Článek
A nemyslím tím jen politiky z vlády Petra Fialy, ale jakási mantra nedotknutelnosti se vznáší nad politickými špičkami tak nějak bez přestání. S ještě větším zájmem jsem ovšem sledoval dvě poslední kauzy, které se točily kolem pánů Jurečky a Blažka. Hlavně z důvodu, že jsem postupem času získal dojem, že naše politická scéna po delší době získává ztracenou tvář slušnosti. Jak je vidět na těchto případech, jedná se evidentně o hlubší problém naší politické kultury, který přesahuje jednotlivé skandály.
Jurečkovo vysvětlování ohledně okolností vánočního večírku v době střelby na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy bylo přinejmenším… no zajímavé. Oficiální stanovisko, změny v příběhu, a následná obrana ze strany kolegů. To vše ve mně vyvolává dojem, že naši politici jsou chráněni jakýmsi neviditelným štítem, který je zcela neprávem odděluje od zbytku společnosti.
Vystupování ministra Blažka by si zasloužilo samostatnou kapitolu v knize Politické Palermo. A nejen ve mně sílí dojem, že pokud jde o jeho osobu, jedná se o jakýsi pocit vlastní neohroženosti, který pramení nám z neznámých důvodů. Jeho výstupy směrem k veřejnosti jsou výstupem nevinného klučíka, který vám vysvětluje, že se dohromady vlastně nic nestalo.
V jednotlivých politických případech nevidím problém pouze v samotném skandálu, ale spíše ve způsobu, jakým jsou řešeny. Vždyť problém není to, že se stala chyba, ale neschopnost tuto chybu uznat a čelit jí. Na politické scéně mi nejvíce vadí a věřím, že nebudu sám, ten trend snažit se jakýkoli problém ututlat, všemožně mlžit a neochotu být za každou cenu transparentní a odpovědný za své jednání.
„Marian Jurečka udělal chybu. Je si jí dobře vědom, omluvil se za ni. Trochu se teď dělá určitý hon na čarodějnice. Tato věc by se měla uzavřít a měli bychom se věnovat pracovním věcem,“ prohlásil v 360° Michael Kohajda. S jeho slovy hluboce nesouhlasil Patrik Nacher. pic.twitter.com/n2vdDqdr0E
— CNNPrimaNEWS (@CNNPrima) January 8, 2024
Toto vše v lidech vyvolává pocit frustrace a nespravedlnosti. Kdekdo si může říct, že je vlastně normální lhát nebo problémy zlehčovat. Každá taková kauza je veřejností vnímána a je vlastně jedno, jestli se jedná o politika vládního nebo opozičního.
Došlo to tak daleko, že při každé nové kauze už tak nějak tušíte, jak to dopadne. I přesto občas doufám v nečekaný zvrat. Vláda, do které mnoho občanů vkládalo své naděje na změnu, se tak zdá být jen dalším pokračováním stejného příběhu. Rozumím tomu, že politika není pro slabé povahy a že je třeba občas umět uhájit svou pozici. Jenže to nespočívá v tom, že si za každou cenu hájím svou pravdu, ačkoli je byť jen z části vyvrácena. Kdo jiný, než politici by měli mít dostatek odvahy k tomu, přiznat svou chybu. A to ideálně hned, a ne se doznávat až pod tíhou důkazů.
Jednou snad přijde čas, kdy se naše politická scéna začne více soustředit na to, co je opravdu důležité. Získat si a udržet důvěru a respekt občanů. Pak se třeba rozplyne i samotný kult nedotknutelnosti a začnou být skutečnými služebníky lidu.
Zdroj: Novinky.cz, Rozhlas.cz
