Článek
Pád generála Syrského je momentem, po němž volalo mnoho analytiků, důstojníků a nově také demonstrantů v ulicích Ukrajiny. Je až fascinující sledovat, jak lidé demonstrují v době války, ale nedělají tak ve jménu míru či konce násilí. Místo toho požadují efektivní vedení boje a zachování schopných osobností ve vedoucích rolích. Co vše by USA zvládly ve Vietnamu, kdyby měly doma tento kádr demonstrantů? Na Ukrajině to však už nyní má velký efekt. Mychajlo Drapatyj se stal vrchním velitelem ozbrojených sil a s ním definitivně vítězí reformní síly v armádě. Kdo je tento generál? A proč je ideální reakcí na nedávnou aféru kolem ministra obrany?
Výkřik staré gardy
Pád ministra obrany Fedorova byl pro Ukrajinu skutečným šokem. Rozhodnutí prezidenta Zelenského bylo vnímáno buď jako výsledek tlaku korupčních elementů, starých generálů, anebo důsledek paranoie samotného prezidenta vůči svému úspěšnému podřízenému. Protesty pak přišly ze všech stran. Do ulic vyšly protikorupční organizace, které minulý rok přinutily prezidenta stáhnout kontroverzní legislativu, jež měla oslabit ukrajinské bezpečnostní složky. Přišla série rezignací vysokých armádních důstojníků a vládních úředníků. A kritika dorazila i od západních spojenců, kteří brali ministra za schopného a čestného partnera.
Fedorov byl od začátku brán jako hlavní zástupce reformních proudů uvnitř Ukrajiny, jež si přály dokončit modernizaci ozbrojených sil, oslabit vliv starých generálů, kteří stále využívají sovětské metody války, a odstavit zbytky korupčního aparátu ve zbrojní korupci. Po svém odvolání se tehdy již bývalý ministr velmi otevřeně vyjádřil, že se během předchozích měsíců ostře střetl s vrchním velitelem ozbrojených sil, generálem Syrským, a naznačil, že právě neochota dále tolerovat metody tohoto kontroverzního generála byla hlavním důvodem jeho pádu. Kvůli pokračujícímu vlivu staré gardy také odmítl prezidentskou nabídku stát se poradcem či zůstat ve státní správě, ale v jiné roli.
Sám Syrský byl pod palbou dlouho před odvoláním ministra. Přes jeho úspěchy během obrany Kyjeva na začátku války se rychle stal středem nevůle kvůli svému vedení celé ukrajinské armády. Generál byl hlavním architektem pozemních operací na ruském území a ofenzivy do Kurské oblasti, což bylo sice bráno jako dobrý manévr, který však trval příliš dlouho. Neochota vrchního velení včas se z oblasti stáhnout pak vedla k velkým ztrátám. Tato neochota obětovat už těžko bránitelné území se stala hlavním symbolem toho, jak generál Syrský velí ozbrojeným silám. Kritici považují jeho neschopnost stáhnout se za vážnou chybu, která oslabuje už tak nedostatečně silné ukrajinské jednotky.
V posledních dnech však kritika prudce vzrostla. Generál sice oficiálně mluvil o smíru a kompromisu, ale velmi rychle začaly vylézat na povrch zprávy o jeho podílu na pádu ministra obrany. Do toho se vynořily zprávy o Syrského opozici vůči úspěšné dronové ofenzivě, kterou letos Ukrajina provádí, a plánech k návratu starých metod z minulých let, jež Ukrajina zavrhla kvůli příliš velkým ztrátám. Kolik těchto zpráv je pravdivých, nikdo neví, a zdá se, že přinejmenším část z nich stvořili důstojníci, kteří již dále nechtějí sloužit pod Syrským, ale kvůli generálově reputaci je těžké tvrdit, že by se o podobné akce nepokusil.
