Článek
Existuje tendence vyobrazovat si historii jako strmou linii vývoje, která se neustále proměňovala. Z toho některým vyplývá, že staré civilizace musely být čím dál víc primitivní, čím dříve existovaly. To je samozřejmě kompletní nesmysl, který pak vede k teoriím o pyramidách postavených mimozemšťany. Například starověké civilizace doby bronzové jsou svou vyspělostí šokující. Ať už se například jedná o vyspělý obchodní a diplomatický systém, kvalitní hygienu, někdy až překvapivě pokročilé právní systémy. A pak to vše bylo ztraceno. Přišel kolaps doby bronzové a s ním první reálná apokalypsa lidské civilizace.
Mořské národy a násilný kolaps
Blízký východ doby bronzové byl oblastí mnoha vyspělých států. Kolem roku 1200 před Kristem existovaly čtyři hlavní mocnosti, které tvořily jakýsi velmocenský klub. Jejich vládci se v dopisech nazývali bratry, což symbolizovalo nejvyšší stupeň respektu a uznání vzájemné síly. Králové Asýrie a Babylonu byly hlavními silami ve staré Mezopotámii (dnešní Irák). Chetitský velký král vládl na většině dnešního Turecka a Sýrie. Faraon Egypta ovládal nejen tradiční území kolem Nilu, ale také dnešní Izrael, Palestinu, Libanon a na severu sahala jeho moc až k Damašku (jedno z nejstarších měst na planetě). Významnou roli hrály také Elam, stát v dnešním jižním Íránu, a mykénské řecké státy. Pod hlavními mocnostmi byla řada polonezávislých městských států, které spoléhaly na ochranu mocností. Na začátku 12. století před Kristem tato ochrana přestala existovat.
„Když tvůj posel dorazil, armáda byla pokořena a město bylo vypleněno. Naše potraviny na humnech byly spáleny a vinice byly také zničeny. Naše město bylo vypleněno. Kéž o tom víš! Kéž o tom víš!“ To je překlad posledního dopisu odeslaný z města Ugarit kolem roku 1180 před Kristem. Město, ležící severně od dnešní syrské Latákie, bylo pod ochranou chetitského krále a opakovaně žádalo o pomoc. Žádná nedorazila a pravděpodobně ani dorazit nemohla. Celá Chetitská říše, podobně jako další státy regionu, byla pod útokem. Byli to útočníci známí i neznámí, tvořeni mnoha národy. Egypťané jejich jména zaznamenali, ale nejlépe do historie vstoupili pod svým jednotným názvem. Mořské národy.
Původ mořských národů je dodnes velkým tajemstvím. Úspěšně se podařilo identifikovat pouze dva národy z deseti (Filištíni a Lukkové z jižní Anatolie), které vyjmenovali Egypťané a mohlo jich být více. Mořské národy byli migrující silou, která postupně integrovala další a další etnické skupiny, které se k ní přidávaly. Nejprve udeřily na dnešní Řecko a Krétu, kde došlo ke kompletnímu zhroucení mykénské civilizace. Dalším na řadě byli Chetité, jejichž říše zanedlouho také padla. Města podél pobřeží Středozemního moře byla většinou zcela zničena a tento proces pokračoval až k Egyptu, kde faraon Ramses III. invazivní sílu mořských národů definitivně porazil.
Mořské národy nezmizely. Jedním z identifikovaných mořských národů jsou z bible známí Filištíni, dlouhodobí nepřátelé starého Izraele. Je pravděpodobné, že se na mnoha místech usadili a smíchali s místním obyvatelstvem v nové národy. V boji měli mořské národy výhodu v dosud neviděném stylu boje, který byl svou rychlostí destruktivní zejména pro válečné vozy, které z dnešního pohledu můžeme považovat za tanky starověku. Po tomto období válečný vůz z oblasti prakticky zmizel.
A tak se zhroutil svět starověkého bronzu. Akorát, že jsou zde problémy. Nezhroutily se totiž pouze státy, které byly napadeny mořskými národy. Daleký Babylon čekal podobný osud. Mořské národy mohly jen těžko zasáhnout centrum chetitské moci ve vnitrozemské Anatolii (dnešním Turecku). Porážka invazních sil nebyla pro Egypt bodem zvratu. Stát samotný sice přežil, ale postupně více a více oslaboval, až se o 2 století později rozdělil na severní a jižní část. Jak dokázala jedna invazní skupina vůbec dosáhnout takových vítězství? Říše doby bronzové měly přece mohutné a dobře vyzbrojené armády. I kdyby měli vetřelci počáteční výhodu díky novým vojenským strategiím, státy regionu měly být schopné postavit se na daleko větší odpor. Co vše doopravdy způsobilo jejich slabost?
Systémový kolaps
Teorie o invazi mořských národů jako hlavního a dost možná jediného důvodu pro celý kolaps byla dlouho populární. Moderní archeologie, ale také geologie a další výzkumy ukazují, že důvodů bylo daleko více a mořské národy byly spíše symptomem kolapsu, a ne jeho viníkem. Z toho vznikla teorie systémového kolapsu. Její základní teze zní, že za normálních okolností by starověké mocnosti byly plně schopné vypořádat se s novým nepřítelem. Ale 12. století před Kristem nebylo v žádném ohledu normální.
Přibližně mezi roky 1225 a 1175 před Kristem byla oblast východního středomoří zasažena sérií dlouho neviděných a masivních zemětřesení. V dříve zmíněném Ugaritu a desítkách dalších archeologických nálezů nacházíme stopy těchto masivních otřesů, které často zničily místní hradby. K tomu se připojilo sucho. Klimatická změna zasáhla celý svět a mnozí vědci se domnívají, že způsobila původní vznik mořských národů. V Řecku máme důkazy, že se rostliny alespoň sto let vyvíjely tak, aby mohly přežít podmínky připomínající dnešní Saharu. Sucho způsobilo hladomory, o kterých díky zachovaným dopisům víme, že byly v té době velmi časté.
Zdá se, že tyto podmínky způsobily masivní změny ve společnosti. V éře, v níž byla většina katastrof vykládána jako hněv bohů se muselo zdát, že tyto katastrofy jsou velkým trestem. Vládnoucí aristokracie a kněží nemohli bohy obměkčit, a tak byli svrženi. Obzvlášť v mnoha mykénských městech máme důkazy o zničení pouze palácového komplexu vládců, zatímco sídliště každodenních občanů zůstala nepoškozená. Mnoho z nich se pak přidalo k mořským národům. Podobný scénář se pravděpodobně opakoval v Babylonu a Chetitské říši. Egypt dokázal díky svým vítězstvím alespoň dočasně udržet vlastní obyvatelstvo pod kontrolou.
A pak zde byl obchod. Velké říše i malé státy byly závislé na bronzu. Bronz je slitina cínu a mědi a obzvlášť cín není příliš často vyskytující se surovinou. Proto také existoval masivní obchodní systém, který dovážel cín z tak vzdálených oblastí jako dnešní Británie a Afghánistán. Na severu obchodní stezky sahaly až do Skandinávie. Z dnešního hlediska bychom to mohli porovnat s globalizací a vzájemnou ekonomickou závislostí dnešních států. Dokud obchodní cesty fungovaly, říše vzkvétaly. Ale klimatické a další změny zasáhly celý svět. Obchodní stezky byly čím dál méně stabilní a často pod útokem hladových místních lidí. Civilizace regionu začaly být zoufalé, protože nezbytně potřebovaly nerostné suroviny. Jedna z posledních vojenských expedicí Chetitů byla snaha o dobytí Kypru bohatého na ložiska mědi. Civilizace regionu doslova ztrácely svou životodárnou surovinu.
Systémový kolaps rozhodně dává větší smysl než osamocená invaze mořských národů. Vysvětluje, proč byly dříve mocné velmoci vůbec schopny před poměrně malým nebezpečím padnout a proč postupně zkolabovaly i vnitrozemské státy. Můžeme se podívat na paralely se Západořímskou říší. Ta dokázala držet germánské kmeny za Rýnem a Dunajem po století, ale kvůli vnitřním konfliktům a postupnému oslabení se dostala do pozice, kdy mohla být zničena. Mořské národy tak obrazně řečeno nalezly nemocné civilizace, jímž zbyla jediná nemocná noha a tu jim usekly.
