Článek
„Naší největší historickou odpovědností je nejen vymanit se z demografické pasti, ale také zajistit udržitelný přirozený přírůstek obyvatelstva do poloviny příští dekády.“ To jsou slova Vladimíra Putina z roku 2007. Ruský diktátor se otázkou budoucnosti demografie své země zajímá již od počátků své vlády a zdaleka v tom není jediný. Krize ruského obyvatelstva se táhne k počátkům minulého století a dnes se pouze zhoršuje. Proč čelí Rusko populační krizi? Jak se jí dnes snaží řešit? A jak celý problém ovlivnila válka s Ukrajinou?
Krvácející století
Na počátku 20. století se Rusko zdálo být nezadržitelně rostoucím gigantem. Přes všechny problémy carské vlády se jednalo o jeden z nejrychleji se vyvíjejících států na celé planetě a to i v rychlosti růstu obyvatelstva. Ta se dala porovnat s post-koloniální Afrikou a mnozí doboví experti předpokládali, že by tehdy sto milionová říše mohla být do konce století obývána půl miliardou občanů. To byly velmi ambiciózní odhady, ale jejich samotná existence ukazuje naděje a očekávání dobových expertů. Rusko mělo být čím dál víc lidnaté a této budoucnosti nemohlo nic zabránit.
První velkou katastrofa měl začít roku 1914. Vojenské ztráty carské armády během První světové války byly sice značné, ale sami o sobě zvladatelné. Politické následky konfliktu, které zahrnovaly zhroucení carské říše, dvě revoluce a mnohaletou občanskou válku se však s nimi propojily a dohromady vedly ke smrti více než třináct milionů Rusů. Byla to brutální rána, kterou pouze zhoršil fakt, že velká část obětí patřila mezi mladé a produktivní ročníky, jež jsou pro udržení a další růst obyvatelstva klíčové. Ruské obyvatelstvo však stále bylo obrovské a zotavení netrvalo ani 10 let.
Procesu obnovy překvapivě napomohla Stalinova politika. Sovětský diktátor byl sice krutý vrah a několikrát využil genocidu pro své účely, ale dobře chápal, že potřebuje pro své plány zdravou a početnou populaci Rusů. Stalinův režim zahájil program finančních a sociálních změn, které pomohly zlepšit životy pro nové matky a jejich rodiny. Byly zavedeny řády a výhody pro nejvíce plodné ženy a začala snaha o snížení dětské úmrtnosti. Nebyl by to však Stalin, kdyby nepoužil aspoň pár krutých metod a ženám tak například bylo silně omezeno právo mít potrat.
Stalinův plán fungoval poměrně dobře, ale pouze do začátku Druhé světové války. Sovětský svaz utrpěl v konfliktu nejvíce ztrát ze všech bojujících států a Rusko bylo spolu s Ukrajinou a Běloruskem hlavní obětí nového populačního úpadku. Zdevastovaná ekonomika a nutnost okupovat rozsáhlá území navíc vedly k omezení dříve štědrých programů, což zamezilo obnově srovnatelné s post-revolučním obdobím. Ta měla nakonec přijít až po Stalinově smrti a to roku 1956, kdy se zdecimovaná ruská populace konečně vrátila na předválečnou úroveň. Sovětské orgány se po diktátorově smrti snažily obnovit staré výhody, ale problém byl tentokrát daleko horší.
Celkové množství ztrát mělo za následek nejen smrt většiny jedné generace, ale také devastaci té další. Mladí Rusové vyrůstali ve většina případů bez svých otců a tato situace vedla k hrozivému zhoršení tradičního alkoholismu. Ten sice platil jako problém národa už mnoho dekád, ale post-válečné období vedlo k čím dál větším extrémům. V důsledku se dále snížila ruská porodnost a délka života. Čím dál více mladých Rusů se upilo k smrti. Sovětská vláda se problém snažila řešit už od 70. let a Gorbačovova kampaň proti vodce byla částečně motivována právě demografickými problémy. Zdálo se, že by tyto akce ve spojení s finanční podporou státu mohly problém zpomalit či zcela vyřešit. A pak přišel rok 1991.
