Článek
Důkazem je odhalení ruské sítě, která měla ovlivňovat politické dění nejen u nás, ale dokonce po celé Evropě.
Válka na Ukrajině se nás týká
Velmi často slýchám nebo se dočtu v různých diskusích, že válka mezi Ruskem a Ukrajinou se nás vlastně netýká. Že to, zjednodušeně řečeno, není naše válka. V tomto případě to však není tak úplně pravda. Ona se nás týká, ať se nám to líbí, nebo ne. Netýkala by se nás pouze v případě, pokud by nás do ní formou lživé propagandy a snahou o ovlivňování dění v naší zemi nezatahovalo právě samotné Rusko.
Je až s podivem, vzhledem k tomu, jak malou zemí (tedy rozlohou) jsme, v jakém středu zájmu jsme právě pro Rusko. A byli jsme i před válkou. Nelze si naivně myslet, že pokud bychom přestali s podporou Ukrajiny – a nezáleží tolik, o jakou konkrétní formu podpory se jedná –, že by zájem Ruska o dění u nás byl odsunut na okraj zájmu.
Jenže já nějak nedokážu pochopit, proč tolik Rusku záleží na tom, co se děje právě u nás, nebo jaká vláda je u moci. Jeho zájem neutichl totiž ani ve chvíli, kdy na hradě sídlil Miloš Zeman, který se náklonností k této velmoci nikdy nijak zvlášť netajil.
Kauza Vrbětice
Zemanův postoj k Rusku se lehce od nastaveného kurzu odchýlil jen ve chvíli, kdy právě BIS přispěchala se zjištěním, že za událostmi ve Vrběticích stojí ruská FSB.
Jednalo se o další důkaz toho, že naše tajné služby pracují ve prospěch země bez ohledu na politickou situaci v naší zemi. Což je pro mě osobně příjemné zjištění. Ono totiž moc institucí, které by nepracovaly v politickém zájmu vládnoucího uskupení, jednoduše nenajdeme. Netvrdím, že všechny do jednoho pracují jen ve prospěch vlády, ale na druhou stranu jsou i takové, kde o tom nelze nijak moc diskutovat.
Právě události ve Vrběticích ukázaly, že Rusko není náš přítel a vždy sleduje v první řadě své zájmy. Udivuje mě však to, jak vše kolem tak nějak utichlo. Po pompézní tiskové konferenci, kde se sešli tehdejší nejvyšší představitelé bezpečnostní rady státu v čele s Janem Hamáčkem a Andrejem Babišem.
Dodnes si pamatuji dramatičnost celé situace, kdy člověk chtě nechtě nabyl dojmu, že na našem území se pohybují agenti ostřejší než James Bond. A jsou z Ruska. Jenže pak už nic, ticho po pěšině. Jsou snad Vrbětice zapomenuty?
V zájmu politiků už zřejmě nejsou, ale nepochybuji o tom, že v BIS zájem o ně neutichl. Bezpečnostní služby totiž pracují v tichosti, nenápadně. Existují nové poznatky k celé události? Možná že ano, ale dozvíme se je, až k tomu bude příhodná doba. To je právě ona mistrovská práce tajných služeb.
Rusko je jednoduše náš nepřítel
Ruský zájem o dění u nás neutichá. Naopak si myslím, že zájem z jejich strany významně vzrostl. Jistě v tom svou roli hraje také naše zahraniční politika. Jenže to je oblast, za kterou se konečně nemusíme stydět a která jasně deklaruje to, kam chceme patřit. Nechceme být již součástí východního bloku. Chceme být respektovanou zemí západního bloku.
Je třeba si však sundat růžové brýle a přestat si myslet, že na nás Rusko neútočí. Nejde o útok konvenčními zbraněmi, alespoň ne prozatím. Útočí nenápadně a systematicky na náš demokratický systém. Snaží se naši společnost rozložit zevnitř pomocí šíření lživé propagandy. A že se jí to daří, o tom se přesvědčujeme denně.
A právě poslední zjištění BIS, která dokázala na tento problém ukázat a odkrýt ho, je ten nejpřesvědčivější důkaz, který před nás mohl být položen. Rusku nejde o to, s námi válčit na bitevním poli, ale jde mu jen o to, rozdrobit naši společnost. Chtějí ovlivnit nenápadně to, koho budeme volit a co si budeme myslet.
V podobné situaci byla i Ukrajina. A na to bychom neměli zapomínat. Můžeme se z té situace poučit. Ukrajina k dispozici ten luxus v podobě možnosti se poučit, bohužel neměla. My bychom však tuto možnost neměli promrhat.
Věřím, že BIS i nadále budou dělat svou práci tak, jako doposud. A jsem skutečně rád, že právě české tajné služby dělají vše pro to, aby v naší zemi bylo bezpečno nejen pro naše generace, ale i pro generace budoucí.
Pomocné zdroje:
Oficiální stránky BIS - https://www.bis.cz/o-nas/
