Článek
Vypráví se, že čižický žulový lom vznikl díky snu jednoho mladého kameníka.
Před mnoha lety pracoval v Bolevci mladý kameník jménem František Bednář. V Bolevci tehdy žilo mnoho kameníků a dobrého kamene v okolních lomech postupně ubývalo. Bednář proto často přemýšlel, kde by mohl najít nové ložisko kvalitního kamene.
Jedné noci se mu zdál podivuhodný sen. Zjevil se mu svatý Roch a ukázal mu vysoký břeh nad řekou Úhlavou. Pod vrstvou hlíny a zvětralého kamene se ve snu skrývala mohutná žulová skála.
„Hledej nad Úhlavou,“ měl mu svatý Roch říci. „Tam najdeš kámen, který čeká, až jej někdo odkryje.“
František na sen nemohl zapomenout. Vydal se proto proti proudu Úhlavy a procházel krajinu, dokud nedorazil k Čižicím. Na vyvýšeném místě nad obcí skutečně objevil skalnatý pozemek. Kámen na povrchu byl zvětralý, měkký a nevzhledný.
Když se místním svěřil, že chce pozemek koupit a otevřít na něm lom, zrazovali ho.
„Nekupuj to, Františku. To není žula. Je to jen zvětralý kámen, možná pískovec. Přijdeš o všechny peníze.“
Bednář však věřil svému snu více než lidským řečem. Neměl dost peněz, a tak se zadlužil a pozemek koupil.
Začal kopat.
První metry mu příliš naděje nedávaly. Pod hlínou se stále objevoval jen rozpukaný a zvětralý kámen. Lidé se mu smáli a připomínali mu, že ho před koupí varovali.
Pak však jednoho dne krumpáč zazvonil jinak.
Pod zvětralou vrstvou se objevila tvrdá, zdravá žula.
Bednář kopal dál a zjistil, že nenarazil jen na malou skálu. Pod zemí leželo mohutné ložisko kvalitní žuly. Tak měl podle starého vyprávění vzniknout čižický lom.
Říkalo se však, že ani František Bednář netušil, jak veliké naleziště objevil. Staří lidé tvrdili, že žíla pokračuje hluboko pod krajinou a že celé Čižice stojí na jednom obrovském žulovém masivu.
Dokládali to zvláštní věcí.
Když se ve vsi hloubily studny, jejich kopáči prý téměř vždy narazili na tvrdou skálu. Některé staré studny proto musely být celé metry pracně tesány do žuly.
A právě této žule připisovala místní pověst ještě jednu tajemnou vlastnost.
Voda, která procházela puklinami hluboko v žulovém podloží, měla být mimořádně čistá a podle vyprávění dokonce léčivá. Lidé říkávali, že kdo celý život pije vodu z čižických studní, toho se nemoci jen tak nechytí.
Když se někdo podivil, že se některý starý obyvatel Čižic dožil vysokého věku, dostal prý jednoduchou odpověď:
„To je tou vodou. Teče nám ze žuly.“
A tak se v Čižicích po generace vyprávělo, že František Bednář sice otevřel lom, ale skutečné bohatství ukryté pod vesnicí nikdy vytěžit nemohl.
Pod poli, domy, návsí i řekou totiž měla žula pokračovat dál a dál.
A možná tam leží dodnes.
Proto staří Čižičtí říkávali, že největším pokladem jejich vsi není kámen, který byl z lomu odvezen, ale žula, která zůstala hluboko pod Čižicemi — a voda, která z ní vyvěrá.