Pro prezidenta Zelenského pak už nezbývalo mnoho jiných možností než vyměnit velitele ozbrojených sil. Kyjev se celou situaci snaží podat co nejslušněji, ale je poměrně jasné, že prezident čelí vážné krizi, kterou musí velmi opatrně navigovat. Obzvlášť problematická je teď otázka ministra obrany a pád Syrského vyvolal naděje mnohých v to, že by se brzy mohl vrátit i ministr Fedorov. Zelenský pravděpodobně spíše doufá, že obětování Syrského situaci uklidní a umožní mu jmenovat nově vybraného ministra. Kdo je však onen nový velitel ozbrojených sil?
Mladý veterán
Mychajlo Drapatyj se narodil roku 1982 a patří tak mezi mladší generaci ukrajinských generálů, jež má více společného se západními metodami než se starou sovětskou garniturou. Od roku 2004 slouží v armádě, kde začal u tankových sil, a je proslulý svou preferencí pro více obrněné formace a nové technologie. Křest ohněm zažil během bojů roku 2014, kde se podílel na úspěšné obraně města Mariupol před separatistickými formacemi, jež se pokusily ovládnout celou Doněckou oblast. Přes těžké problémy ukrajinských sil tehdy dokázal zachránit svoji jednotku před obklíčením a prorazil z pasti Rusů a jejich separatistických loutek.
Během hlavní války se stal de facto hasičem rizikových oblastí fronty. Roku 2022 létal mezi jižní frontou a Donbasem, aby zajistil, že Ukrajina přijde o co nejméně lidí a měst, což se mu většinou podařilo úspěšně, ale několikrát utrpěl i neúspěchy, a to především na jižním úseku fronty, kde ukrajinská obrana od začátku války pokulhávala. Jako velitel speciální výsadkové brigády později bojoval i během ofenzivy proti Kursku a vyznamenal se jako velmi efektivní a nezávislý velitel, který se dokázal přizpůsobit různorodým podmínkám, a to jak během ofenzivních, tak během defenzivních operací. Právě ona nezávislost mu však dělala nepřátele mezi hlavními veliteli.
Drapatyj byl od roku 2022 třikrát ostře napomenut nejvyšším velením. První případ je dodnes nejasný a týkal se především jeho snah zefektivnit administrativu místních jednotek a najít lepší operační metody. Druhý případ se týkal technologií, kdy Drapatyj patřil mezi první důstojníky, kteří již efektivně zkombinovali užívání dronů a dalších vojenských technologií, a to dlouho předtím, než tak učinilo vrchní velení. Ten třetí pak byl vyvrcholením více menších incidentů a celkové tendence generála Drapatyje nečekat na jasné povely. Jeho ochota vydávat jasné a rychlé rozkazy v časech krize byla prohlášena za nebezpečnou, ale jeho úspěchy vedly k tomu, že se zůstalo u slovních připomínek a důtek.
Roku 2024 působil především v sérii operací, jež měly za cíl zlepšit situaci v několika silně kritizovaných jednotkách, ve kterých dříve došlo k vysokému počtu ztrát a dezercí. Drapatyj opět slavil sérii úspěchů a ty ho vynesly až do pozice velitele pozemních sil, kde měl své metody uplatnit na širším poli. Rychle však zjistil, že nemá dostatečnou autoritu, aby šel proti Syrskému a jeho klice, což nakonec vedlo k tomu, že po ruském útoku, jenž zabil vojáky na cvičebním poli, raději rezignoval na funkci a byl převelen do jiných pozic. Krátce po své rezignaci dal v několika rozhovorech najevo, že by pro skutečné reformy prostě a jednoduše potřeboval lepšího vrchního velitele. Mnoho ruských bloggerů zareagovalo na tuto změnu s úlevou, jelikož generála dlouhodobě brali za vážnou hrozbu a proradného nepřítele.
Dnes se oním vrchním velitelem stává on sám. Drapatyj má za sebou dekádu války, kde bojoval jak mezi vojáky, tak na vysokých funkcích. Rozhodně nemá kompletně čistý štít a dají se najít chyby a prohry, ale celkově je respektovanou osobou mezi ozbrojenými silami a ukrajinskou veřejností. Také je jasným představitelem reformní frakce, která se zdála upozaděna odvoláním ministra obrany, ale nyní dokázala dosáhnout svého dlouhodobého cíle, tedy odstavení Syrského a jmenování jejího člena do pozice nejvyššího velitele. V ukrajinské armádě se mnoho změní, ale zasažena bude celá země.
