Článek
V šedesátých letech 20. století zavál do Československa svěží vánek svobody. Bylo možné jej spatřit nejen ve filmech, literatuře, ale i hudbě. Vše bylo najednou plné barev a života a tento trend se nevyhnul ani československým ložnicím. Najednou tu byl zcela nový pohled na intimní vztahy, ačkoli jen s jemným náznakem, neboť cenzura a morální kodex zde byly stále přítomné.
Světem, a hlavně americkou společností, otřásala revoluce. Mluvím o revoluci s velkým „R“, která tehdy rozvířila nejen peřiny, ale i společenské normy. V době, kdy naši prarodiče ještě záplatovali ponožky, procházela společnost proměnou, která do historie vstoupila pod názvem „sexuální revoluce“.
Nebylo to samozřejmě tak, že by naši předci byli najednou osvícení nějakým erotickým Edisonem, který jim ukázal skrytý zapínač touhy. Bylo by to svým způsobem jednodušší. Šlo spíše o společenský a kulturní posun, kdy se lidé začali bouřit proti přísným normám, které diktovaly, co je v ložnici přípustné a co už hraničilo s tancem přes dvě pekla.
Nejednalo se samozřejmě jen o záležitosti odehrávajících se v ložnicích. Sex se stal revolučním tématem, kde otevřená diskuse na toto téma vylétla na veřejnost jako prach z pod postele. Lidé o něm začali mluvit otevřeně, psali o něm knihy, produkovali písně, a dokonce i točili filmy. Pro mnohé, hlavně ty mladší, byl tenhle rozruch vítaným osvěžením. Pro ty starší a více zakořeněné v tradičních hodnotách to byl asi takový šok, jako když vám někdo bez varování přepne Vivaldiho na Metallicu.
Na druhou stranu přinesla revoluce také důležité výdobytky, jako jsou antikoncepční pilulky, které daly ženám větší kontrolu nad jejich vlastním tělem. Nebyl to totiž jen boj za svobodu v posteli, ale také za rovnost pohlaví a právo na osobní svobodu.
Sexuální revoluce v Československu nebyla tak bouřlivá jako třeba v Americe. Byla spíše takovou utlumenou verzí, ale i přesto, v mezích, které dovolovala cenzura, osvobozující. Samotná dostupnost antikoncepce znamenala pro mnohé ženy průlom v otázkách plánovaného rodičovství.
Pozadu nezůstala ani československá kulturní scéna. Ta se nechala inspirovat západními trendy a texty nových písní začaly být více otevřené a svobodné. V rozhlasových éterech tak bylo možné zaslechnout hudbu nejen hudebních velikánů jako Beatles nebo Rolling Stones, ale také Martu Kubišovou nebo Waldemara Matušku. V jejich písních tak bylo možné sledovat podtexty, které měly daleko k pudové střídmosti let minulých.
Přesto všechno to ovšem byla stále revoluce v jakési svěrací kazajce. Československá kulturní „revoluce“ byla velmi záhy rozprášena invazí vojsk Varšavské smlouvy. Díky tomu byla společnost opět uvržena do období, kdy sex byl tématem za zavřenými dveřmi ložnic, nikoli pro svobodnou diskusi ve veřejném prostoru.
Dnes, když se ohlédneme zpět přes desetiletí plná změn, možná uznáme, že sexuální revoluce nebyla jen o sexu. Byla to revoluce o hledání a nalezení nové identity, o svobodě a o právu každého vyjádřit svou individualitu.
Nyní, když vidím, jak se svět zase kymácí na hraně nových a starých přesvědčení, je dobré si připomenout, že revoluce, ať je jakákoli, nám tu vždy zanechají něco trvalého. Zda stojíme na prahu další podobné revoluce a jak se jí v budoucnu bude říkat, to ukáže až čas.
Zdroj: Blesk.cz, iRozhlas.cz, PBS.org
