Článek
Před několika měsíci jsme byli svědky napínavého souboje o prezidentský úřad mezi Andrejem Babišem a Petrem Pavlem. Během volební kampaně nám určití proroci zkázy avizovali, že zvolení Petra Pavla znamená povolávací rozkazy pro české muže a strašili narukováním těchto branců na Ukrajinu.
Půl roku od voleb se zdá, že tyto hrůzostrašné předpovědi zůstaly nevyplněné a českým schránkám hrozba povolávacích rozkazů stále uniká.
Někteří z nás jsou jistě rádi, protože pokud se podívám na sebe do zrcadla, nevidím se jako prototyp bojovníka na frontové linii. S mou štíhlou postavou a prořídlou pokrývkou hlavy bych mohl působit maximálně jako čistič dělostřeleckých kanónů nebo oslňovač nepřátelských zaměřovačů.
Takže naše armáda by možná nebyla o tolik silnější, ale je třeba podotknout, že s Petrem Pavlem na Hradě se probudila u velké části občanů národní hrdost. Možná je to právě jeho důstojný přístup k reprezentaci země a jeho lehce čitelná zahraniční politika, která některým nemusí být při chuti. Otevřená podpora Ukrajiny však ukazuje, že se nebojí postavit za správnou věc.
Vzpomeňme na našeho předešlého prezidenta Miloše Zemana. Ten národ svým chováním spíše rozděloval, než sjednocoval, a to i v případě, když se snažil vtipkovat s alkoholem v ruce.
A co Andrej Babiš? Ten by možná povolávací rozkazy využil k nějakému podnikatelskému zisku, ale jeho schopnosti vést národ do bitvy si umíme jen těžko představit.
Zatímco se můžeme pousmát nad tím, jak bychom vypadali jako válečníci, můžeme být vděční, že povolávací rozkazy zůstávají jen bujnou fantazií některých občanů. A doufejme, že to tak zůstane. Místo toho si můžeme oddechnout a pokračovat v životě s jistotou, že máme prezidenta, který se zasadí o naši bezpečnost a důstojnost, aniž by nás přímo posílal do války.
Navíc, možná právě díky Petru Pavlovi, se v naší zemi nešíří panika ohledně povolávacích rozkazů a války na Ukrajině. Ačkoliv je třeba zůstat bdělými a sledovat mezinárodní dění, můžeme si v tuto chvíli užívat klidu a míru.
Můžeme si jen těžko představit, že by někdo jako Andrej Babiš nebo Miloš Zeman byli schopni probudit v nás stejný pocit národní hrdosti, který se objevil s nástupem Petra Pavla na Hrad.
