Článek
Je málo míst na planetě zemi, které archeologové tak prozkoumali jako Egypt. Země na Nilu byla středem pozornosti archeologie prakticky od samotného vzniku této vážené disciplíny. I tak však bylo archeology odhaleno relativně málo nedotčených památek a hrobek. Valná většina byla již dříve okradena nájezdníky či po penězích toužícími vládci Egypta. Stejně tak bylo mnoho velkých záhad vyřešeno díky poměrně hojnému množství rozluštěných egyptských hieroglyfů. Přesto však stále zůstávají ztracená místa a velké záhady, které mohou být stále rozluštěny.
Ztracená města a hrobky
Více než tři tisíce let před narozením Ježíše tu již byl Egypt. Tradice a moderní školská literatura mluví o střetu mezi dolním a horním Egyptem, země které byly kolem roku 3100 sjednoceny prvním faraonem Narmerem, původně vládcem horního Egypta. Moderní archeologie odhalila, že situace byla pravděpodobně daleko komplikovanější a zahrnovala velké množství států, které mezi sebou bojovaly o moc. Sám Narmer však definitivně v nějaké formě existoval a dokonce jsme našli jeho hrobku. Již silně vyrabovanou hrobku bez jeho těla, což je stav bohužel podobný všem hrobkám raných egyptských dynastií (nejstarší zachovaná mumie pochází z páté dynastie o několik století později).
Co jsme však dodnes nenašli, je hlavní město prvního faraona. Narmer sice pravděpodobně proces sjednocování Egypta nezačal, ale rozhodně ho dokončil. Následně měl středem sjednocené země být metropole Thinis, Narmerovo první hlavní město, zůstává dodnes neobjeveným centrem horního Egypta. Jeho existence je potvrzená ve zdrojích, které vznikly dvě tisíciletí po sjednocení Egypta a město je tak téměř určitě skutečným historickým centrem a ne pouze součástí mýtů a legend. Dle starých textů se jedná o první pohřebiště vládců horního Egypta a administrativní centrum regionu. Thinis by tak mohlo držet informace, které by odhalily mnoho o před-dynastickém egyptském období a jeho prvních vládnoucích dynastiích.
Tyto první století jsou dodnes jedny z nejméně pochopených částí egyptských dějin. Máme sice list faraonů a také některé z jejich nápisů a artefaktů, ale nevíme prakticky nic o skutečných událostech jejich vlády. Nejvíce to platí o druhé egyptské dynastii (2900 až 2700 před Kristem), u které si ani nejsme jistí lokací hrobek jejích prvních faraonů. To je v egyptologii dosti neobvyklá situace, protože naprostá většina hrobek, většinou těžce vyrabovaných, již byla objevena. Známe například všechny hrobky první dynastie. Za nejpravděpodobnější místo se považují katakomby pod pyramidou pozdějšího faraona Venise, ale ty kvůli špatným podmínkám stále zůstávají neprozkoumané.
Rané dynastie a období před sjednocením jsou celkově zdrojem mnoha přetrvávajících tajemství. Samotný věk (čtyři až šest tisíc let), je dost na to, aby přetrvávalo pouze velmi malé množství artefaktů. Hrobka Narmera byla například vyrabována ani ne tisíc let po jeho smrti, což je období před vznikem jakékoliv evropské civilizace. Ještě větším problémem je však Nil. Tato život dávající řeka je hlavním důvodem pro existenci Egyptu. Především severní oblasti země kolem říční delty (starověký dolní Egypt) jsou však díky jejím nepravidelným záplavám nepříliš dobrým místem pro zachování archeologických pozůstatků. Proto také existují velké naděje kolem města Thinis, které by mělo být v daleko méně věkem a vodou zasažených jižních oblastech.
