Článek
Když prezident Pavel ve svém novoročním projevu vyzýval ke zkulturnění naší polické scény, kdekdo včetně mě neočekával, že někteří z našich zvolených zástupců to pojmou jako výzvu k absolutně opačnému chování. Když se opakovaně dívám na příspěvek Aleny Schillerové a vystoupení Andreje Babiše ve sněmovně, říkám si, kam vlastně směřuje naše politická kultura?
Vždy jsem žil v domnění, a dokonce nás o tom učili také ve škole, že politika je uměním kompromisu, dialogu, a hlavně o respektu k jinému názoru. Ale co se děje v poslední době připomíná vše, jen ne vážnou debatu nad vážnými věcmi. Právě výrok Aleny Schillerové mě zvlášť zasáhl. Její slovní útoky a nevhodná přirovnání, vzhledem k situaci na Ukrajině, byly tak mimo, že jsem se musel zamyslet, jestli je tohle chování právě to, co opravdu chceme.
Ono by to bylo jiné, kdyby se něco podobného řešilo za zavřenými dveřmi a tam to také zůstalo. Ale říkám si, jestli se někdy politici zamysleli nad tím, jaký vzorec chování do společnosti svými výstupy předávají. Může se totiž stát, že budeme za čas následovat scénář latinskoamerických států, kde politická kultura často sklouzává do extrémů.
Do politických debat na sociálních sítích se zpravidla nezapojuji. Tady udělám výjimku.
— Petr Fiala (@P_Fiala) January 16, 2024
Kdo nemá argumenty, uráží. Urážky ale jen ukazují slabost toho, kdo je používá. Od opozice jsme už na ledacos zvyklí. Ale nezvykejme si. Alena Schillerová by měla svůj nevhodný, osobně… pic.twitter.com/FANOJ7tycd
Když prezident mluvil i zkulturnění politické scény, vím jistě to, že právě tohle Petr Pavel na mysli určitě neměl. Každý politik bez ohledu na stranickou příslušnost by měl mít na paměti, že reprezentuje nás všechny, že reprezentuje hlavně naší zemi. Právě proto by měli mluvit s vážností a pochopením situace a neuchylovat se k povrchním komentářům nebo se nechávat unést emocemi.
Jako občan této země musím říct, že jsem politickou kulturou skutečně zklamán. Místo toho, abychom kráčeli s hlavou vztyčenou vpřed, zdá se, že stojíme neustále na místě nebo že nás dokonce táhnou zpět. Proto se ptám: Je tohle opravdu politická kultura, po které volal náš prezident? Nebo jde některým politikům ve výsledku jen o to, být co nejvíce slyšen, aniž by měli co říct?
Možná jsem až moc bláhový, ale přál bych si, aby si naši volení zástupci ve svém napjatém harmonogramu našli chvíli na zamyšlení. Aby si uvědomili, že jejich slova mají váhu a že politika by měla být o něčem jiném než jen o prázdných frázích a povrchních slovních hříčkách.
Zdroj: Autorský text, Novinky.cz a Reflex.cz
