Stávka učitelů? Ale kdeže. Spíše jedno velké politické divadlo

Nejen samotní pedagogové, ale asi my všichni, co jsme si mysleli, že ohlášená stávka škol bude hlavně o školství, jsme zažili velmi nepříjemné rozčarování. Místo diskutujících pedagogů, kteří mohli veřejně prezentovat problémy, které školství dlouhodobě trápí, se nám před očima odehrálo jedno velké politické divadlo, kde se v hlavních rolích představili odboroví předáci v čele s Josefem Středulou. Ti se zřejmě rozhodli, že stávka jako taková bude o všem možném, hlavně tedy proti vládě jako takové, a nikoli o školství.

Osobně se na to dívám tak, že jednotlivé odborové organizace pouze využily ohlášený protest škol k tomu, aby vystoupily proti vládě a předseda ČMKOS protest pojal jako formu své osobní politické agitace.

Zapomeňte, že by se vystupující řečníci zabývali body, které by se týkaly učitelských platů, problémů nepedagogických pracovníků nebo se řešil jakýkoli jiný problém, který trápí české školství. Osobně jsem na scéně zpozoroval jen a jen politickou agitaci několika osob. Jednoduše mi to přišlo, že si odboráři přijeli dělat svoji vlastní politiku a problémy škol odsunuli na vedlejší kolej.

Je smutnou ironií, že akce, která měla zviditelnit problémy ve školství, se proměnila v takovýto politický cirkus. Dokonce se nebojím říct, že právě samotní pedagogové se stali nedobrovolně „klauny“ v tomto nechutném představení. Kdekdo si mohl povšimnout, že na náměstí vlály rudé šály, vlajky se srpem a kladivem a plakáty s hesly, za které by se nestyděli ani dělníci v padesátých letech minulého století.

Ale co my, rodiče, kteří se museli přizpůsobit zavřeným školám? Hledíme na toto představení s otevřenými ústy, a marně se snažíme vysvětlit svým dětem, proč že to vlastně nemohly dnes do školy. Rádi bychom jim řekli, že je to proto, aby se zlepšily podmínky jejich učitelů ve školách. Místo toho těžce skousáváme pocit, že politika je pro někoho důležitější než samotné vzdělání.

Díky tomu legitimnost celé akce mizí rychleji než zájem studentů o matematiku v pondělí ráno.

Musím říct, že jako rodič, který si váží vzdělání, jsem skutečně zklamán a nebojím se říct, že jsem přímo znechucen. Ale neumím si představit, jak znechucen se teď musí cítit učitel, který zůstal v práci a věnoval se svým studentům. Je to opravdu velmi smutný pohled, když sledujeme, jak se politika vplížila do každého koutu našeho života. Možná že bychom pro změnu mohli zorganizovat stávku proti politizaci všeho. Ale kdo by pak chodil do práce?

Zdroj: Autorský text a iRozhlas.cz, Novinky.cz