Padlý, přeživší a poučení?
List padlých národů a říší (nemluvě o jednotlivých lidech) je poměrně dlouhý. Z významných říší se kompletně zhroutili Chetité a kassičtí Babylonci. Mykéňané byli další obětí a Řecko vstoupilo na čtyři sta let do období kompletní historické temnoty. Egypt zvítězil v bitvě, ale bylo to vítězství hodné krále Pyrrha. Egyptská říše se smrskla zpět k Nilu, kde později převzali moc libyjští žoldnéři, kteří dříve faraony udrželi u moci. Elam přežil i přes vnitřní nestabilitu, ale byl také silně oslaben. Malé pobřežní městské státy byly většinou zničeny a jejich lidé se smíchali s nově příchozími etniky.
Neštěstí jednoho je však často štěstím druhého. Mnohé národy, které dříve padly před mocnými říšemi, najednou zjistily, že jejich přemožitelé jsou na kolenou. Kaškové, horský národ ze severní Anatolie, spojil síly s nově příchozími Frýgy a společně zničili zbytky předchozích chetitských vládců a na jejich ruinách vytvořili desítky vlastní států. Z arabské pouště přišli Aramejci, kteří byli do té doby považováni civilizovaným světem za nejnižší barbary. V novém světě, kde civilizace přestala na mnohých místech existovat, byli tito pastýři ovcí najednou tou největší silou regionu. Založili desítky malých států a jejich jazyk se stal lingua franca regionu. Jednoho dne jím bude mluvit i Ježíš Kristus. Židé, kteří možná existovali v oblasti ještě před kolapsem, mohli začít budovat nezávislé státy bez strachu z mocného Egypta.
Pozorný čtenář si asi všiml, že jsem jednu z civilizací z listu padlých vynechal. Asýrie se nezhroutila a v prvních letech po kolapsu dokonce posílila. Král Aššur-bél-kala dokonce nechal v tomto období zhotovit jednu z prvních zoo v historii. Schopnost jeho agentů přivést mu exotická zvířata ukazuje na pokračující moc a respekt Asýrie. Avšak příchod Aramjeců přinutil Asýrii k ústupu do nejstarších teritorií v dnešním severním Iráku. Oslabení Asýrie potrvá pár století, ale bude to právě tato země, která se po dvou stoletích vynoří jako nová velmoc regionu. Sám fakt, že Asyřané přes všechny pokusy o jejich zničení, existují dodnes, přináší ukázku úžasné houževnatosti.
Tak jsme společně prošli obdobím prvního velkého zhroucení lidské civilizace. Svět velkých bronzových říší a rozvinutého obchodního systému tehdy nahradilo období malých železných válčících států. Témata jako migrace z důvodu klimatických změn, velké závislosti států na stabilním obchodu a rostoucí množství přírodních katastrof nám rozhodně nejsou cizí. Hrozí naší civilizaci podobný kolaps? Z mého pohledu spíše ne. Přeci jen se technologie dostaly mnohem dále a máme daleko lepší šance řešit problémy naší doby než starověcí panovníci. Přesto, kdo ví. Něco podobného si dost možná namlouvali právě i oni.
Zdroje a další četba:
CLINE, Eric H. 1177 př. Kr.: zhroucení civilizace a invaze mořských národů. Překlad Ruth J. Weiniger a Kateřina Zerzánová. Vydání první. V Praze: Vyšehrad, 2019. 299 stran. ISBN 978-80-7429-805-9.
MATYSZAK, Philip. Forgotten peoples of the ancient world. First published. New York: Thames & Hudson, 2020. 288 stran. ISBN 978-0-500-05215-0.
LALOUETTE, Claire. Ramessova říše: vláda jedné dynastie. [Praha]: Levné knihy, 2009. 383 s. ISBN 978-80-7309-673-1.
COLLINS, Billie Jean. The Hittites and their world. Atlanta: Society of Biblical Literature, ©2007. Archaeology and biblical studies; no. 7 ISBN 978-1589832961
