomiku a dovolit labouristům větší investice do státního sektoru bez toho, aby museli zvýšit daně. Zvyšování daní je celkově bráno jako velké taboo celé volební kampaně. Labouristé chtějí pouze ukončit různé výjimky pro velmi bohaté osoby a zefektivnit zdanění extra zisků společností, ale je silně pochybné zda budou tyto finance stačit na nové investice, které Keir Starmer přislíbil převést do oblastí jako zdravotnictví, která jsou v Británii silně podfinancována.

Starmer a jeho strana se v mnohých ohledech od svých hlavních oponentů tolik neliší. V zahraniční police panuje shoda na silné podpoře pro Ukrajinu a NATO a platí všeobecný souhlas o nutnosti posílit britská vojska. Více problematickou je otázka Gazy, na které ve straně neexistuje shoda. Kompletní labouristická shoda se však dá najít v otázce migrace a nutnost zrušit plán Rwanda, který prosazoval současný premiér Sunak. Ať už se bude příští vláda vyvíjet jakkoliv tak bude největší politickou změnou jakou Británie za mnoho dekád zažila.

Kolaps nacionalistů

Velké novinky se vyrojili i mezi menšími stranami. Kromě konzervativců je největším poraženým Skotská národní strana (SNP), která ztratila přes polovinu svých parlamentních křesel. To je jejich první velkou volební porážkou od referenda o nezávislost roku 2014 a jasně to potvrzuje padající trajektorii veřejné podpory celého politického subjektu. SNP sice dále drží pod kontrolou skotský parlament, ale jejich politická pozice je nutně otřesena. Na svých volebních výsledcích dlouhodobě staví argumenty pro nové referendum o skotské nezávislosti a dnešní tvrdá porážka bude pro jakékoliv šance na další referendum téměř vražednou pilulkou.

SNP čelí těžkým problémům už od rezignace její populární předsedkyně, Nikoly Sturgeon, která roku 2023 rezignovala plně ze své vůle a rozhodně ne kvůli korupčním aférám vlastního manžela, které měly brzy vyplout na světlo. Nový premiér Humza Yousaf se rychle předvedl jako nepříliš schopný panák, který neměl plnou loajalitu mezi spolustraníky ani mezi koaličními partnery. Roztržka s koaličními spojenci ze strany zelených nakonec vedla k premiérově pádu v květnu roku 2025. Nástup nového premiéra Johna Swinneyho, který nyní vede menšinovou vládu ve skotském parlamentu, měl vést ke stabilizaci podpory pro stranu, ale to se evidentně nenaplnilo.

Dle současně dostupných výsledků má SNP pouhých 7 zvolených poslanců a nanejvýš má šanci jich získat 14. V posledních volbách získala strana 48 křesel. Výše zmíněný premiérský kolotoč nahlodal dříve železnou podporu nejsilnější strany podporující skotskou nezávislost. Nejhorší pro SNP však je, že pro mnoho podporovatelů nezávislosti přestává být stranou schopnou tento vytoužený stav zajistit. Spolu se zklamanými politickými sliby a dlouhodobým arogantním vystupováním významných členů strany se tak SNP dostala do pozice, kde bude muset zvážit vážnou změnu směru pokud si chce zachovat svou politickou sílu aspoň v samotném Skotku.

Dobrý večer měli také liberální demokraté, kteří dokázali přinejmenším zpětinásobit svůj poslední zisk 11 parlamentních křesel. Sny o tom, že by mohli získat pozici druhé nejsilnější strany v parlamentu se sice nenaplnili, ale energetická kampaň Eda Daveyho a jeho kolegů dokázala z dlouho vysmívané strany opět udělat třetí největší parlamentní sílu s více než 70 mandáty, což je jejich nejlepší výsledek historii. Otázkou je jak dokážou této nové pozice využít a zda jim tento triumf nevydrží pouze pro tento parlament. V parlamentu také udrželi posílili zelení a  udrželo se několik dalších zástupců menších stran. V Severním Irsku vyhrála separatistická Sinn Fein a tradičně pro-britské strany utrpěly značné ztráty.

Zdroje a další četba:

Výsledky ve Spojeném království: https://www.bbc.com/news/election/2024/uk/results

Výsledky ve Skotsku: https://www.bbc.com/news/election/2024/uk/regions/S92000003

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz