Článek
Sedím ve své kanceláři a přemýšlím nad návrhem NERVu (Národní ekonomická rada vlády). Tak nějak symbolicky považuji svůj pracovní stůl, počítač a hrnek s kávou z jakési opevnění, za kterým se cítím bezpečně a komfortně. Jenže ta ochrana může být za čas nedostatečná. Dnešní ranní káva mi jednoduše chutnala hořčeji než kdy jindy a zprávy v telefonu jsem začal vnímat jako hrozivé vyhlídky naší budoucnosti.
Návrh na možnost propuštění zaměstnance bez udání důvodu může být pro někoho jen nic nevypovídajícím úryvkem v novinách, pro mě je však zdrojem zvláštního neklidu a nejistoty. Nezbývá mi nic jiného než věřit, že něco tak zásadního neprojde schvalovacím procesem tak lehce, pokud se tedy k projednávání vůbec dostane. Jde přece o zaměstnance, o lidi jako já, kteří každý den usedají ke svým stolům, aby vykonávali svou práci. Nemůžeme být vnímaní jen jako jakási čísla v tabulkách efektivity a produktivity. Jsme lidé s rodinami, hypotékami a svými sny.
Chápu, že naše ekonomika potřebuje dynamiku, flexibilitu, ale musí existovat také pevné hranice. Samotná svoboda podnikání nemůže být neomezená a nelze přehlížet základní jistoty zaměstnanců. Vždyť práce pro nás není jen prostředkem k získání peněz, je to nedílná část našeho života, naše jistota, náš denní rytmus.
Představa, že můj šéf by mohl jednoduše přijít a říct „Dnes je tvůj poslední den“, bez žádného vysvětlení, bez varování, bez možnosti se bránit, mi připadá děsivá. Nevytratila by se tím tak důležitá důvěra, vzájemný respekt a principy spravedlnosti? Jak bychom se pak mohli cítit bezpečně ve své práci, když by nám nad hlavou visela hrozba okamžité výpovědi?
A co moji kolegové? Mluvil jsem s několika z nich. Někteří jsou vystrašení, jiní rezignovaní, někteří dokonce říkají, že je to dobrá věc, že se svým způsobem „pročistí“ pracovní prostředí. Já však mám dojem, že případné přijetí tohoto návrhu nebude znamenat potřebné pročištění, ale spíše to hrubě naruší pracovní prostředí, kde se důvěra a pocit osobní jistoty promění v neustálé hledání zadních vrátek.
Měli bychom pamatovat na to, že zaměstnanecká práva byla vytvořena právě z toho důvodu, aby chránila nás, zaměstnance, před náhlými a nespravedlivými rozhodnutími. Tento návrh se mi jeví jako krok zpět. Vnímám ho jako návrat do doby, kdy zaměstnavatel měl nad zaměstnanci neomezenou moc.
Nechceme přece žít v neustálém strachu, že náš pracovní život může skončit jedním nepředvídatelným rozhodnutím, které může klidně přijít ve chvíli, kdy se náš šéf probudí se špatnou náladou.
Zdroj: Autorský text a ČT24.cz
