Článek
20. a 30. léta jsou v naší zemi i na Západě obvykle považována za éru meziválečnou, kdy na několik let utichla děla a člověk měl i přes všechny dobové krize šanci na lepší život. V Číně by se toto období dalo shrnout jako éra až absurdního. Roztříštěná země byla rozdělena mezi místní militaristy, generály jenž většinou neuznávali žádnou vyšší autoritu než byla puška. Našli bychom mezi nimi mnoho fascinujících figur, ale málokterý z nich měl mít kariéru tak zvláštní a dobrodružnou jako Čang Süe-liang. Vojevůdce, závislák na opiu, milenec tuctu žen a také skutečný patriot ochotný obětovat vše za svou vlast.
Mladý maršál
Málokdo z nás si užije skutečně ideální dětství, ale jen těžko si můžeme představit mládí těch, jenž žili na začátku 20. století v Číně. Pád císařství roku 1912 měl být začátkem nové éry demokratické republiky, jenž měla přivést celou zemi do moderního světa. Tyto krásné představy se však rychle zhroutily, stejně jako se zhroutila samotná Čína. Centrální vláda přestala existovat a každý generál se najednou mohl s trochou štěstí stát vládcem vlastního státu. Tak tomu mělo být i v Mandžusku, jednomu z největších a nejbohatších regionů celé země. To mezi lety 1916 a 1922 téměř celé sjednotil jistý Čang Cuo-lin, původem negramotný bandita, který však měl velké vojenské schopnosti. K moci však nepřivedl pouze sebe, ale také svou rodinu včetně svého mladého syna.
Mapa státu Mandžukuo, do roku 1931 území pod kontrolou Čang Süe-lianga
Čang Süe-liang se narodil 3. června roku 1901 a od svého mládí byl vychováván k budoucí vojenské a státnické kariéře. Sám se chtěl stát lékařem, ale jeho otec z něj hodlal vytvořit ideálního následníka. Süe-liang byl vzděláván nejlepšími možnými učiteli a brzy začal být cizími hosty považován za dobře vzdělaného mladého muže a gentlemana. Starší Čang nechtěl, aby jeho syn trpěl stejnými společenskými nedostatky, kterým bývalý bandita ani po letech vlády neunikl, ale zároveň mu chtěl předat své vojenské znalosti. Süe-liang, zvaný mladý maršál (starý maršál byl jeho otec), se tak v 18 letech stal velitelem otcovi osobní stráže a v následujících pěti letech působil jako pozorovatel v několika bitvách a na vojenských cvičeních japonské císařské armády.
Japonsko hrálo v životě Süe-liangovi rodiny významnou pozici. Mandžusko bylo pro tuto velmoc mimořádně důležitou oblastí a Čang Cuo-lin dokázal díky tomuto zájmu získat od země vycházejícího slunce značnou finanční a technologickou podporu. Situace se však prudce změnila roku 1928, kdy velkou část Číny sjednotila armáda strany Kuomintang pod velením generalissima (vojenského diktátora), Čankajška. Vládce Mandžuska měl s Japonskem čím dál napjatější vztahy a začal zvažovat možné spojenectví s nově triumfujícím generalissimem. Není jisté zda tak skutečně hodlal učinit, ale pouhá možnost stačila k tomu, aby byl Čang Cuo-lin zavražděn skupinou japonských důstojníků.
V pouhých 27 letech se tak Süe-liang za tragických okolností stal vůdcem jednoho z nejsilnějších států v Číně. Japonci považovali mladého muže za ideální loutku a dokonce mu nabídli, že ho uznají za císaře plně nezávislého Mandžuska. Podcenili však rodinou loajalitu. Mladý maršál nehodlal jen tak odpustit vrahům svého otce a vůči Japoncům si měl na zbytek života utvořit hlubokou nenávist. Místo založení vlastní dynastie se rozhodl dokončit sjednocení své vlasti a okamžitě začal vyjednávat s Čankajškem. Ten původně očekával, že bude muset Mandžusko dlouho dobývat a s nadšením tak přivítal možnost mírového spojení. 29. prosince roku 1928 tak Süe-liang formálně vyhlásil svou loajalitu nové národní vládě a Čankajškovi.
Nová republika se pro mladého maršála z počátku zdála ideálním státem. S Čankajškem si vytvořil velmi blízký vztah, který někteří pozorovatelé považovali za ekvivalent lásky mezi otcem a synem. Na rozdíl od jiných usmířených militaristů byl Süe-liang generalissimovi plně loajální a tvrdě potlačil pokusy některých svých důstojníků o vzpouru. Plně se také zapojil do čínské sociální scény, což však kromě luxusní zábavy také znamenalo řadu problematických aktivit. To že byl Süe-liang velký favorit žen a často střídal milenky by ještě tak nevadilo, ale rostoucí závislost na opiu měla na maršála těžké zdravotní následky, které omezily jeho schopnost efektivně velet své armádě. A existovali mnozí, kdo takové příležitosti chtěli využít.