Pouště plné tajemství
Záhady však zdaleka nepřetrvávají pouze z nejstarších období dějin faraonů. Jsou jimi opředeny i poslední dynastie, které Egyptu vládly. Roku 525 před Kristem měl Egypt podlehnout novým dobyvatelům. Pouze století a půl po vyhnání asyrských dobyvatelů se egyptský stát dostal pod kontrolu rychle expandující perské říše a jejího krále Kambýsése II. Kambýsés rozdrtil vojska faraona Psammetik III. a sám si získal titul faraona. Perský král však chtěl dobýt co nejvíce území na africkém kontinentu a vyslal své armády do vzdálené oázy Síwa. Přes 40 000 mužů mělo vyrazit na pochod, ale žádný z nich se nevrátil. Vstoupili do historie jako Kambýsésova ztracená armáda.
Sám Hérodotos, který celý incident vnesl do dějin, přisuzuje zkázu armády písečné bouři a také králově neochotě dostatečně svou armádu připravit, což se ztotožňuje s historikovým podáním perského krále jako šíleného tyrana. Tato myšlenka však postrádá mnoho logiky. Egyptské zdroje nám již dávno odhalily, že Kambýsés byl přinejmenším kvalitním stratégem, který celé dobytí Egypta pečlivě naplánoval a to včetně přechodu přes velkou sinajskou poušť, což by se těžko dalo spojit se sebevražedným pochodem na oázu. Jednou možností je, že žádná armáda nikdy ve skutečnosti do oázy nepochodovala a Hérodotos měl pouze špatné informace.
Archeologové však jisté známky expedice nalezli. Perské zbraně a zbroj byly nalezeny v blízkosti oázy a archeologové je datují přibližně do období krále Kambýsése. Také však navrhli novou variantu pro důvod její zkázy. Kambýsés byl eventuálně nahrazen Dareiem I., který je dnes podezříván ze lží kolem smrti svého předchůdce, které později Hérodotos zaznamenal jako fakt. Dareios se později musel vypořádat s egyptským rebelem a jeho armádou, které dle archeologů měli základnu v blízkosti oázy a nalezených perských zbraní. Mohl celý příběh o písečné bouři pouze zakrývat vojenskou porážku perské armády, kterou Dareios nechtěl prezentovat světu? S jistotou to bohužel říci nemůžeme a osud zmizelé armády je dodnes nejistý.
Bohužel se nikdy nemůžeme plně spolehnout na spolehlivost zachovaných písemností, ale můžeme jim určit datum. To samo o sobě nám může říct mnoho o civilizaci, která tato písma používala. Egyptské hieroglyfy jsou známé po celém světě a jsou také jedním z nejstarších písem, které lidstvo stvořilo. Mohou však být tím úplně nejstarším? I to je dnes poměrně silně diskutovaná záhada. Tradiční pohled od poloviny 20. století hlásal, že písmo v Egyptu vzniklo někdy kolem sjednocení země a bylo silně inspirováno skutečným prvním písmem, tím z Mezopotámie. Sumerské klínové písmo mělo být tím skutečně nejstarším, které jsme dosud objevili a existovat mělo nejpozději kolem roku 3200 před Kristem, přibližně sto let před prvními hieroglyfy.
Toto datum však Egypt brzy vyzval s vlastními nálezy. Před-dynastická hrobka U-j, která byla objevena v 80. letech obsahovala hieroglyfy, které byly zapsány mezi lety 3350 až 3150 před Kristem. To by z nich pravděpodobně udělalo nejstarší dochované nápisy. Možná. Problém nastává v těch velkých rozdílech. Jak nejstarší klínové písmo, tak nově nalezené hieroglyfy by mohly být ty nejstarší, ale současné vědecké metody nedokážou dostatečně přesně určit dobu jejich vzniku. Situaci by ideálně vyřešil nový a starší nález hieroglyfů, který by se možná mohl nacházet ve ztraceném městě Thinis. Prozatím zůstává diskuze o nejstarším písmu především zdrojem silně únavných dohadů mezi experty na Sumer a egyptology.
