Článek
V září 2022 znamenala smrt Mahsy (Jiny) Amini zásadní obrat pro Írán. Její smrt vyvolala celonárodní protesty, které se rychle vyvinuly z výzev k odstranění kontroverzních nařízení o hidžábu k skandování za svržení islámské republiky. Vláda reagovala krutými represemi, během nichž do začátku roku 2023 zabila přes 500 protestujících a uvěznila dalších téměř 20 000 lidí.
V tomto článku se chci zaměřit na Íránskou opozici v exilu, její reakci na protesty v letech 2022/2023 a nešťastnou neschopnost se trvale sjednotit.
Protestní hnutí v Íránu v letech 2022-23 se rychle potýkalo se stejným problémem jako předchozí kola v letech 2009, 2017, 2018 a 2019-20, s nedostatkem vedení a organizace. V Íránu jsou opoziční skupiny dlouhodobě zakázány a v nedávné době i více reformisticky naladěné skupiny ztratily svůj vliv. Tisíce aktivistů za lidská práva, občanských vůdců a odborářů jsou za mřížemi a zorganizovat nový občanský subjekt na celostátní úrovni je vysoce obtížné.
Proto se mnoho Íránců začalo obracet k diaspoře, která má mnohem větší prostor pro organizaci a svobodu jednání. V zahraničí žije 6 až 8 milionů Íránců (v Americe mezi 500 000 a milionem). Většinou žijí v západních zemích, ale také v sousedních zemích Blízkého východu či na jižním Kavkazu. Diaspora zahrnuje jak íránské občany, často relativně nově příchozí se silnými vazbami doma, tak i migranty druhé nebo třetí generace. Mnozí z nich zastávají významné politické nebo obchodní funkce, včetně funkcí generálních ředitelů několika společností z žebříčku Fortune 500 a členů parlamentů v několika zemích.
Klíčovým nositelem vlivu diaspory na Írán jsou četné persko-jazyčné internetové stránky a vysílání. Některé z nich provozují soukromé osoby nebo skupiny, ale existují také významné kanály podporované finančními prostředky ze zemí, jako je Nizozemsko, Spojené království, Spojené státy a Saúdská Arábie, které zaměstnávají stovky talentovaných íránských novinářů v zahraničí a mají dosah k milionům lidí v Íránu. I když je těžké získat spolehlivé průzkumy veřejného mínění, není pochyb o tom, že média jako BBC Persian, Radio Farda nebo Iran International pomáhají utvářet veřejné mínění, zpravodajskou agendu a volbu životního stylu v Íránu.
Exilové organizace a osobnosti
V zahraničí existuje několik íránských politických organizací a stran, ale většinou se jedná o malé organizace s několika desítkami až několika stovkami členů, většinou veteránů revoluce z roku 1979, tedy šedesátníků a starších. Existují dvě velké výjimky: Organizace íránských lidových mudžahedínů (MEK), která sídlí v Albánii a má značné organizační kapacity a bohatství. Většina Íránců jí ale pohrdá kvůli její nepopulární islamisticko-levicové ideologii a historii spolupráce se Saddámem Husajnem během íránsko-irácké války v letech 1980-1988. Druhou výjimkou jsou etnické kurdské strany, například Kurdská demokratická strana Íránu (KDPI). Tyto strany mají základny v iráckém Kurdistánu a tisíce členů v diaspoře. Jejich vliv je však omezený, protože zastupují pouze jednu etnickou skupinu v Íránu, navíc relativně malou. Také jsou rozdělené na otázce, zda mají bojovat jen o svržení režimu, nebo také o nezávislost.
Většina dalších organizací sotva stojí za zmínku. Marxistické levice je kompletně rozdrobená. V dubnu 2023 se na setkání levicových stran v Kolíně nad Rýnem sešlo ani ne půl-tisíc lidí. Na opačném konci politického spektra stojí za zmínku pravděpodobně Konstituční strana Íránu (Liberální demokraté). Strana se sídlem v Los Angeles má skromný počet členů, většinou omezený na starší generace, ale těší se podpoře tradicionalistů. Jedná se o monarchistickou stranu, což sdílí s Novou íránskou stranou (NIP), kterou v roce 2018 založila řada mladých pravicově orientovaných politických aktivistů. Řada jejích představitelů má vliv jako političtí komentátoři dění v Íránu v médiích a má daleko silnější dosah mezi mladými exulanty než tradičnější Konstituční strana.