Putinovi děti
Kolaps SSSR je mnohými východními nostalgiky a jejich západními spojenci považován za historickou tragédii. Ruská demografie je jednou z mála oblastí, kde se toto mínění skutečně zakládá na pravdě. Došlo ke zhroucení systému státní podpory pro nové rodiny. Miliony mladých a produktivních Rusů se odstěhovali do zahraničí, což pouze částečně řešil návrat etnických Rusů z nově nezávislých svazových republik. Alkoholismus začal opět strmě růst a sociální struktura země se prakticky zhroutila. Rok 1993 byl prvním neválečným letopočtem, kdy se obyvatelstvo Ruska zmenšilo. Tento pokles měl trvat až do roku 2009.
Pád rudého impéria byl 3. populační katastrofou Ruska ve 20. století a prakticky všichni politici začali chápat, že je nutné situaci aktivně řešit. Tento názor razil i nový prezident Vladimír Putin, který si zastavení populačního propadu a nový demografický růst vytyčil jako své hlavní dlouhodobé cíle. Putin se pokusil replikovat starý úspěch Stalina a přišel s novým programem finančních příspěvků, společenských ocenění a omezení práv na potraty. Do akce zapojil většinu politické elity a také církevní hierarchie, jež měla razit tvrdou ideologii odmítající potraty a antikoncepci.
Putinův plán byl celkově daleko méně propracovaný než ten sovětský. Moderní benefity pro nové matky jsou většinou jednorázové a poměrně nízké. Další metoda pro růst populace, migrace z ciziny, je pro Putina politicky ošemetná. Sám jí aktivně prosazuje, ale musí čelit nevoli velké části ruské společnosti, která i na etnicky ruské migranty nahlíží silně xenofobně. Tyto nevýhody vedly k pro Rusko smutné realitě, kdy se sice dočasně podařilo zastavit pokles obyvatelstva, ale počet ruských občanů dodnes nepřekročil čísla z počátku 90. let. Od roku 2019 úbytek ruského obyvatelstva opět začal a nebyl mu konec.
Krize je o to horší, že obyvatelstvo rychle stárne. Naprostá většina lidí, co z Ruska vycestuje patří k mladé generaci, která vidí lepší příležitosti v zahraničí. Z toho vyplývá zásadní problém pro ruský důchodový systém, který je ve své podobě prakticky totožný s těmi západními a je tak závislý na početné populaci mladých lidí. Putin tak musel přikročit k důchodovým reformám a to včetně zvýšení věku odchodu do důchodu. Tento akt však vyvolal nečekanou bouři, která vedla roku 2018 k největším protestům, které Putin za své vlády zažil.
Reforma nakonec byla prosazena, ale ruský prezident musel zmírnit její provize a odvolat tehdejší vládu Dmitrije Medveděva. Pro sebevědomého diktátora to byla nepříjemná připomínka, že ani jeho vláda není kompletně stabilní a některé otázky stále dokážou zmobilizovat ruskou veřejnost. Také však dobře chápal, že jeho snaha o revitalizaci ruského obyvatelstva začíná selhávat. Rok 2019 byl unikátní nejen začátkem dalšího populačního poklesu, ale také rekordním množstvím emigrujících Rusů. Této nové krizi však měl nasadit korunu sám Putin, když roku 2022 zaútočil na Ukrajinu.
Odkaz tyranie
O hlavní důvod Putinovi invaze se budou ještě dlouho vést spory, ale někteří experti považují populační krizi za jeden z důvodu, možná i ten hlavní, proč ruská vojska zahájila všeobecnou invazi. První hlavní teorie předpokládá, že si ruský generální štáb uvědomil horšící se stav populace a informoval Putina o tom, že Rusko má dost možná poslední příležitost vést konvenční válku s dostatkem mužstva. Druhá teorie se zakládá na ambicích ruského tyrana dosáhnout rychlého a prakticky mírumilovného vítězství. Dle ní mělo připojení Ukrajiny vést ke zvýšení obyvatelstva o desítky milionů nových občanů, od kterých Putin očekával vyšší množství dětí.
