Článek
Mezinárodní spory mezi USA a Čínou jsou předmětem každodenních zpráv. Obě velmoci mají čím dál větší střety, což pouze eskalovala druhá administrativa Donalda Trumpa. Jejich soupeření však možná brzy vstoupí na nové hrací pole. Je jím pacifický ostrov Bouganville, který se má brzy stát nejnovějším nezávislým státem na naší planetě.
Daleko od boha, blízko Austrálii
Dějiny Pacifiku jsou nevyhnutelně spojené se soupeřením velmocí, které ho v průběhu 19. století kolonizovaly. Jinak tomu není ani s ostrovem Bouganville, jenž byl původně kolonizován německým císařstvím. Vláda Berlína byla poměrně krátká a ostrov se pod plnou kontrolu cizích mocností dostal až po svém připojení k Austrálii roku 1919. Za 2. světové války byl díky své strategické poloze místem tvrdých bojů mezi Japonskem a USA, které vedly k vysokým ztrátám civilního obyvatelstva dlouhodobým problémům s nevybuchlou municí. Konec války sice znamenal uklidnění, ale také nástup otázky dekolonizace.
Austrálie měla dlouhodobě nejasný postoj ke svým ne-kontinentálním územím. Ty kromě Bouganville zahrnoval také zbytek moderního státu Papua-Nová Guinea a několik sousedních ostrovů, které Austrálie spravovala po 1. světové válce. Existovala všeobecná shoda na jejich budoucí nezávislosti, ale australská vláda proces dekolonizace dlouhodobě zdržovala. Oficiálně tomu bylo z důvodu ekonomické zaostalosti, kterou Papua-Nová Guinea skutečně trpěla, ale hlavním důvodem byly australské ambice, co možná nejvíce využít nerostné bohatství, jež se podle nich na ostrovech nacházelo.
Konec roku 1975 konečně přinesl nezávislost Papui-Nové Guinei, ale ne všechny její regiony měly zájem zůstat součástí nového státu. Obzvlášť okolní ostrovy, které byly od nové vlasti odděleny stovkami námořních mil, považovaly své nové vládce za pouhou menší verzi Austrálie. Nově nezávislé království (Papua-Nová Guinea zůstala věrná britské monarchii), situaci nijak nepomohlo svou snahou omezit autonomii ostrovních oblastí a snahou centralizovat moc ve svém hlavním městě Port Moresby. Navíc nezmizel ani vliv bývalých vládců a Papua-Nová Guinea nabídla velmi příznivé podmínky pro australské těžařské společnosti.
Mapa Papui-Nové Guinei. Bouganville je nejvýchodnější ze zelených ostrovů
Největším středem napětí bylo právě Bouganville. Ostrov byl nejvíce odlehlým ze všech regionů čerstvě nezávislého státu a s novým systémem zde panovala všeobecná nespokojenost. Většina obyvatel si však zatím nepřála nezávislost a pokus o její vyhlášení roku 1975 ztroskotal. Pokusy vyjednat reformu v rámci Papui-Nové Guinei však kompletně ztroskotaly a na ostrově se začala rapidně zhoršovat ekonomická situace. Napětí rostlo až do roku 1988, kdy spory kolem hlavního dolu na ostrově vyvrcholili v ozbrojený konflikt, kdy se povstalci vyzbrojili starými japonskými zbraněmi z 2. světové války. Bouganville se propadlo do občanské války, která měla trvat až do roku 1998. Boje mezi povstalci a vládou vedli k úmrtí deseti až dvaceti tisíc lidí, což znamenalo ztrátu téměř 10% ostrovního obyvatelstva.
Přes podporu Austrálie nedokázala Papua-Nová Guinea ukončit konflikt vojensky. Série válečných ponížení a postupný obrat australského veřejného mínění nakonec vedly k vyjednávání a roku 1998 k zastavení bojů. Bouganville si získalo silnou autonomii a také právo na provedení referenda o nezávislosti. To však mělo být pouze konzultativní a finální rozhodnutí mělo náležet parlamentu Papui-Nové Guinei. Přes tento háček se referendum konané roku 2019 setkalo s všeobecným nadšením a nezávislost byla schválena více než 98 % obyvatel. Problémy ostrova však měli nyní nabít globálního měřítka.
Důl středem světa
Zde je na moment potřeba vrátit se opět do 70. let. Těsně před nezávislostí Papua-Nové Guinei byly na Bouganville objeveny obrovské zásoby mědi a zlata. K těžbě docházelo již v předchozích letech, ale nový objev byl skutečným průlomem. Nově zřízený důl Panguna se stal středem zájmu nově nezávislého státu, občanů Bouganville a australských těžařských společností. Velikost celé operace je ohromující. Panguna byla největším dolem v regionu a jedním z největších těžařských projektů na světě. Zde vytěžené suroviny se staly hnacím motorem nového státu a představovaly téměř polovinu jeho exportů. Důl se také stal jedním z hlavních zdrojů práce na samotném Bouganville.
Panguna však nebyla pro ostrovany pouze výhodou. Těžařské aktivity vedly nejen k ekonomickým ziskům, ale také k brutální devastaci životního prostředí a místního ekosystému. Vyhynulo několik živočišných druhů a občané Bouganville začali trpět z dosud neviděných nemocí. Projekt byl navíc pod kontrolou celostátní vlády a australských firem. Samotnému ostrovu patřila pouhá setina všech příjmů. Důl byl sice zdrojem práce, ale australské firmy často preferovali levné dělníky z Asie, což se rychle stalo předmětem masových demonstrací původních usedlíků. Místní obyvatelstvo chtělo za své strasti daleko větší podíl z příjmů, což byl jeden z hlavních důvodů pro vypuknutí devastující občanské války.
Právě konflikt s vládními silami vedl k uzavření dolu a stažení všech firemních expertů. Mír však nepřinesl obnovu těžařské aktivity a Panguna se stala místem, jež připomínalo velkolepé naděje a zmařené sny. Obnova těžařské činnosti byla od uzavření míru několikrát projednávaná, ale narazila na spory mezi vládou Papui-Nové Guinei a autonomní správou Bouganville, které se nemohli dohodnout na novém systému rozdělení příjmů. Spornými body se také stala ekologická strana celé operace a role australské firmy Rio Tinto Group, jež stále vlastnila práva na využívání dolu. Zdálo se, že Panguna zůstane opuštěná. S celou otázkou měla hnout až kampaň za nezávislost.
Od roku 2010 začalo být obnovení těžařských operací vnímáno autonomní vládou Bouganville jako nejlepší způsob pro zajištění finanční stability budoucího samostatného státu. Bez finanční podpory Papui-Nové Guinei by Bouganville čelilo ekonomické krizi, ale příjmy z dolu Panguna by bohatě pokryly všechny potřeby nezávislého státu. Tento nápad má své kritiky a mnozí vnímají návrat těžby jako záruku ekologické katastrofy, ale většina ostrovních politiků plán podporuje. Roku 2016 se místní samosprávě podařilo získat od Rio Tinto Group veškerá práva spojená s Pangunou, což dává Bouganville šanci zacházet s těžbou podle vlastního uvážení. Ostrovu však chybí nutná expertíza a finance, které jsou pro obnovu těžby potřeba. A zde do hry vstupují světové velmoci.
Dlouhý dosah mocností
Referendum o nezávislosti bylo pouze prvním signálem pro pacifické státy o možném potenciálu Bouganville. Ostrovní samospráva začala rychle dávat najevo, že má velký zájem o zahraniční investory a je připravena nabídnout výhodné obchodní dohody. Už roku 2019 začal jeden stát dávat najevo, že je připraven ostrovu nabídnout velkolepé nabídky. Čínská lidová republika je svými na první pohled štědrými investicemi dobře známa a nebylo tak překvapivé, že se mnoho čínských investorů začalo zajímat o budoucnost Bouganville. Již začali navazovat kontakty s významnými občany a členy místních politických stran. Čína v závodu o přízeň Bouganville rychle získává náskok, což zvětšuje obavy dalších států regionu.
