Článek
Každé ráno otevíráme svou emailovou schránku, zda se v ní neobjevila nějaká ta nečekaná zpráva. Tato myšlenka na neočekávanou zprávu nám v hlavě vyběhne kdykoli, kdy se na našem mobilním telefonu objeví notifikační zpráva doprovázená zlověstným pípnutím. Všimněte si, že jakmile jde o zprávu od nějakého úřadu, vyvstane v nás jako první otázka, na co jsem zapomněl, nebo co jsem udělal špatně.
Je to takový zvláštní pocit, který se nás drží jako stín. Nevím, zda je to jakýsi nepřetržitý strach z různých sankcí, pokut a nekonečných kontrol. Uvědomil si někdo z nás, že žijeme v jakési uzavřené bublině, kde každý neočekávaný zvuk našeho telefonu může znamenat problém? Obzvlášť, pokud jde o zvuk aplikace, kde nám nechodí vždy jen radostné zprávy.
Přiznám se, že jsem si časem vypěstoval jistou dávku averze vůči jedné komunikační aplikaci, která je hojně využívána například zaměstnavateli. Ten v ní zakládá různé skupiny, kam si přidá všechny své podřízené a místo toho, aby problém řešil z očí do očí, raději je bombarduje dennodenně množstvím zpráv. Každé oznámení příchozí zprávy z této aplikace ve vás zákonitě vyvolá tísnivý pocit, ačkoli nemusí být nutně a vždy od vašeho nadřízeného.
Pokud jezdíte autem, jistě znáte velmi dobře proud myšlenek, který vyvstane ve chvíli, kdy ve zpětném zrcátku zahlédnete policejní hlídku. Nepřehlédl jsem nějaký zákaz? Mám v pořádku technickou? Ať se snažíte sebevíc, tyto myšlenky z hlavy dostáváte jen horko těžko a přicházejí tak nějak automaticky. Někdy stačí i to, že předjíždíte vůz, který by mohl být civilním vozem, který používá policie k monitorování provozu. Přiznejte si, kdo z vás se v tu chvíli nepodívá na svůj tachometr, jestli náhodou nejede i třeba jen malinko rychleji, než je limit v daném úseku. Je to zvláštní pocit, kdy máte potřebu být neustále na pozoru, abyste nevědomky neudělali něco špatného.
Pocit strachu kdekdo z nás zažívá i ve chvíli, kdy najdete ve své poštovní schránce výzvu k vyzvednutí doporučeného dopisu? Místo toho, aby se vás probudila zvědavost, obáváte se, co bude obsahem obálky. Je až k nevíře, jak se díky takovýmto maličkostem stává náš každý den hrou na čekanou. Jistou míru nepříjemností očekáváme na každém kroku.
Je to, jako bychom žili v konstantním stavu ostražitosti, ve světě, kde každý nečekaný zvuk nebo pohyb může znamenat problém. Zvláštní je, že to všechno se děje ve světě, který by naopak měl být civilizovaný, svobodný a bezpečný.
Jsme vězni svých vlastních myšlenek. Škoda je, že dominantní úlohu převzal právě strach a obavy.
Autorský text
