Článek
Dnes trochu odbočím od tradičních témat, kterým se věnuji dlouhodobě a rád bych se podělil příběhy žen a mužů v mém okolí, které jsou si v mnohém podobné. Každý z nich je sice jiný, ale každý prožívá svůj intimní život trochu jinak. A je možné, že pro mnohé z vás to budou situace velmi známé. Jde o příběh, který se odehrává v tichosti našich ložnic, za zavřenými dveřmi, ale jehož dopad je slyšet daleko za nimi.
Při našich rozhovorech jsem si totiž uvědomil, jak rozdílný máme pohled na intimní život. Jsou tací, kteří jsou neustále plní touhy a naráží u svého partnera na problém s očekáváním intimních chvil, jakmile světlo v ložnici uhasne. A je jedno, jestli je v tu chvíli větší chuť na straně ženy nebo muže. Ono je to plus minus vyrovnané. Většina z mých přátel však nejvíce trápí ono odmítnutí z partnerovi strany. Ve většině případů bývá důvodem únava z práce. Oni však takovou situaci vnímají tak, že jejich ložnice se postupem času proměnila spíše v odlehlý klášter kdesi v horách než vášnivý ráj.
Většina z nich dokonce hledá řešení, jelikož se cítí odmítnutí a svým způsobem i zrazení. Mluví o problému právě s přáteli nebo hledají dokonce rady na diskusních internetových fórech. V tom právě já vidím ten začarovaný kruh. Neměli by raději tento problém řešit spíše se svým partnerem? Vždyť mnoho zbytečných nedorozumění vzniká právě díky tomu, že neumíme otevřeně komunikovat. Přiznám se, že i mně osobně to někdy dělá problémy.
I přesto si však myslím, že je lepší si s partnerem sednout a mluvit s ním o všem, co nás trápí. Není to vždy snadné, ale rozhodně se k nějakému řešení dostaneme rychleji, než když budeme hledat radu na internetu. Právě otevřenou diskusí se můžete mnohé dozvědět. Můžete mluvit o svých obavách, i o pracovním vyčerpání. A možná díky tomu také zjistíte, že samotný sex není pouze o samotné fyzické blízkosti, ale o emocionálním spojení, které nevědomky přehlížíme.
Pochopit ten rozdíl může mnohým z nás otevřít oči. Začít vnímat intimní chvíle nejen jako projev touhy, ale jako prostředek k prohloubení vzájemné důvěry a blízkosti. Ono totiž intimnost není jen o samotném aktu, ale je to hlavně o sdílení, o vzájemném dávání a přijímání.
Nedokonalost našich intimních momentů se postupně může stát jakýmsi ponaučením, když se naučíme ocenit i ty chvíle, kdy s partnerem jen tak ležíme vedle sebe, třeba se držíme za ruce a mluvíme spolu o všem a někdy třeba i o ničem. Přiznám se, že někdy i samotné ticho může být stejně intimní jako vášnivě prožitá noc.
Už dávno jsem přestal vnímat sex jako metr úspěchu partnerských vztahů a spíše jsem ho začal brát jako jednu z mnoha cest k hlubšímu spojení mezi partnery. Díky vzájemnému porozumění totiž nemusí být ložnice bitevním polem, ale mělo by být místem, kde se potkáváme nejen tělesně, ale i duševně.
Autorský text