Mezi Mussolinim a Čankajškem
Série střetnutí na hranicích Mandžuska a japonské Koreje vedla roku 1931 k invazi císařské armády do maršálova rodného regionu. Süe-liang byl zahájením bojů zaskočen v divadle, kde hostil dvě milenky a brzy nařídil, že se jeho vojsko nemá nepříteli bránit. Později toto rozhodnutí obhajoval tím, že měl telegram od Čankajška, jenž mu nařídil neklást vojenský odpor. To nikdy nebylo dokázáno a je tak více pravděpodobné, že mladý maršál nechtěl bojovat v předem prohrané bitvě. Proti elitním japonským oddílům by jeho síly neměly nejmenší šanci. Süe-liang se tedy rozloučil se svým domovem a začal ustupovat na západ k Pekingu. Do Mandžuska se již nikdy nevrátil.
Ať už mladý maršál ustoupil kvůli rozkazu svého velitele či na základě vlastního posouzení situace se již pravděpodobně nikdy nedozvíme, ale efekt na jeho myšlení byl obrovský. Süe-liang se ještě více zatvrdil v nenávisti vůči Japonsku a čínském nacionalismu, ale také se rozhodl konfrontovat své vlastní osobnostní neduhy. V tom chtěl napodobit svého velitele Čankajška, který se navenek značil striktní morálkou a několikrát mladému maršálovi doporučil vzdát se zbytečných rozkoší. Ten využil roky 1932 a 1933 k podstoupení dlouhé a efektivní léčby, která ho dokázala vysvobodit ze zajetí opia. Pro Süe-lianga to byla nutné povzbuzení pro návrat do aktivní služby ve prospěch své země.
Přes své vítězství nad drogami se však mladý maršál nechtěl vzdát všech svých oblíbených aktivit. V době své léčby se seznámil s hraběnkou Eddou Ciano, která před svatbou nesla jméno Mussolini. Dcera italského diktátora a manželka jeho budoucího ministra zahraničí, Edda, zavítala do Číny na diplomatické cestě svého manžela. Ten měl ve velké oblibě stejné akce jako Süe-liang a Edda tak často zůstávala opuštěná a osamělá. Mladý a pohledný maršál se stal jejím častým společníkem a oba dva si měli zůstat na dlouhá léta blízcí. Jejich přímý kontakt sice nevydržel ani dva roky, ale Süe-liang díky němu získal mnoho nových a nutno říci nepříliš dobrých, nápadů.
Z vlastní zkušenosti chápu chuť zalíbit se otci své milé, ale tato myšlenka dostává novou dimenzi, když má milá za otce fašistického diktátora. Süe-liang zamířil po roce 1933 na sérii zahraničních cest, které ho měly zavést jako do fašistické Itálie tak do nové se rodícího nacistického Německa. Mladý maršál byl podobně jako mnoho dalších Číňanů uchvácen tvrdě nacionalistickým fašismem a začal ho považovat za ideální model pro posílení Číny. Z jeho komentářů lze poznat, že nikdy plně nepochopil krutou stránku těchto režimů a pouze je považoval za vylepšené verze Čankajškova autoritářského systému.
O své nové vizi se rozhodl přesvědčit své známé v Číně. To že chtěl pro fašismus získat svého generalissima ještě smysl dává, ale Süe-liang také zkusil na tuto ideu přivést jistého Čou En-laje, vedoucího člena čínské komunistické strany. Oba muži se znali přes společné známé a pokračovali v kontaktech i přes brutální válku mezi Čankajškem a čínskými komunisty. Čou En-laj rychle odmítl myšlenku fašismu a sám se snažil mladého maršála získat pro komunistickou stranu, která dle něj jako jediná skutečně chtěla bojovat s Japonci. To mladý maršál dlouho odmítal kvůli své loajalitě k Čankajškovi, ale na začátku roku 1936 začal měnit názor.
Pár uprostřed: Edda Mussolini a Čang Süe-liang, 1931
Osudný únos
Roztržka mezi generalissimem a mladým maršálem měla své kořeny v Čankajškově dlouhodobé strategii. Ta měla za cíl nejprve plně zničit všechny neloajální skupiny v Číně, především komunisty, což měla následovat národní válka proti Japonsku. Süe-liang však čím dál více volal po okamžité válce s Japonskem a to i za cenu aliance s komunisty. K tomuto hnutí začal postupně získávat čím dál větší sympatie, které částečně rostly díky novým sporům s Čankajškem. Mladý maršál byl však idealistou, který doufal ve skutečné usmíření všech skupin v Číně. A pokud jeho velitel nebyl ochotný takovou myšlenku přijmout pak mu Süe-liang musel v tomto rozhodnutí pomoci.
