Článek
Je libo tajemství či spekulace?
Sumer a jeho městské státy nejsou českému čtenáři určitě neznámé. Jména jako Ur, Uruk či Lagaš byla hned po pralidech hlavním tématem prvních hodin dějepisu pro mnohé z nás. Bylo to období velmi podivné pro moderní oči. S výjimkou volně sjednoceného Egypta byla většina lidského druhu koncentrována v městských státech, které maximálně kontrolovaly malá území za svými městskými zdmi. Každé město mělo svého boha, kolem něhož se otáčela mocná skupina často vládnoucích kněží a kněžek. Chrámy se též vyznačovaly náboženskou prostitucí a dalšími znaky, které jsou pro nás dnes určitě zcela cizí.
A co Akkad? Ten existoval též. Máme o něm první velmi krátkou zmínku kolem roku 2 500 před Kristem a to je tak vše. Až do éry Sargona byl Akkad jedním z nejsevernějších měst v oblasti Sumeru a pravděpodobně se už tehdy vyznačoval svojí odlišnou kulturou. Ta byla semitského rázu a znamenala také, že akkadský jazyk byl od toho sumerského značně odlišný. A to je téměř vše, co o Akkadu víme. Především proto, že jsme ho dosud nebyli schopni najít. Trosky Akkadu zůstávají jedním z posledních velkých objevů, který by mohl být v oblasti moderního Iráku učiněn. Pokud se tak stane budou naše znalosti dost možná kompletně přepsány.
Sám Sargon byl nejasného původu. Narodil se v 24. století před Kristem, ale přesné roky jsou ztraceny. V zdrojích jeho éry je zmiňován pouze jeho otec, královský zahradník, a až pozdější zdroje o něm mluví jako o synovi chrámové kněžky, což by mu dodalo jistou dávku urozeného původu. Dle královských seznamů se v mládí sám zmocnil královské moci v Akkadu a začal plánovat velkolepou expanzi. V tom rozhodně nebyl první. Lugalzagesi, sumerský král města Ummy, se již v době Sargonova narození pokoušel o sjednocení jižního Sumeru, což bylo samo o sobě velkolepé dílo.
Král Ummy se lehce mohl stát tím, koho pozdější věky oslavovaly, ale místo toho padl do zapomnění. U nedávno dobytého města Uruk ho rozdrtil mladý Sargon, kterému díky tomu padla do rukou vláda nad přinejmenším polovinou sumerských států. To mu však zdaleka nestačilo a rychle zahájil nová tažení, která měla za cíl dobýt celou Mezopotámii (dnešní Irák), a sjednotit ji do společné říše. V mnoha případech zničil městské zdi a zbavil dobyté oblasti zbraní, ale vyhnul se otevřeným masakrům, které se měli stát oblíbenou metodou jeho následovníků. Přes všechen odpor tradičně nezávislých měst nakonec uspěl a jako první muž v historii sjednotil Sumer. To mu však zdaleka nestačilo.
Proti čtyřem koutům světa
Sumerská společnost se za tisíce let své existence prakticky neměnila. Moc byla většinou koncentrována v jedné rodině, která sloužila jak v panovnických tak v náboženských rolích. Sargon tuto starou aristokracii kompletně oloupil a vytvořil zde novou akkadskou šlechtu, ve které více rodů okupovalo stejná města. Také došlo k oddělení některých chrámových funkcí, které často převzali členky akkadské aristokracie. Enheduanna, Sargonova dcera, se například stala hlavní kněžkou bohyně měsíce. Tito kněží už nedrželi stejnou mocenskou pozici a nový vládci si ponechali pouze některé náboženské funkce. Nebylo to žádné oddělení státu od náboženství, ale byl to posun od dřívější de-facto teokracie.
Pro panovníka nové říše to však stále nebylo dost. Je nejisté jak dlouho Sargon vládl. Tradičně se uvádí padesát pět let, ale to je dost možná důsledek špatného překladu. Další možnosti uvádějí čtyřicet či třicet sedm let. Ve všech případech to byla neobyčejně dlouhá vláda a velká část z ní byla strávena na bitevním poli. Sargonova další expanze dosáhla na západě středozemního moře a na východě vpochodovali jeho vojáci hluboko do íránských hor. Pozdější zdroje mluví o tom, že proti králi vypukla na konci jeho života velká série povstání, ale pravděpodobně je zde zaměněn se svými syny. Sám Sargon pravděpodobně zemřel kolem roku 2280 před Kristem jako veleúspěšný vládce.
