Článek
Když jsem nedávno četl článek o výši vyplácených důchodů, pozastavil jsem se nad tímto článkem a nade mnou se vznášela otázka, která se v naší společnosti objevuje, zdá se, čím dál častěji. Máme důchodcům skutečně co závidět? Dle zveřejněné statistiky činí průměrný důchod 20 254 korun. Více než milion důchodců pobírá pravidelně něco málo okolo 20 tisíc korun. Je to částka, kterou jim mnozí asi závidět budou. Není však tato závist příliš krátkozraká?
Nejprve si položme zásadní otázku: Co tato čísla vlastně znamenají? Při bližším pohledu na zveřejněné rozdělení důchodů si lze odvodit, že realita nebude tak růžová, jak by se mohlo na první pohled zdát. Ano, existuje skupina důchodců, kteří pobírají výrazně vyšší důchody, ale vedle nich je tu značná skupina těch, kteří každý měsíc bojují o holé přežití. Pro někoho může být důchod ve výši 18 tisíc korun příjemným překvapením, pro jiného těžko vybojovanou nezbytností.
Odkud se tedy bere ta závist? Možná je to jen otázka naší povahy, kdy máme neustále tendenci se porovnávat s ostatními a zbytečně se cítíme ukřivděni, když vidíme, že se někdo může mít lépe než my. Ale není ta závist ohledně důchodců vážně zbytečná? Vždyť se mnohdy jedná také o naše blízké – rodiče, prarodiče nebo naše sousedy.
Zkuste se někdy zamyslet nad reálným životem takového důchodce. Pro mnohé z nich znamená důchod vlastně jen finanční jistotu, ale pro většinu z nich je to také konec pracovní kariéry. Mnozí z nich se musejí nějak poprat se změnou sociálního statusu a velmi často také s nějakým tím zdravotním omezením. A i když se někteří mohou pochlubit nadstandardním důchodem, většina seniorů čelí novým výzvám, jako je osamělost, zdravotní problémy nebo starost o nemocného partnera.
Když to srovnáme s naší situací – my, kteří jsme ekonomicky aktivní, máme výhodu v tom, že můžeme svým vlastním přičiněním výši svého příjmu ovlivnit. Můžeme si najít lépe placenou práci, investovat do svého vzdělání nebo si ke své práci přibrat ještě nějakou formu přivýdělku. Pro důchodce je však situace jiná. Jejich finanční prostředky jsou omezené a často pevně dané.
Stačí se rozhlédnout po svém okolí. Uvidíte, že většina seniorů se snaží šetřit skutečně každou korunu. Nedělají to ale primárně kvůli sobě, ale naopak obětují své vlastní pohodlí, aby mohli podpořit svou rodinu – dát něco vnoučatům, přispět na nové auto nebo jen poskytnout morální podporu.
Velmi často také zapomínáme na sociální a emoční hodnotu, kterou nám naše babičky a dědečkové přinášejí. Jsou to právě oni, kteří často pečují o vnoučata, podporují nás v těžkých časech a předávají nám životní moudrost a zkušenosti. Jak můžeme závidět lidem, kteří by pro svou rodinu udělali cokoli na světě?
Vrátím se tedy k původní otázce: Máme důchodcům skutečně co závidět? Jestli ano, tak je to síla, odvaha a odhodlání čelit výzvám, které přináší stáří.
Není na čase přestat závidět a začít oceňovat to, co opravdu má nějakou cenu? Naše společnost by měla stát na vzájemné solidaritě a podpoře. Důchodci jsou neodmyslitelnou součástí naší společnosti a místo závisti bychom měli cítit vděčnost a vzájemný respekt.
Zdroj: Autorský text a Seznam Medium
