Článek
Polský gigant
Druhá polovina 16. století by se bez přehánění dala označit jako zlatá éra polského státu. Pod vládou rodu Jagellonců dokázalo z Krakova řízené království dosáhnout série velkých vojenských i diplomatických triumfů. Na severu byl definitivně poražen Řád německých rytířů a jeho území bylo přeměněno v polský vazalský stát. Jagelonská dynastie byla považována za jednu z předních dynastií Evropy a její členové dočasně usedli i na trůnu Českého království. K rodovým doménám patřila také rozlehlá území Litvy, jenž aktivně soupeřila s nově se rodícím Ruskem o pozici hegemona východní Evropy. Sláva Jagelonské dynastie byla veliká, ale čas její vlády se přesto chýlil ke konci.
Poslední mužský potomek staré královské rodiny se narodil roku 1520 a trůn získal o téměř třicet let později. Jmenoval se Zikmund II. Augustus, velkolepé jméno odkazující jak na královy předky, tak na zakladatele římské říše. Zikmund byl během své čtyřiadvacetileté vlády vskutku vynikajícím panovníkem, jenž dobře chápal svou unikátní vlast. Polsko mělo nejmocnější a největší šlechtu v Evropě a tato společenská třída se v minulosti často střetávala se svými panovníky ve sporech o autoritu. Nový král však byl výborným diplomatem a dokázal rychle a efektivně získat své mocné poddané pro své plány a ambice. Jeho vřelý přístup byl pro vítán šlechtou i poddanými a Zikmund si tak získal ohromnou popularitu.
Královy triumfy se netýkaly pouze vlastních poddaných. V zahraničních otázkách dokázal vést obranou politiku, díky které se Jagellonci nezaplétali do zbytečných válek. Zikmund však byl plně ochoten řešit problémy i vojensky a během své vlády dokázal například porazit svého nechvalně proslulého souseda, cara Ivana IV. Hrozného. Byl také nábožensky tolerantním a Polsko se stalo jednou z mála zemí Evropy, kde nově vzniklé protestantské hnutí mírumilovně koexistovalo s katolicismem. Největším královým úspěchem však byla jím vyjednaná unie, uzavřená ve městě Lublin roku 1569, jenž definitivně sjednotila Polsko a Litvu v jednotný stát.
Tyto úspěchy však nemohly nahradit jeden smutný fakt. Zikmund i přes tři manželství nedokázal zplodit žádné děti, což znamenalo konec rodu Jagellonců. Kromě krále byla roku 1570 z členů slavné rodiny na živu už jen jeho sestra Anna, jenž ve svém pokročilém věku neměla velké šance porodit dítě. Králova smrt roku 1572 tak byla oplakávána nejen kvůli jeho kvalitám, ale také jako konec jedné z největších dynastií polských královských dějin. Nově sjednocené Polsko-litevsko tak stálo před složitou otázkou: Kde najít nového krále?
Polská šlechta se brzy rozhodla, že si nového krále vybere pomocí voleb. Měla to být poměrně unikátní metoda, které se měla zúčastnit celá šlechta nově sjednoceného státu. Více než 40 000 lidí tak mělo vybrat příštího vladaře, což byl na poměry renesanční Evropy fascinující státnický experiment. Od nového pána Polska a Litvy se však očekávalo, že po nástupu na trůn učiní řadu ústupků šlechtě a také, že se ožení s široce oblíbenou Annou Jagelonskou a to i přes její pokročilý věk. Tyto požadavky se však zdály jako malá cena za pozici panovníka jednoho z největších států Evropy.
Neslavné bratrské vztahy
Zde je nutné se dočasně přesunout do západní Evropy. Specificky na královský dvůr Francie, kde se roku 1551 narodil princ Jindřich z rodu Valois. Syn krále Jindřicha II. a jeho slavné manželky Kateřiny de’Medici, mladý princ měl překvapivě nejistou budoucnost. Byl pouze třetím synem svého otce a zdálo se nemožné, že by jednoho dne mohl dosednout na královský trůn. Navíc měl velmi rušné mládí, ve kterém si vytvořil silně nepřátelský vztah se svými bratry a několik let flirtoval s přijetím protestantské víry. Jeho největší výhodou byla Kateřina, která Jindřicha brala jako své nejoblíbenější dítě a plánovala pro něj velkolepou budoucnost.
Léta dospívání byla pro mladého prince spojena se smrtí a válkou. Nejprve zemřel při nehodě v rytířském turnaji jeho otec, kterého po několika letech následoval do hrobu i Jindřichův nejstarší bratr. Stát tak v podstatě vedla Kateřina, která musela vyvažovat čím dál více znepřátelené ultra-katolíky a protestanty, jejichž spor několikrát vyústil v otevřenou občanskou válku. Jindřich sám však prosperoval. Shromáždil kolem sebe skupinu schopných mladých mužů, jenž ho postupně přivedli do katolického tábora a zajistili mu silný vliv na dvoře. Princova blízkost s těmito mládenci později vedla k obviněním z homosexuality, ale to je dodnes spornou otázkou mezi historiky.
O čem však nejsou pochyby je Jindřichova role v Bartolomějské noci. Tento nechvalně proslulý masakr byl původně zamýšlen jako nemilosrdný útok na skupinu vedoucích protestantských šlechticů, ale následně přerostl v otevřené vraždění francouzských ne-katolíků. Jindřich byl společně se svou matkou zodpovědný za původní plán útoku, ale do zbytku života odmítal, že chtěl všeobecný masakr. Vinu vždy shazoval na fanatické masy a svého královského bratra Karla IX., který byl vždy jeho nejvíce neoblíbeným sourozencem. Jakékoliv spojení s masakrem se však mělo brzy ukázat jako problém v otázce polského trůnu.
Zde se obě příběhové linie konečně spojují. Královská volba v Polsku byla vnímána jako ideální příležitost královnou Kateřinou. Východoevropský stát by byl výborným spojencem proti středoevropským Habsburkům a její milovaný syn by získal pro rod Valois novou korunu. I polská šlechta brala francouzskou kandidaturu za vítanou. Francouzská dynastie by pro východoevropskou mocnost zajistila velkou prestiž a nevdaný Jindřich se mohl hned oženit s Annou Jagellonskou. Vzhledem k velkému množství dětí, jenž zplodil Jindřichův otec, získala část Poláku naději, že by se přeci jen mohlo novému páru narodit dítě. Polsko však bylo nábožensky tolerantním královstvím a princovo zapojení do Bartolomějské noci mohlo jeho kandidaturu rychle potopit.
Královna Kateřina se však nehodlala své ambice jen tak vzdát. S plnou podporou Karla IX., jenž chtěl svého bratra rychle dostat z Francie, investovala obrovské finance do polské volební kampaně. Její velvyslanci navíc rychle okouzlili jak polské šlechtice tak vlivnou princeznu Annu, jíž slíbili galantního a laskavého prince za manžela. To vedlo k tomu, že Jindřich nakonec triumfoval nad svými rivaly, syny Habsburského císaře a švédského krále. V polovině roku 1573 tak do Francie dorazila polská delegace, jejíž členové svou etiketou a znalostmi prestižní Latiny předčili i francouzský královský dvůr, aby formálně nabídli korunu svého státu princi Jindřichovi.
Útěk plnou rychlostí
Princ se stal králem. Polsko-litevsko získalo novou dynastii. Zdálo se, že všichni získali to co chtělo. Tento ideál však nevydržel naživu dlouho. Jindřich při odjezdu z Francie naposledy viděl svého bratra a ihned poznal, že Karel brzy zemře. To by znamenalo, že by francouzský trůn připadl Jindřichovi. Nový král Polska měl o svém východním království rozporuplné myšlenky, ale šance, že by si ho zvolil místo Francie byla minimální. Vládnout oběma tak vzdáleným říším by navíc bylo přinejlepším extrémně náročné. Jeho bratr však zatím žil a Jindřich tak neměl jinou možnost než zamířit na východ.
Nový král Polska brzy zjistil, že se ocitl v novém světě. Některé polské unikáty Jindřicha uchvátily, například nový a daleko více hygienický model toalety, ale jinak byl spíše zklamán. Polský Krakov nebyl žádný zapadákov, ale Paříži se mohl rovnat jen stěží. Místní šlechta nového krále šokovala svou autoritou a požadavky, které by si poddaní francouzského krále jen těžko dovolili. Princeznu Annu nový král rychle odbyl, což spolu s jeho odtažitostí rychle vedlo k nespokojenosti všech jeho poddaných. Po několika měsících se však začalo zdát, že si nový král uvědomil své chyby. Začal přijímat polské zvyky a odsouhlasil několik dohod s šlechtou. Tato naděje však vydržela pouze do 15. června roku 1574, když do Krakova dorazila zpráva o úmrtí krále Karla IX.
Jindřich se oficiálně snažil dělat, že bere Polsko za svou první prioritu a slíbil, že v zemi několik měsíců počká než se celostátní šlechtický sněm domluví na dalším kroku. Polští šlechtici však nebyli hlupáci a podezřívali svého krále z nekalých úmyslů. To se téměř potvrdilo, když už 17. června přistihli králova blízkého spojence jak se z Krakova snaží propašovat Jindřichovi šperky a také mnoho zlata a drahokamů, jenž patřily polskému státu. Král rychle prohlásil, že šlo o omyl a nabídl, že plně uspokojí všechny požadavky svých šlechticů. Ti sice neměli Jindřicha obzvlášť v lásce, ale nechtěli se jen tak vzdát výhod, které pro Polsko král z dynastie Valois nabízel.
Netušili však jak daleko je jejich král ochoten zajít. Přes naléhání své matky, aby se k Polákům zachoval spravedlivě neměl Jindřich v úmyslu zdržet se v zemi déle než bylo absolutně nutné. 19. června se král rozhodl uklidnit svou šlechtu tím, že je nechal přihlížet vlastnímu usnutí. O pár hodin později se s pomocí svých francouzských přátel převlékl do prostého oblečení, vyplížil se z vlastního hradu a následně začal plnou rychlostí utíkat k českým hranicím. Sebou dokázal vzít nejen své druhy, ale také část polských královských šperků. Králův útěk však byl brzy odhalen a za několik hodin za ním zamířil tucet skupin, jenž sestávali jak z elitní šlechtické jízdy tak z rozhořčeného měšťanského davu.
Jindřich však měl štěstí a několikrát se mu těsně podařilo vyhnout svým pronásledovatelům. Nakonec úspěšně vstoupil na území rodu Habsburků, kde promptně použil ukradené šperky k velkolepým nákupům a hostinám. Brzy zase měl dočkat také své vytoužené Francie a její koruny. Netušil, že ho právě titul francouzského krále bude jednoho dne stát život. A Polsko-litevsko? Tamní šlechta se rozhodla, že tentokrát bude opatrnější. Druhou volbu vyhrála samotná princezna Anna, která se oženila za transylvánského šlechtice Štěpána Báthoryho. Její smrt roku 1596 definitivně ukončila éru rodu Jagellonců.
Zdroje a další četba:
Friedl, Jiří et al. Dějiny Polska. Překlad Martin Veselka. Vydání druhé. Praha: NLN, 2023. 691 stran. Dějiny států. ISBN: 978-80-7422-914-5.
Frieda, Leonie. Kateřina Medicejská: životopis. Vyd. 1. Praha: Academia, 2007. 471 stran, [24] stran obr. příl. Historie. ISBN: 978-80-200-1434-4.
Knecht, Robert. The Valois: Kings of France 1328-1589. Bloomsbury Academic, 2007, 288 stran, ISBN: 978-1852855222
