Článek
K radosti nás všech měl realizační tým kolem trenéra Radima Rulíka naštěstí všechny potřebné ingredience k dispozici. Jak se říká, vše si nakonec sedlo tak, aby se na konci našim hokejistům mohla na krku pohupovat zlatá medaile. Cesta k tomu však v žádném případě nebyla jednoduchá.
Kritizovaná nominace na MS
Jestli něco český národ umí, tak je to kritizovat vždy a vše za každých okolností. Své si muselo vytrpět také vedení nároďáku, když oznámilo, že nebude komentovat případné posily z NHL, aby se předešlo spekulacím. Byl to tak nestandardní krok, že se nad ním pozastavil i dlouholetý komentátor České televize Robert Záruba, který opatření komentoval na sociální síti X takto: „Nepamatuju se, že by někdo chodil za novináři a dopředu jim zakazoval určité otázky. Nepamatuju si, že by někdo odmítal popsat, v jakém stadiu jsou přílety posil z NHL.“
To bylo ještě před samotnou nominací a bylo to jen pověstné ticho před bouří. Největší kritika totiž přišla až po oznámení konečné nominace, kdy fanoušci velmi nelibě nesli oznámení, že se šampionátu nezúčastní Jakub Vrána. Šok to byl i pro hokejové experty, obzvláště poté, co se prezentoval v rámci přípravného kempu v Brně.
Většina hokejové veřejnosti vzhledem k představenému výběru trenéra Rulíka tak už předem odsoudila tým ke konci nejpozději ve čtvrtfinále. Vše ostatní se bralo spíše jako případná souhra zvláštních náhod.
Překvapení v brankovišti
Národní tým má dostatek kvalitních adeptů na pozici gólmana. Jedinou kaňkou je, že v NHL nenajdeme brankáře, který by plnil roli jasné týmové jedničky. Výjimkou je Petr Mrázek, který však k mému velkému překvapení tuto roli na šampionátu nezastával.
Přednost dostal Lukáš Dostál. A jestli trenérský štáb měl v něčem skutečně šťastnou volbu, tak je to rozhodnutí pro benjamínka českého národního týmu. Mladý brankář svým klidem a jistou dávkou mladické drzosti dokázal svůj tým podržet v nejtěžších chvílích a stal se neodmyslitelným základním kamenem zlatého úspěchu.
Asi každý mu u obrazovek přál více štěstí, když se v semifinálové bitvě rozhodl vytřepat puk z lapačky a obloučkem ho nasměrovat na opuštěnou švédskou branku. Věřím tomu, že kdyby to udělal o vteřinu dříve, puk by si cestu našel. Podobný kousek si ovšem dovolil i ve finálovém utkání za stavu 1:0. Ten kluk musí mít prostě nervy z ocele.
Bostonská jízda
Nic se v médiích neprobíralo tolik jako možnost příjezdu dvojice Pavel Zacha a David Pastrňák. A nikdo jiný nebyl pod takovým drobnohledem jako tato dvě útočná esa bostonských medvědů.
V případě Pavla Zachy se dá říct, že nenajdeme v našich končinách hokejistu, který by byl hokejovým národem tak zatracován. Vždy když obdržel pozvánku do reprezentace, s díky ji odmítl. Právě díky tomu hokejová veřejnost zastávala názor, že by neměl být zván ani na domácí šampionát, který je mezi fanoušky brán nejprestižněji.
On sám si musel být dobře vědom, že zraky všech nebudou upřené na jeho bostonského parťáka, ale právě na něj a jeho každý dotek s kotoučem. Nemohl si však naklonit hokejovou veřejnost na svou stranu lépe než tím, že byl střelcem vítězné trefy ve čtvrtfinálové bitvě se Spojenými státy.
Historie se nebude ptát, jakým způsobem branku vstřelil. Už navždy bude v pamětích zapsán jako ten, kdo nasměroval český tým na medailovou cestu. Vše špatné je nadobro zapomenuto.
Faktor Pastrňák
Kdo sledoval letošní vyřazovací boje v NHL, nemohl si nevšimnout, že hvězda Bostonu není zdravotně úplně v pořádku. V play off se o zraněních z taktických důvodů nemluví, a tak se ve veřejném prostoru o možných zdravotních patáliích Davida Pastrňáka jen spekulovalo.
Až po šampionátu vyšlo najevo, že držitel Zlaté hokejky několik měsíců hraje s bolavou kyčlí. Jak moc ho to limitovalo, si lze vyčíst ze statistik posledních zápasů v zámořské soutěži. Jeho brankostroj jako by se v určitou dobu zasekl. Naštěstí si svou zlatou trefu schoval na ten nejvhodnější moment.
Jeho střela z oblíbené pozice nám bude ještě mnohokrát připomínána v různých sestřizích a zcela jistě se objeví i v nějakém spotu nebo upoutávce třeba na další domácí šampionát.
Je obdivuhodné, že i přes všechny tyto překážky se střelec zlatého gólu rozhodl zúčastnit domácího šampionátu. Jen by mě zajímalo, co řekl bostonskému lékaři při výstupní prohlídce, že ho i přes jistě známou diagnózu na šampionát bez problémů pustil.
David Pastrňák je pro české fanoušky fenoménem stejně tak jako Jaromír Jágr nebo Dominik Hašek. A to zcela oprávněně. Jeho oddanost hokeji a chuť reprezentovat Českou republiku, jakmile je to jen trochu možné, je skutečně příkladná. Ovšem není to jen chuť reprezentovat, co na něm lidé milují. Je to i jeho přirozenost a optimismus, který má ve výsledku pozitivní dopad na celý tým.
Sázka na Rulíka
V našich končinách nyní nenalezneme kvalitnějšího trenéra než je právě Radim Rulík. Je to typ trenéra, za kterým budou stát hráči, a on je na oplátku dokáže přesvědčit, že zvolená filozofie je právě ta správná cesta k úspěchu. Jak moc je důležité, když trenér dokáže v hráčích vzbudit touhu rvát se jeden za druhého, nám ukazuje letošní zlatý úspěch.
Snad to nebude znít moc okázale, když budu tvrdit, že Radim Rulík je v mnohém velmi podobný legendárnímu Ivanu Hlinkovi. I on dokázal pobláznit tým, vštípit mu svou filozofii a zároveň hráče uchránit před okolním světem, který vám vždy nemusí být nakloněn.
Tohle všechno do sebe nakonec dokonale zapadlo a výsledkem je to, že od naganského úspěchu tu máme partu, která dokázala pobláznit a semknout téměř celý národ.
Autorský text
Pomocné zdroje: Sociální síť X, Sport.cz, Reflex.cz a DenikN