Nová garnitura?
Protikorupční síly jsou opět na koni a cítí krev. Nejsou to lidé, kteří by neměli rádi prezidenta Zelenského, a ve většině případů jde i o jeho dlouhodobé podporovatele. Jsou však připraveni jít i proti hrdinné hlavě státu, aby dali ukrajinské armádě lepší šanci bránit svou zemi. Pád Syrského a jmenování Drapatyje je pro ně triumfem, ale ne koncem. Další cíle jsou poměrně jasné. Odstranění těch důstojníků, již nadále zastávají staré metody a odmítají nové taktiky, které jsou tak důležité pro vítězství. Vyčištění vlády a zbrojního průmyslu od korupčních elementů a posílení nezávislých médií a bezpečnostních organizací. No a také návrat ministra Fedorova či alespoň nástup jiného reformátora do funkce ministra obrany.
Co teď vidíme na Ukrajině, však není pouze spojené s válkou. Po roce 1991 se Ukrajina vydala velmi podobnou cestou jako Rusko. V naší vlasti sice klejeme na problémy 90. let, ale oproti Rusku a Ukrajině jsme ještě vyvázli poměrně dobře. V obou zemích si oligarchové nakradli, co mohli, a stali se de facto jedinou reálnou silou v politice. Rusko kvůli tomu nakonec skončilo jako Putinova diktatura a Ukrajina neměla k tomuto osudu roku 2014 daleko. Ani revoluce na Majdanu však plně nezměnila ekonomickou situaci a dominanci malé skupiny lidí, již měli štěstí v 90. letech. Pak však přišla válka.
Korupce na Ukrajině je často zveličována jejími nepřáteli, ale nadále existuje. Oligarchové mají své zájmy ve válečné ekonomice a díky svému významu drží i silnou páku vůči současné vládě. Ale jejich moc už není taková, jaká byla. Válka ukázala ty nedostatky Ukrajiny, za které právě tito lidé částečně můžou, a posílila občanský zájem mnoha občanů. Proto také zkolabovala snaha z minulého roku, jež měla oslabit protikorupční úřady. Lidé vyšli do ulic a vláda raději ustoupila. Dnes dokázaly protesty sundat neoblíbeného vrchního velitele a zabránily jmenování oligarchům více sympatického ministra obrany. To by i v letech mezi Majdanem a plnou invazí bylo de facto nemožné.
Na začátku války mi jeden kamarád řekl poměrně tvrdá, ale také nadějná slova. „Před válkou si každý dělal, co chtěl. Teď jako by se z hrůzy toho všeho věci konečně změnily. Dosud žádný ukrajinský národ neexistoval, ale teď byl stvořen za jediný týden.“ Možná poněkud přehnané, ale v některých bodech výstižné. Čtyři roky války vykovaly něco zcela nového, osekaného o mnoho starých problémů a starostí. Ty samozřejmě plně nezmizely, ale poslední dny ukazují, že Ukrajinci hodlají i ty, co stále trvají, postupně vyhnat ze své země. Ve jménu záchrany národa a nezávislosti se stvořilo nové odhodlání. Kam až zajde, to dnes nikdo nedokáže říct.
Zdroje a další četba:
President appoints Mykhailo Drapatyi as new Commander of Land Forces, Ukrainform, 28. 11. 2024, Online: https://www.ukrinform.net/rubric-ato/3932720-president-appoints-mykhailo-drapatyi-as-new-commander-of-land-forces.html
Kyrylenko, Olha ; Kizilov, Yevzhen: Commander Drapatyi transferred to Donetsk Oblast after stabilisation of situation on front line in Kharkiv Oblast, Ukrainska Pravda, Online: https://www.pravda.com.ua/eng/news/2024/09/17/7475518/
Arhirova, Hanna: The new commander-in-chief of Ukraine’s armed forces forged his reputation fighting Russia in 2014, Associated Press, 22. 7. 2026, Online: https://apnews.com/article/ukraine-general-russia-war-commander-drapatyi-54db297e2097edc5beb04e13def2b9f9