Žádná z těchto stran neměla během protestů schopnost se prezentovat jako reálná alternativa pro Írán. V diaspoře ale existuje několik politických osobností, které mají v Íránu značné renomé. Zdaleka nejznámější je korunní princ Rezá Pahlaví, poslední následník íránského trůnu před svržením monarchie. Okamžitá známost jeho jména mu přináší zjevnou výhodu, ale také riziko, a to jeho spojení s autokratickou vládou jeho otce a děda. Ale obzvlášť od roku 2017 je jméno Pahlaví stále častěji používáno v revolučních protestech, a pro mnoho mladých Íránců představuje doba silného, pro-západního a progresivního Íránu. Zhoršující se ekonomické podmínku tomu pouze nahrály a režimní snaha o démonizaci tohoto období mu u mnoha pouze dodalo na šarmu.
Sám Pahlaví je fascinující kombinací epoch. Podporuje demokratické názory, otázku republiky či monarchie chce rozhodnout ve vše-lidovém referendu a vládu svého otce prezentuje v komplexním pojetí, chválící některé kroky a kritizující jiné. Chválí osobnosti, jako je aktivistka za lidská práva Nasrín Sotudíová, ajatolláh Montazerí (zástupce nejvyššího vůdce za Chomejního, který se později stal kritikem režimu) a Maulaví Abdulhamid (nejvyšší íránský sunnitský duchovní a populární vůdce mezi íránským etnikem Balúčů). Dlouhodobě má však problém s ne zrovna charismatickým stylem projevu, podporovateli, jenž na něj vkládají své často nekompatibilní vize a generačními spory v exulantské komunitě-
Obzvlášť v letech 2022/2023 existovala naděje, že by Pahlaví mohl spojit s ostatními osobnostmi v inkluzivní politickou frontu. Tím, že se Pahlaví stal pravidelným hostem v médiích, získal na viditelnosti a popularitě. Například Ali Karimi, bývalá hvězda Bayernu Mnichov, deklaroval podporu Pahlavímu a využil svou online platformu jako centrum opozice. Také někteří političtí vězni v Íránu ho otevřeně podpořili a petici na jeho podporu podepsalo 300 000 Íránců. To mu dalo určitý impuls jako potenciálnímu vůdci nově založené Aliance pro demokracii a svobodu v Íránu (ADFI, viz níže).
Mezi další známé odpůrce režimu patří Masih Alínežád, novinář žijící v New Yorku, který je vlivným aktivistou v diaspoře. Alinejadová vyzývá íránské ženy, aby sdílely na internetu snímky bez hidžábu, a do svých kampaní zapojila desítky tisíc íránských žen, což vedlo k tomu, že režim přijal zákony výslovně zaměřené na kriminalizaci kontaktu s ní. Podle amerických úřadů se ji režimní špioni rovněž pokusili dokonce zavraždit.
Hamed Esmaeilion, íránsko-kanadský zubař a spisovatel, je další významnou osobností opozice. Esmaeilion přišel o manželku a dceru na palubě letu PS752, který byl sestřelen Íránskými revolučními gardami roku 2019 a zahynulo všech 176 osob na palubě. Stal se hlavním mluvčím rodin obětí. Další významnou osobností je herečka Nazanin Boniadiová. Nazanin, kterou mnozí na Západě znají díky jejím rolím v seriálech jako General Hospital nebo Jak jsem poznal vaši matku, dlouho spolupracovala s lidskoprávními organizacemi, jako jsou Amnesty International a Centrum pro lidská práva v Íránu (v roce 2023 obdrželo mírovou cenu v Sydney).
Krátká a hořká naděje
Mnozí očekávali, že se tito disidenti a celebrity spojí, a tak se opravdu stalo. Po mnoha tajných setkáních se nakonec na konferenci na Georgetownské univerzitě 10. února 2023 se sešli Pahlaví, Alínežád, Esmaeilion a Boniadi. Karimi se připojil prostřednictvím videospojení, stejně jako nositelka Nobelovy ceny za mír Širín Ebadíová, herečka Golshifte Farahaniová a Abdulláh Mohtádí, vůdce jedné z hlavních Kurdských organizací.
Obraz nejznámějších odpůrců íránského režimu, z různých politických frakcí, kteří se před kamerami chytili za ruce, byl ohromně povzbuzující pro všechny oponenty režimu. Koalice Georgetown prohlásila, že do měsíce zveřejní chartu společných požadavků. Nebývalá jednota opozice se zdála být na dosah. Její plody se staly hmatatelnými několik dní po georgetownském setkání, když byli Pahlaví a Alínežád pozváni k účasti na Mnichovské bezpečnostní konferenci, které se obvykle účastní představitelé islámské republiky. Dne 13. března 2023 skupina konečně zveřejnila dokument známý jako Mahsova charta a založila novou organizaci Alianci pro demokracii a svobodu v Íránu (ADFI). To už ale ztratila podporu Karímího a Faraháního, kteří své odstoupení dodnes nevysvětlili. Jakmile byla Charta zveřejněna, skupina pokračovala v rozpadu. Opět se vynořili neshody uvnitř emigrantských kruhů. Mnohým jeho podporovatelům vadilo, že se Pahlaví spojil s levicově orientovanými osobnostmi, jako byli Esmaeilion a Mohtadi, jejichž stoupenci nechápali spojení se Šáhovým synem. Počátkem dubna se Pahlaví od ADFI veřejně distancoval a prohlásil, že se skupině nepodařilo „dospět ke konsensu“ ohledně přijímání nových členů, jak požadoval. Když 16. dubna 2023 odletěl na cestu do Izraele, byl zánik AFDI zřejmý, neboť se k ní nepřipojili žádní další členové, ačkoli nikdo z nich neměl námitky. Esmaeilion brzy poté z ADFI vystoupil a iniciativa se formálně ukončila 26. dubna.
Rychlý rozpad AFDI byl pro mnohé příznivce opozice velkým šokem. Vytvoření jednotné opoziční fronty trvalo roky. Její kolaps ani ne tři měsíce. Z celé události lze vyvodit pár obecných poučení. Za prvé, společný nepřítel zdaleka nestačí k jednotě ani když jsou jeho zvěrstva nejvíc očividná. Musí se najít spojující formule, na kterou však nikdo zatím nepřišel. Za druhé, vedouc osobnosti exilu sice mají vliv, ale jejich podporovatelé jsou více než ochotní je opustit, jakmile se oddálí od jejich ideálů.
Jak dál?
Islámská republika stále existuje. Podporuje jak brutální Ruskou agresi na Ukrajině, tak teroristy z hnutí Hamás. Své vlastní lidi je ochotná masakrovat v ulicích, popravovat a věznit. Je čím dál méně populární a tím pádem také více a více brutální. Je doslova ideální čas na opozici, jenž by jí dokázala nahradit.
Současný exil musí přijít na to, jak spolupracovat. Dle mého názoru musí opustit dlouhodobé vnitřní nenávisti a ponechat detaily politického řešení až na dobu po osvobození své země. Jednota politického úsilí diaspory také vyžaduje, aby byl opuštěn nepřátelský tón, který dlouho diktoval většinu diasporních rozhovorů. Tato jízlivost bývala vyhrazena těm, kteří byli údajně prorežimní, ale stala se univerzální ve smyslu, že nikoho nešetří kritikou. Mnozí se domnívají, že část těchto neshod je živena kybernetickými operacemi Islámské republiky na sociálních sítích, které štvou jednu frakci proti druhé, ale v mnohých případech jde o opravdové a zbytečné spory uvnitř exilu.
Pro všechny, kdo dnes trpí diktaturou Ájatoláhů doufejme, že se jim to podaří brzy. Jak skandovali protestující před rokem: „Pokud se nespojíme, zabijí nás všechny“.
Zdroje:
Stránky aliance pro svobodu Íránu: https://adfiran.com/en/
Průzkum o náladách Íránské společnosti: https://www.iranintl.com/en/202302036145