Biblické otázky
Za dost možná nejkontroverznější tajemství Egypta se však může dát prohlásit dilema Exodu. Biblická kniha, která popisuje Mojžíše, jeho osvobození lidu Izraele z egyptského otroctví a následný návrat do bohem darované země je jedním ze základů židovského náboženství a její odkaz se táhne až k založení moderního izraelského státu. Je tedy jasné, že se mnoho lidí snažilo najít důkazy pro události v ní popsané. A když ne přímo pro ně, tak alespoň historické pozadí, které biblické příběhy inspirovalo. Tato snaha není nijak moderní. Již židovský historik Iosephus se o ní pokusil před téměř dvěma tisíci lety.
Velká část Exodu bohužel nemá příliš pevné historické argumenty. Mojžíš měl přes Sinaj převést obrovské množství lidí, se kterým přebýval na několika místech. Ty jmenovaná v bibli však v období Exodu (který biblická data dávají přibližně do 15. století před Kristem), vůbec neexistovala a samotná Sinaj nemá žádné důkazy o masové migrační vlně. V Egyptě navíc nikdy neexistovala tak velká zahraniční komunita, jakou popisuje Exodus, a egyptské zdroje kompletně mlčí o jakémkoliv masivním odchodu otroků, který by určitě byl zaznamenán už kvůli ekonomické katastrofě, která by z takové migrace vzešla.
To znamená, že musíme přejít k možným historickým předlohám, které mohly ovlivnit a inspirovat biblické autory (první části bible byly sepsány kolem 8-7. století před Kristem). Figura samotného Mojžíše je nejčastěji spojována s Achnatonem, egyptským faraonem ze 14. století před Kristem. Achnaton je unikátní díky svému uctívání slunečního boha, kterého postavil do pozice jediného právoplatného boha Egypta. Tato náboženská akce je dodnes zahalena tajemstvím, ale její možný monoteistický význam byl mnohými spojen s Mojžíšem. Problém je, že neexistuje žádný pevný důkaz. Bible je navíc extrémně nepřesná ve svém popisu Egypta a její informace ani trochu neodpovídají Egyptu ve 14. století před Kristem. Pravděpodobnější než spojení obou figur je to, že Achnaton zkoušel prosadit vlastní náboženství, které s judaismem nemělo nic společného.
A co samotná migrace z Egypta? To už je trochu slibnější stezka. Výše zmíněný Iosephus spojoval Exodus s Hyksósy, což byla zahraniční skupina, která Egyptu vládla až do svého vypuzení v 15. století před Kristem. Hyksósové asi skutečně mají spojení s Izraelem, protože byli pravděpodobně Kanaánci, původními obyvateli dnešního Izraele. To je skutečně spojuje s Izraelci, protože moderní věda považuje Izraelce za jeden za kanaánských národů, který v oblasti žil po celou dobu bez jakéhokoliv egyptského zajetí. Hyksósové a další migrační vlny, které obzvlášť během civilizačního kolapsu ve 12. století prošly Egyptem, tak skutečně mohly inspirovat pozdější Exodus. Jistotu však opět nemáme.
Každá zodpovězená otázka prý vytvoří alespoň dvě nezodpovězené. Tak to možná bude i se záhadami starého Egypta. Ať už jde o ztracená hlavní města či biblické nejistoty, země na Nilu pravděpodobně nikdy nevydá všechna svá tajemství. To je možná i dobře, protože pouze nové záhady k rozluštění přimějí nové jedince k výzkumu světa, který je jinak pohřbený písky času.
Zdroje a další četba:
Boněk, Jan a Verner, Miroslav. 40 let v Egyptě: o nových objevech v egyptologii, o životě a záhadách osudu. Praha: Eminent, 2006. 213 s. ISBN 80-7281-260-2.
Verner, Miroslav a Faryová, Ivana. 200 let egyptologie: archeologické vykopávky, slavné objevy a egyptologové. Vydání první. Praha: Euromedia Group, 2022. 503 stran. Universum. ISBN 978-80-242-8498-9.
Gombár, Eduard, Bareš, Ladislav a Veselý, Rudolf. Dějiny Egypta. Druhé, upravené a rozšířené vydání. Praha: NLN, 2021. 848 stran. Dějiny států. ISBN 978-80-7422-798-1.
