Článek
Vlastně si nejsem ani jist tím, zda by se jím politici vůbec řídili. Přesto si však myslím, že jistá forma politické kultury by měla být zachována bez ohledu na stranickou příslušnost.
Jenže, jak moc vybočuje chování Andreje Babiše od jakéhosi normálu, nebo od toho, co jsme ochotni jako společnost u politiků ještě tolerovat? Vím, že zpravodajských a publicistických článků na téma zveřejnění e-mailové komunikace ohledně podkladů k ministrovi zahraničí byly sepsány desítky, možná i stovky, ale přece jen se k tomu musím vrátit. Ovšem nechci se pouštět do polemizování nad tím, zda se v tomto případě jednalo o zajištění kompromitujících materiálů, ani nad tím, že se poptávka informací týkala také Lipavského nejbližších.
Nad čím však přemýšlím, je to, zda slova, která se vyskytují v onom e-mailu, jsou běžnou formou komunikace politiků, nebo je to jen ojedinělý případ, který se týká Andreje Babiše. Jak jsem se dočetl, v politických kuloárech je tímto stylem komunikace bývalý předseda vlády docela dobře znám. Asi nejvíce by o tom mohli hovořit jeho straničtí spolupracovníci.
Samotného mě nijak nezaráží, pokud někdo takto hovoří zcela v soukromí nebo u piva s kamarády, ale nelíbí se mi, že naše politická kultura, která se otřásá v základech, dostává další bolestnou ránu, a to ještě ze samotného vrcholu politické scény. Nejsmutnější na tom všem je, že tomu spousta lidí tleská a Andreje Babiše vlastně považuje za svého hrdinu.
Je možné, že je to jen tím, že peprným slovem označil zrovna ministra Lipavského, který nepatří mezi oblíbence, anebo je to tím, že lidé více rozumí jazyku, který Babiš zvolil. Možná že je to jeden z důvodů jeho popularity, když se s ním jeho příznivci mohou alespoň tímto způsobem ztotožnit.
Nedělám si iluze o tom, že ke zvoleným slovům se neuchýlí i jiní politici nebo kdokoli z nás. Pokud je nám někdo nesympatický, není to nic neobvyklého, že takového člověka počastujeme nějakým tím neslušným výrazem. V ideálním případě si to řekneme sami pro sebe.
Když však sleduji lidi kolem sebe, mám pocit, že naše politická kultura se jen proměnila v jakési zrcadlo naší společnosti. Nadávky nejsou součástí našeho vlastního vnitřního dialogu, ale staly se běžnou součástí konverzace. Spolu s tím ve společnosti roste také agresivní chování. To se, díkybohu, do politiky nepromítlo, alespoň prozatím.
Nechci odsuzovat Andreje Babiše za jeho chování, ačkoli je mi bytostně nesympatické, ale myslím si, že by se k věci měl minimálně postavit čelem a veřejnosti vyslat jasný signál, že takovéto chování do politiky, ani do slušné společnosti jednoduše nepatří.
Pořád se jedná o lídra nejsilnější opoziční strany, a pokud chceme zmírnit polarizaci společnosti a zarazit vzrůstající agresivitu, tak právě politici, obzvláště ti, kdo se těší vysoké popularitě, by měli jít příkladem.
K sepsání článku byly použity tyto zdroje:
