Článek
Někdy mi připadá, že se naše politika točí v bludném kruhu nekonečných sporů, nenávisti a nespokojenosti. Právě díky tomu začínáme nebezpečně balancovat na hraně, kdy jediný špatný krok může vést k pádu do propasti totalitarismu. Ať se nám to líbí, nebo ne, naše společnost, nyní víc než kdy jindy, čelí nepříjemnému dilematu, které vyvolává intenzivní pocit nespokojenosti s politickými stranami, jež se snaží pracovat v rámci demokratického systému, ale zároveň, a pro mě z neznámého důvodu, nedokážou uspokojit vysoké nároky občanů na transparentnost e potřebnou efektivitu.
Zřejmě nebudu sám, kdo považuje každodenní politiku za svárlivou, neatraktivní a velmi často neakceschopnou. Kdykoli se objeví i sebemenší přešlap nebo skandál, náš první impulz vede k vyvolávání potřeby změny a hledání nových tvářích, které by mohly přinést spásné řešení. Avšak tento neustálý hlad po nových politických subjektech, někdy založených spíše na podvodných záměrech než na skutečné touze sloužit veřejnosti, nás přivádí do nebezpečné pasti.
Někdy se nám totiž mylně zdá, že všechno nové je automaticky lepší. Tak nějak jsme zapomněli, nebo jsme na to dosud nepřišli, že demokracie je systém postavený na kompromisech, trpělivosti, a především na pochopení, že žádná politická strana nebo hnutí není a ani nemůže být dokonalé. Tím, že neustále hledáme rychlé a radikální řešení, si nevědomky vyšlapáváme cestu pro ty, kteří by rádi demokracii nahradili něčím úplně jiným.
Toto „něco jiného“ může na první pohled vypadat zprvu lákavě. Slibuje nám totiž rychlé řešení, nabízí jednoduché odpovědi na složité otázky a silnou ruku, která by prý mohla napravit to, co se v demokracii zdá být rozbité. Ale neměli bychom zapomínat, že tato silná ruka může rychle sklouznout k utahování šroubů, v horším případě dokonce k omezování svobody a k návratu k praktikám, které jsme si mysleli, že patří do hluboké minulosti.
Je pro mě alarmující, že alternativou k našim tradičním, byť nedokonalým demokratickým stranám, se mohou stát subjekty, jako je hnutí ANO a SPD, nebo dokonce komunistická strana. Překvapuje mě, že mnoho lidí není schopno prokouknout to, že cesta, na kterou by nás tyto strany mohly svést, není cestou vpřed, ale jednoznačně cestou zpět. Zpět k systému, který jsme již jednou odmítli, zpět k principům, které jsou v přímém rozporu s tím, co vlastně demokracie znamená.
Při tom by stačilo odpovědět si na jednoduchou otázku. Co opravdu chceme od našich politických představitelů a od politického systému jako celku? Musíme si uvědomit, že dokonalost v politice jednoduše neexistuje. Nelze dělat politiku takovou, aby byl uspokojen každý jednotlivec. Místo hledání dokonalé politické strany se musíme naučit pracovat s tím, co máme, a soustředit se na to, jak je možné vylepšit systém zevnitř, místo toho, abychom se nechali zlákat hledáním něčeho nového a neprověřeného.
Zřejmě si jen neuvědomujeme potenciální nebezpečí v našem neustálém hledání politického svěžího vánku a neustálým odmítáním demokratických stran, které nesplňují naše vysoké standardy. Ono totiž nejde jen o politickou hru, ale hlavně o budoucnost naší země, o naše hodnoty a o náš způsob života.
Abychom se vyhnuli cestě zpět k totalitě, musíme se naučit cenit si nedokonalé, ale stabilní demokracie, která nám umožňuje žít svobodně a prosperovat. V opačném případě se můžeme ocitnout na cestě, která je jen plná temnoty.
Zdroj: Autorský text a Seznam Zprávy
