Článek
Na neohleduplného řidiče narazíte totiž v jakémkoli věku. Stačí si najít lavičku s výhledem na nejbližší přechod pro chodce a začít sledovat počínání řidičů, ale i chodců. Pro tento trend zřejmě neexistují přesné statistiky, budu tedy vycházet ze svého vlastního pozorování.
Zákon v tomto případě hovoří zcela jednoznačně ve prospěch chodců: Řidič nesmí ohrozit ani omezit chodce, který přechází nebo se zjevně chystá přecházet pozemní komunikaci po přechodu pro chodce.
Kam se ztratila ohleduplnost?
Nejčastějším prohřeškem u řidičů bývá právě omezení chodce, který již vstoupil do vozovky na vyznačeném místě. Velmi často jsou přechody totiž vybaveny středícím ostrůvkem, kde je většina chodců nucena zastavit před projíždějícími auty. To ovšem platí v tom případě, pokud jsou na přechod vůbec vpuštěni.
V jednu chvíli jsem na možnost přejití komunikace musel počkat desítky vteřin, kdy před přechodem ochotně zastavilo až desáté auto v pořadí, ačkoli jsem dával jasně najevo, že bych rád přešel na druhou stranu. Ani v tomto případě nehrál věk na zvýšenou ohleduplnost žádnou roli. V mém případě jsem dostal přednost řidičem nákladního automobilu, tedy řidičem profesionálem. Odhadem mu mohlo být lehce přes čtyřicet.
Neohleduplnost je však mnohdy i na straně chodců. Velkým nešvarem poslední doby jsou nasazená sluchátka nebo „zírání“ do mobilního telefonu během přecházení. Domnívám se, že nikdo z nás nepotřebuje na přechodu řešit tak neodkladné záležitosti, které by deset vteřin nepočkaly, abychom mohli věnovat plně pozornost dění na komunikaci, kterou přecházíme.
Mladý řidič rovná se agresivní řidič
Osobně se považuji za zkušeného řidiče. Za svůj život jsem najezdil již miliony kilometrů v různých typech aut od osobního počínaje, dodávkou konče. Při čem mi však běhá mráz po zádech, je agresivita některých řidičů.
V tomto kontextu hraje věk určitou roli, nebo je to otázka spíše řidičské nezkušenosti. Pokud se setkáte s agresivním řidičem, jedná se ve většině případů o řidiče mladého věku. Nechci je nijak odsuzovat nebo pranýřovat, i já velmi dobře znám ten pocit, kdy držíte v ruce čerstvý řidičák a jste připraveni ukázat všem, jak se má jezdit.
Mně osobně velmi pomohla lehká autonehoda na světelné křižovatce, kdy díky své nezkušenosti jsem za odbočujícím autobusem přehlédl auto, ve kterém seděla maminka s dítětem. Naštěstí tuto nehodu odnesly jen plechy. Rozhodně mi tato událost pomohla pochopit to, že na silnici nejsem sám a příští nehoda by mohla mít mnohem horší následky. Od té doby jsem měl jen jednu malou nehodu na parkovišti u nákupního centra, kde jsem ani nebyl viníkem.
Právě agresivitu za volantem vidím jako největší problém v našem silničním provoze. Je totiž většinou aplikována na nepřehledných místech a mnohdy i ve vysokých rychlostech, kde i sebemenší střet může mít fatální následky i pro osádku vozu, ve kterém řidič jede spořádaně a klidně.
Taková česká představa agresivního řidiče je mladík ve věku tak dvaceti let s nadupaným bavorákem.
Je potřeba si však ujasnit, co vše si pod takovou agresivitou můžeme představit. Předjíždění na plné čáře, v nepřehledné zatáčce nebo před horizontem. Za další prvky agresivity považuji ovšem také vybržďování nebo tzv. myšku.
V tom všem se skloubí agresivita a neohleduplnost.
Pravidlo pravé ruky. Co to je?
Vrátím se ještě ke své druhé dopravní nehodě. Ta totiž ukazuje na jeden prohřešek, který je jakýmsi zhoubným nádorem českých řidičů a řidiček, ale naštěstí se většinou obejde bez zranění.
Pravidlo pravé ruky na parkovištích u nákupních center. Ačkoli se jedná o jedno ze základních pravidel silničního provozu, není snad den, abych u nějakého toho „obchoďáku“ neviděl nehodu, kde hraje roli právě toto pravidlo. Ačkoli je aplikování tohoto pravidla v zásadě primitivní, přesvědčil jsem se, že spoléhat se na to rozhodně nedá. Osobně se na podobných parkovištích řídím hlavně svým úsudkem a spoléhám hlavně na svou předvídavost.
Senior za volantem jako brzda
Právě předvídavost a zkušenosti hrají zásadní roli v tom, jak dobrý řidič vlastně jste. Zkušený řidič a skutečně nezáleží na věku, bude vždy o malinký krůček napřed před mladým řidičem, který má najeto sotva stovky kilometrů v rámci svého výcviku v autoškole. Tak to prostě je.
Pokud se tedy někdo mylně domnívá, že problémem dnešního provozu jsem senioři, kteří volí opatrnou jízdu za svým nákupem nebo výletem, tak si dovolím podotknout, že je na velikém omylu. Právě jejich opatrná a ohleduplná jízda může být důsledkem řidičských zkušeností. To, jestli nějaký konkrétní důchodce je oprávněn ještě řídit motorové vozidlo, ponechme na rozhodnutí lékaře a na osobním pocitu daného člověka, který musí sám zvážit, zda je schopen se přizpůsobit dnešnímu hustému provozu.
Cesta musí mít cíl
Víc než proti seniorům za volantem bych byl pro, aby se všemi dostupnými prostředky bojovalo proti bezohledné nebo agresivní jízdě. V těchto případech bych byl klidně pro radikální zpřísnění postihů. Zvláště v těch případech, kdy takový řidič svou prokazatelně agresivní jízdou způsobil dopravní nehodu.
Pokud budeme k sobě navzájem, a nejen na silnici, více ohleduplní, věřím, že nám pak bude úplně jedno, jestli auto před námi řídí důchodce nebo mladík s čerstvým řidičákem. Protože ve výsledku máme všichni stejný cíl - dostat se bezpečně a živí do svého cíle.
Zdroj: autorský text
