Článek
Když se zmiňujeme o hrdinech pražského povstání, jméno generála Karla Kutlvašra je často přehlíženo. Jeho příběh je příběhem statečného vojáka, který se nezlomil ani za nejtěžších okolností, ale také příběhem národa, který byl opakovaně zrazen a zklamán. Jeho osud nám připomíná, že i skuteční hrdinové mohou být zapomenuti a obětováni na oltář politických zájmů.
Kutlvašr se narodil v roce 1895 v Michalovicích a jeho vojenská kariéra byla plná úspěchů a vyznamenání. Během první světové války se stal velitelem československých legií a byl povýšen na plukovníka. Jeho sibiřská anabáze skončila ve Vladivostoku, odkud se dostal do Prahy, kde mu byly v roce 1920 uděleny nejvyšší vojenské pocty.
Po návratu do Československa se Kutlvašr stal jedním z nejvýznamnějších vojenských velitelů země. Zúčastnil se obrany státní hranice a přípravy pevnostního systému. Ovšem nacistická okupace a následný komunistický puč zlomily jeho život.
V květnu 1945 se ujal organizace a velení pražského povstání, a přestože jeho úloha byla někdy neprávem zpochybňována, byl skutečným velitelem Prahy v době kapitulace německých vojsk. Po válce se opět vrátil do vysokých velitelských funkcí, ale po únoru 1948 se stal politicky nepohodlným.
Generál Kutlvašr byl zatčen, degradován na vojína a odsouzen k doživotnímu vězení a ztrátě občanských práv.
Den vítězství 🇨🇿
— Armáda ČR (@ArmadaCR) May 8, 2023
Po skoro čtyřech dnech bojů Pražského povstání vyjednal 8. května odpoledne generál Karel Kutlvašr podmínky kapitulace německých jednotek. První sovětská jednotka přijela až den poté...
Pravda se nehodila a generál Kutlvašr byl v roce 1949 odsouzen na doživotí. pic.twitter.com/wqoi9vDIPu
V žaláři byl nucen sdílet celu s generálem Toussiantem, který předtím složil do jeho rukou kapitulaci německých vojsk. Ta ironie osudu jen podtrhuje tragiku jeho příběhu.
Musel bojovat o přiznání starobního důchodu, který mu byl nakonec přiznán ve výši pouhých 230 Kčs. Aby se uživil, pracoval jako noční hlídač na Pražském hradě a v Nuselském pivovaru. Zemřel 2. října 1961, a i když jeho rozloučení proběhlo za přísného politického dohledu, byl přece jen pohřben s legionářskými poctami na Olšanských hřbitovech.
V roce 1968 byl Karel Kutlvašr plně rehabilitován a v roce 1992 povýšen in memoriam do hodnosti armádního generála. Jeho osud nám připomíná, jak krutě dokáže historie naložit s těmi, kteří obětovali svůj život ve prospěch své země.
Příběh generála Kutlvašra je výstražným příkladem toho, jak politické zájmy mohou zničit člověka, jehož jediným zločinem byla oddanost své vlasti a ochota bojovat za její svobodu.
Životní příběh o generálu Kutlvašrovi by měl být připomínkou toho, že nesmíme zapomínat na ty, kteří statečně bojovali za naši zemi, i když jejich činy byly později zastřeny politickými zájmy a intrikami.
Zároveň by nám měl připomínat důležitost neustálého boje za svobodu a demokracii, abychom předešli opakování podobných tragédií.