Nespokojená je s tímto vývojem především Austrálie. Za posledních 15 let se radikálně zhoršily její vztahy s Čínou a obě země se čím dál častěji střetávají v boji o vliv nad státy Asie a Pacifiku. Bouganville a zbytek Papui-Nové Guinei jsou australskou vládou vnímány jako první linie obrany kontinentální Austrálie a možný čínský vliv nad klíčovým ostrovem bere jako vážnou hrozbu. Pro Canberru je navíc nutné udržet dobré vztahy s vládou Papui-Nové Guinei, což znamená, že nemůže otevřeně podporovat nezávislost Bouganville. To však zhoršuje její už tak špatnou reputaci na klíčovém ostrově.
Nástup čínského vlivu však zdaleka není nevyhnutelný. Ostrovní vláda sice nemá chuť paktovat se s Austrálií, ale také dobře ví o nebezpečném vlivu, který si Čína vytváří ve státech do nichž aktivně investuje. Proto se také Bouganville aktivně snaží navázat dobré vztahy s více státy a to včetně USA. Administrativa Donalda Trumpa by pravděpodobně nedokázala najít Bouganville na mapě, ale má velký zájem o nerostné suroviny. Získat si vliv nad dolem Panguna by byl pro americké zájmy velkým triumfem a ostrovní vláda navíc vyjádřila svou ochotu hostit na nezávislém Bouganville americkou vojenskou základnu.
Trumpova administrativa se k tomuto návrhu zatím nevyjádřila, ale pro její snahu čelit Číně by základna na Bouganville byla jasnou výhodou a umožnila by lepší koordinaci s Austrálií. Otázkou však zůstává, zda bude ostrovní vláda schopna takovou nabídku převést do reality. Přes jasný výsledek referenda z roku 2019 je nezávislost stále nejistá. Definitivně o ní rozhodne až parlament Papui-Nové Guinei a ten má na rozhodnutí ještě dva roky. Nezávislost Bouganville by mohla být signálem pro další nespokojené regiony, což by mohlo vést ke kompletnímu rozpadu původního státu. Odmítnutí Papui-Nové Guinei zrealizovat nezávislost Bouganville zůstává reálnou variantou a lehce by mohlo spustit novou krizi.
Zda by takový krok vedl k nové občanské válce je nejisté, ale případný konflikt by se lehce mohl stát daleko horší verzí bojů z 90. let. Bouganville by mohlo zažádat o čínskou podporu, což by pravděpodobně vedlo k nové australské intervenci. Čína a Austrálie by dodávkami zbraní mohli zažehnout krvavou kampaň a to ani nezmiňuji možnou roli USA. Nová válka je sice nejčernějším scénářem, ale zájem mocností o Bouganville bude v každém případě veliký. Obyvatelé pacifického ostrova doufají, že se roku 2027 připojí ke komunitě nezávislých států a já jim v tomto procesu přeji všechno štěstí. Na současné mezinárodní scéně ho budou potřebovat.
Zdroje a další četba:
Peake, Gordon: Unsung Land, Aspiring Nation: Journeys in Bougainville (Pacific Series), ANU Press, 178 stran, 2022, ISBN: 978-1760465438
Connell, John: Papua New Guinea: The Struggle for Development (Routledge Studies in the Growth Economies of Asia), Routledge, 1997, 372 stran, ISBN: 978-0415054010
Hermkens, Anna-Karina v The Conversation: Bougainville wants independence. China’s support for a controversial mine could pave the way (online), 2025: https://theconversation.com/bougainville-wants-independence-chinas-support-for-a-controversial-mine-could-pave-the-way-254320
Ray, Marcus v The Diplomat: Bougainville Continues Its Struggle For Independence (online), 2025: https://thediplomat.com/2025/03/bougainville-continues-its-struggle-for-independence/