Mladý maršál dokázal rychle získat skupinu spojenců ve svém novém plánu. Na konci roku 1936 měl velet části vojska, které mělo bojovat s komunisty a celou operaci hodlal koordinovat sám Čankajšek. Ten měl být s pomocí loajálních vojáků zajat a přesvědčen o nutnosti jednání s komunisty. Süe-liang nehodlal svého vůdce svrhnout a ve vlastním myšlení se inspiroval tradicemi starověkých generálů, kteří využili drastických metod k přesvědčení čínského císaře o nutnosti změnit směřování země. Ne všichni maršálovi spojenci měli takto šlechetné cíle, ale Süe-liang se nenechal odchýlit od svého plánu. Generalisimus měl být pouze přesvědčen o svém omylu.
Celá událost vstoupila do dějin jako Sianský incident. Čankajšek byl v noci 12. prosince roku 1936 probuzen střelbou a ve zmatku utekl na nedalekou horu, kde málem přes noc umrzl. Ráno ho našli maršálovi vojáci, které Čankajšek požádal o popravu, aby nemusel čelit dalšímu ponížení. Jednotka začala hromadně plakat a důstojníci prosili generalisima, aby se s nimi vrátil z hory a konečně začal bojovat s Japonskem. Čankajšek nakonec souhlasil s odjezdem, ale následně odmítl jakoukoliv dohodu se Süe-liangem a dalšími vzbouřenci. Ti se navíc dostali pod nátlak komunistů, jež chtěli generalissima dát před soud či rovnou popravit.
Situaci nakonec vyřešili dvě nečekané intervence. První byl nečekaný rozkaz sovětského diktátora Stalina. Ten považoval Čankajška za významného partnera proti Japoncům a rychle přinutil čínské komunisty, aby se zajatým generalisimem začali jednat. Na místo incidentu mezitím dorazila Čankajškova manželka Sung Mej-ling. Chytrá, přesvědčivá a krásná, Mej-ling měla dlouhý vztah (není jasné zda přátelský či romantický), s mladým maršálem a ten byl její přítomností silně ovlivněn. I sám Čankjašek v přítomnosti své manželky nakonec souhlasil, že bude s komunisty jednat a do budoucna provede sérii demokratických reforem v Číně. Süe-liang tak na první pohled získal vše, co chtěl.
Zdání triumfu však dlouho nevydrželo. Čankajšek po návratu ze zajetí zvažoval nový útok na komunity, ale nakonec se nechal přesvědčit k dohodě. Kdo však neměl uniknout bez trestu byl Süe-liang. Jeho akce tvrdě zpochybnila vůdcovu autoritu a to se nedalo odpustit. Mladý maršál nebyl popraven, dle některých zdrojů pouze díky intervenci generalisimovi manželky, ale byl trvale uvržen do vězení. Tam měl zůstat i po ústupu Kuomintangu na Tchaj-wan roku 1949 a dokonce i po Čankajškově smrti roku 1975. Süe-liang byl propuštěn po neuvěřitelných 51 letech vězení roku 1988. Následujících třináct let cestoval po světě než roku 2001 zemřel ve věku 100 let. Byl posledním žijícím vojevůdcem éry čínských militaristů.
Čang Süe-liang prožil skutečně unikátní život. Dvakrát byl klíčovým hráčem v sjednocení své země, kterou nikdy nepřestal milovat. Značně tak přispěl ke schopnosti své vlasti odrazit brutální japonskou agresi. Po svém propuštění dostal několik nabídek od předních komunistů, aby se jako hrdina Číny vrátil na pevninu, ale kvůli své loajalitě vůči vládě na Tchaj-Wanu tak odmítl učinit. Setkal se s předními vůdci fašistické a komunistické ideologie, které ho obě zaujali, ale nikdy plně neovládli. Prožil románek s dcerou italského diktátora a do konce života hluboce vzhlížel k manželce svého věznitele. Ach, jak fascinující to člověk!
Zdroje a další četba:
Pantsov, Alexander: Victorious in Defeat: The Life and Times of Chiang Kai-shek, China, 1887-1975, Yale University Press, 736 stran, 2023, ISBN: 978-0300260205
Shai, Aron: Zhang Xueliang: The General Who Never Fought, Palgrave Macmillan, 188 stran, 2012, ISBN: 978-0230279063
Itoh, Mayumi: The Making of China’s War with Japan: Zhou Enlai and Zhang Xuelian, Palgrave Macmillan, 273 stran, 2016, ISBN: 978-9811004933