Obě teorie samozřejmě mají své problémy. Ukrajina se nachází v ještě horší populační krizi než Rusko a představa, že si ji Putin představoval jako dlouhodobý demografický přínos je poněkud absurdní. První teorie zase předpokládá, že ruský diktátor očekával aktivní válku, což se neshoduje se zprávami většiny dostupných zpravodajských zpráv. Samozřejmě jsou způsoby jak obě teorie ospravedlnit a nedají se tak plně vyloučit, ale jako hlavní důvody pro ruskou invazi se dají použít pouze těžko. Pokud by tak tomu bylo, jednalo by se o jeden z největších omylů ruských dějin.
Invaze na Ukrajinu se již dnes jeví jako začátek nové ruské populační katastrofy. Na frontových liniích umírají především mladí Rusové aneb ti, které Putinův stát zoufale potřebuje udržet naživu. Také emigrace mladých Rusů se znovu zvýšila a emigrace do Ruska je na historickém minimu. Ti kteří jsou ve válce pouze zraněni či se dokonce vrátí bez poškozeného zdraví jsou daleko více náchylní vůči alkoholismu, užívání drog a domácímu násilí. Putinova vláda zareagovala novými finančními dary a obnovou sovětských vyznamenání pro plodné matky, ale tato snaha má minimální úspěšnost. Válka pouze zhoršuje už existující problémy Ruska a i v případě územních zisků zajistí pro Moskvu pouze zdevastované a lidmi opuštěné teritorium. Putin svými činy definitivně zničil svůj plán na resuscitaci ruské demografie.
Slovo Rus zde hraje klíčovou roli. Etnické složení ruského území se dlouhodobě vyvíjelo směrem k čím dál větší dominanci etnických Rusů nad dalšími národnostmi, ale poslední dvě dekády ukazují zajímavý obrat. Etnické menšiny, které častěji žijí na venkově, mají větší tendence zachovat si velké rodiny a v počtu dětí silně triumfují nad Rusy. Například Čečenci jsou ovlivněni také svou zkušeností se sovětskými etnickými čistkami, které vedly k ideologii mít, co nejvíce dětí, aby národ do budoucna přežil. Strach ze ztráty ruské etnické dominance má na Moskvu silný vliv a v současném konfliktu vede ke snaze nasadit, co nejvíce vojáků z řad etnických menšin. Jak tento střet mezi dominantním národem a dlouho utiskovanými menšinami dopadne bude jednou z hlavních otázek budoucího Ruska.
Úbytek obyvatelstva je celosvětovým problémem, ale mezi mocnostmi není žádná, která by čelila podobné krizi jako současné Rusko. Ovlivněno je tragédiemi minulostmi, sociální strukturou a šílenými akcemi současného velení. Může Rusko z této pasti utéct? Možné je vše, ale potřebovalo by to takovou reformu společnosti, kterou současné vedení není schopno provést. Pod svými současnými vládci kráčí východní obr do propasti vymření.
Zdroje a další četba:
Karabchuk, Tatiana et all: Demography of Russia: From the Past to the Present (Studies in Economic Transition), Palgrave Macmillan, 2016, 351 stran, ISBN: 978-1137518491
Barley, Halzer v Atlantic Council: A Russia without Russians? Putin’s disastrous demographics (online), 2024: https://www.atlanticcouncil.org/content-series/russia-tomorrow/a-russia-without-russians-putins-disastrous-demographics/
Nemtsova, Anna v Atlantic: Russia Is in Demographic Free Fall. Putin Isn’t Helping. (online), 2025: https://www.theatlantic.com/international/archive/2025/04/russia-putin-demography-children/682637/
Goble, Paul v Eurasia Daily Monitor: Russia’s Demographic Problems Set Stage for Future Political Challenges (online), 2025: https://jamestown.org/program/russias-demographic-problems-now-set-stage-for-political-disasters-later/