Akkadská říše (v zelené), pod Sargonem, později také dočasná kontrola nad Elamem (žlutá), částmi arabského poloostrova a dalšími oblastmi
Sargonovo nástupnictví bylo podivné. Jako první se trůnu chopil jeho mladší syn Rímuš i přes existenci staršího bratra. Zda to bylo přání zakladatele říše či palácová intrika je nejisté. Sargonovy děti měli nelehké dědictví. Velice rychle vypukla série povstání, která ohrožovala jednotu říše a přála si obnovit před-akkadský systém městských států. Rímuš se s nimi vypořádal extrémně krvavě a pobyl ve městech Sumeru desítky tisíc lidí (žádné tehdejší město nedosahovalo ani 100 000 obyvatel), což bylo v rozporu s politikou jeho otce. Sargonův mladší syn byl po necelé dekádě zavražděn a nahrazen svým starším bratrem, který přešel k více mírumilovným způsobům vlády než byl také zavražděn.
Oba bratři však dokázali na první pohled skrz rozdílné metody stabilizovat existující říši, což dovolilo Sargonovu vnuku znovu zahájit územní expanzi. Narám-Sín, čtvrtý akkadský král, však brzy zjistil, že odboj stále existuje. Ve svých textech mluví o nutnosti vyhrát v jediném roce devět bitev proti „nepřátelům ze čtyř koutů světa“. Titul krále čtyř koutů světa si pak připojil k neméně přehnanému titulu král vesmíru a k více realistickému kralování nad Akkadem a Sumerem. Územní expanze byla zpět a Narám-Sín dle svých textů dosáhl na jihu až dnešního Ománu a na severu vedl kampaně do hloubky dnešního Turecka. Úspěchy na bojišti mu však lehce stoupli do hlavy. Rozhodl se, že je ve skutečnosti bůh.
Od boha na zemi k záhadnému zmizení
Narám-Sín prohlásil sám sebe za žijícího boha, který dokáže překonat i své velké předchůdce. Svého dědečka a otce prohlásil za bohy posmrtně, ale na strýce Rímuše se vykašlal. Přesto napodoboval jeho metody a poražená vzbouřená města tvrdě trestal. V některých případech se mluví o tom, že prorazil zábrany na řekách a nechal vzbouřence zaplavit. Na východě jako první vládce Akkadu pravděpodobně skutečně ovládal mocné království Elam a na západě možná dobyl i ostrov Kypr.
Pozdější babylonské romány ho obviňují z rouhání, ale s výjimkou vlastního prohlášení za boha se zdá, že Narám-Sín dával velký respekt všem klasickým regionálním bohům. V jejich chrámech se rozhodl zdokonalit dědečkovu taktiku a prakticky všechny své dcery zaměstnal jako vysoké kněžky, což je vzhledem k tomu jak mizerné to budou mít ženy ve většině následujících dějiny docela dobrá pozice. Možná největší triumf však Narám-Sín získal skrz svou smrt. Po více než třicetileté vládě zemřel roku 2218 před Kristem přirozenou smrtí. Je jediným akkadským králem, který takto s jistotou zemřel (u Sargona si nejsme jisti).
Akkad se na první pohled zdál jako zajištěný hegemon. Za půl století však říše měla kompletně zkolabovat. Nedostatek zdrojů a fakt, že jsme Akkad stále nenašli, dost omezuje naše informace o tomto období, ale jistou představu máme. Nový král Šar-kali-šarrí ještě držel situaci pod kontrolou, ale mohutné nájezdy cizích kmenů říši čím dál více destabilizovali. Studie navíc ukazují, že Mezopotámie prošla kolem roku 2200 před Kristem tvrdým obdobím sucha, které pravděpodobně těžce poškodilo akkadskou schopnost udržet říši v chodu. Šar-kali-šarrí zemřel roku 2193, kdy už se mu stihla osamostatnit velká část jižních území. Následovala série králů, kteří bojovali navzájem o moc, což vedlo k regionální anarchii. Osud samotného města Akkad zůstává dodnes záhadou.
Celá říše neexistoval ani dvě století, ale region změnila navždy. Přes pokusy o návrat k systému městských států se region čím dál více sjednocoval do říší založených na modelu Sargona velikého. Sargon a Narám-Sín se stali modelem pro mnoho budoucích vládců a námětem pro mnoho starověkých textů. Jeden z prvních pokusů o archeologii byl v 7. století před Kristem proveden Babyloňany, kteří vykopali ztracené akkadské sídlo. A Sargonův jazyk se měl stát na příští dvě tisíciletí hlavním společným jazykem celého blízkého východu. Éra říší započala před více než 4 000 lety a dodnes je hodná lidského zájmu.
Některé zdroje a další četba:
FOSTER, Benjamin: The Age of Agade: Inventing Empire in Ancient Mesopotamia, Routledge, 2015, ISBN: 978-1138909755
KRIWACZEK, Paul: Babylon: Mesopotamia and the Birth of Civilization, St. Martin's Griffin, 2012, ISBN: 978-1250054166
BAUER, Susan: The History of the Ancient World: From the Earliest Accounts to the Fall of Rome, W. W. Norton & Company, 2007
