Článek
Den poté, co Moskvu opustil mírotvorce Orbán, podniklo Rusko masivní útok na celou Ukrajinu. Ukrajinská protivzdušná obrana sestřelila 30 z 38 vyslaných raket. Rusko s oblibou útočí kombinací leteckých bomb, hypersonických střel a střel s plochou dráhou letu, aby protivzdušnou obranu přetížilo.
Záběry posledního útoku nás možná všechny zvedly ze židle. A možná že ne, možná už jsme po více než dvou letech války v naší blízkosti otupělí. Přece Rusové nebudou střílet na nemocnici, diví se zmatený Roman Šmucler na síti X. Svým způsobem je vlastně dobře, že naše mysl odmítá, že něco takového by mohl být úmysl. Znamená to, že jsme pořád lidé.
Bohužel v ruském světě tomu tak není. Kdo konflikt sleduje pravidelně a do hloubky, ví, že Rusové nezasáhli ani první civilní objekt, ani první nemocnici. Pravidelně letí část raket nebo dronů na naprosto civilní cíle typu supermarket, škola, nemocnice. Ukrajina nemá dost protivzdušné obrany, aby bránila celou délku frontové linie i všechna města se stejnou účinností.
Viděli jsme perfektní takřka 100% účinnost západní protivzdušné obrany při masivním útoku Iránu na Izrael, ovšem Ukrajina je více než 27krát větší.
Za údery na civilní cíle stojí ruský chladnokrevný kalkul, že přinutí Ukrajince přidělit větší díl kapacit protivzdušné obrany k obraně měst a civilní infrastruktury na úkor infrastruktury vojenské, a především tak oslabí protivzdušnou obranu na frontové linii.
Rusové neustále testují odkud kam střílet a hledají díry, kterých je bohužel stále příliš mnoho. Páchání válečných zločinů to neospravedlňuje a neomlouvá. Těch už bylo spácháno nespočet.
Je možné jakýmkoliv způsobem jednat s režimem, který má na svědomí toto? Mohl by nám pan Orbán nebo jeho kamarád Babiš sdělit, jaký efekt přinesla Orbánova okružní jízda po světě? A nepřipadá si zde nově ustavená frakce plná chcimírů trochu hloupě?
Každou válku nakonec ukončí mírová jednání, ale u toho jednacího stolu zpravidla nesedí ti, kteří válku rozpoutali. Copak tenhle konflikt může skončit tak, že Putinův režim bude dál existovat? Že začne zase dodávat plyn do Evropy a budeme rozvíjet nějaké obchodní vztahy? Proberme se.
Žádné vyjednávání s režimem, jenž rozpoutal válku a má na rukou tolik krve, možné není. Putin a další představitelé jeho režimu nepatří k jednacímu stolu, ale před soud. Buď v Haagu, nebo boží. Dokud tento režim existuje, nebude v Evropě bezpečno.
Pokud chceme opravdový mír, nemůžeme si potřásat rukou s diktátorem, který válku rozpoutal. Především musíme Ukrajině poskytnout vše k účinné obraně a likvidaci ruských sil na ukrajinském území. Hrubě přeceňujeme hodnotu zbraní v našich skladech, které údajně potřebujeme k naší vlastní obraně. Kdo rychle dává, dvakrát dává.
Je třeba, aby na Ukrajinu proudilo kontinuálně množství zbraní, munice a dalšího vybavení tak, aby schopnosti ukrajinských sil v čase rostly. Musíme Rusy postavit do situace, kdy budou mít naprostou jistotu, že se pro ně situace bude s přibývajícím časem už jen zhoršovat.
Dále je potřeba systematicky utáhnout sankce a ořezat Rusům příjmy z prodeje ropy a dalších surovin. Vyvinout tlak na Indii, Čínu, ale i Kyrgystán a Turecko, skrze které je Rusko ještě zapojeno do světového obchodu.
Jedině špatný vývoj na frontě se zhoršující se ekonomickou situací mohou zapříčinit ruskou nespokojenost a proměnu režimu. Teprve proměněný režim bude ochoten vést reálné mírové rozhovory.
Putinův režim nechce vést mírové rozhovory, jen rozhovory o ukrajinské kapitulaci. Sází na to, že tváří tvář ekonomické stagnaci Evropy a výhře Donalda Trumpa ve Spojených státech bude vůle k podpoře Ukrajiny slábnout. Věří, že v Evropě vstanou noví Daladierové a Chamberlainové. Možná se dnes jmenují Le Pen a Farage. Možná Orbán, možná Babiš.
Lekce, kterou bychom si měli odnést z druhé světové války, je, že agresora si nelze usmířit. Pokud by se s Putinem podařilo dojednat příměří nebo mír za cenu osekání ukrajinského území, zrušených sankcí proti Rusku a omezení možností Ukrajiny k budoucí obraně, dokonale bychom zopakovali Mnichov.
Putinův režim by to bral jako své vítězství, dozbrojil by a posílen o Ukrajinu by nám začal vysvětlovat, že rozpad Sovětského svazu byl dějinný omyl, který je třeba napravit.
Dnes platíme za obranu vůči ruské agresi nepohodlím v podobě vysokých cen energií. Je to nepříjemné, ale měli bychom za to být vděčni. Pokud se nám nepodaří Rusko porazit na Ukrajině, budeme ho muset porazit v Polsku nebo v Česku a platit za to budeme našimi životy.
Rusko musí na Ukrajině prohrát a ruský režim musí padnout. Dodání všeho potřebného Ukrajině je cesta jak minimalizovat pravděpodobnost vytažení jaderné karty. Právě minimalizace rizika použití jaderných zbraní je jediným ospravedlněním, proč dosud neeliminovalo ruská vojska na Ukrajině přímo NATO. O tom, že by si to zasloužila, není pochyb.
Je ostatně velké dilema jen přihlížet podobným útokům jako byl ten z 8. července. Neměli bychom to přeci jen risknout a donutit Putina k míru hrubou silou? Ukrajincům na konci dne asi úplně nezáleží, zda je zabíjí konvenční, nebo atomové zbraně.
----------------
Zdroje:
