Článek
Zrozením kinematografie se otevřela nekonečná brána fantazie. Od prvních němých filmů až po současnou éru vizuálně ohromujících filmových trháků, film se stal univerzálním jazykem, předávajícím příběhy napříč kulturami a generacemi. S rostoucími ambicemi producentů a komplexností tohoto média se zvýšila i jeho zranitelnost vůči společenským změnám a kritice.
Jednou z nejkontroverznějších oblastí, které dnes čelíme, je způsob, jakým filmový průmysl zobrazuje historické postavy a jakým způsobem a kým jsou tyto role obsazovány.
Představte si, že si plánujete strávit příjemný večer u dlouho očekávaného filmu. Na programu je totiž nová adaptace románu Alexandra Dumase „Tři mušketýři“. S novou vizí a svěžím přístupem k tomuto dobrodružnému příběhu. Ale jaký to pro někoho může být šok, když se na obrazovce prohání DʼArtagnan, ztvárněný hercem tmavé pleti.
Ale počkat, DʼArtagnan byl přece Francouz a v 17. století určitě nemohl být černoch, nebo ano? Někteří diváci jsou tímto skutečně rozhořčeni. Nejčastějším argumentem bývá, že tato volba je nesprávná a že ohrožuje historickou přesnost příběhu.
Tři mušketýři dlouhodobě trpí tím, že jsou filmařsky znásilňovaní a tohle je další krok. D'Artagnan je historická postava. Je striktně zasazen do doby, ve které nemůže být černochem a zároveň královským mušketýrem.https://t.co/8K9AWCvzt1
— Alexandr Romancov (@AGRomancov) February 21, 2023
Ovšem zajímavé je, že stejné hlasy nezaznívaly v případě, když v 60. letech minulého století byla na plátna kin uvedena adaptace Karla Maye, Vinnetou. Nikoho v té době nenapadlo se pohoršovat nad tím, že indiánského náčelníka z kmene Apačů hraje francouzský herec bílé pleti, a kompars, ztvárňující velké množství indiánů, je složen z místních obyvatel bývalé Jugoslávie, taktéž bílé pleti.
Jak je tedy možné, že se dnes na tyto dva případy díváme tak odlišně? Může za to současná politická korektnost, která se snaží přehodnotit naše kulturní normy, nebo je to projev hluboko zakořeněné nerovnosti, kterou nyní konečně řešíme?
Nevím, jak vy, ale já jsem přesvědčen, že filmový průmysl, jako jakékoliv umělecké médium, má právo na určitou míru svobody a kreativity. Ano, historická přesnost je důležitá, ale film je v prvé řadě uměním, nebo aspoň to tak dříve bývalo.
To však neznamená, že bychom měli ignorovat skutečnost, že některé skupiny herců byli dlouho na pokraji zájmu filmových producentů. Díky této změně tak může roli DʼArtagnana hrát herec tmavé pleti, stejně tak by mohl ztvárnit roli Vinnetoua. Je načase, abychom uznali, že různorodost není hrozbou, ale přínosem.
Film je mnohdy zrcadlem naší společnosti, ale také silným nástrojem, kterým můžeme tuto společnost ovlivňovat.
Není snadné najít rovnováhu mezi historickou přesností a různorodostí, ale je to cesta, které bychom se neměli bránit. Na konci každého filmu totiž nejvíce záleží na tom, jak je daný snímek dobře natočený a zda herecký výkon hlavních i vedlejších postav byl vynikající, nebo průměrný.
Barva pleti nebo etnický původ herce by neměly být v hodnocení filmu důležité. To, na čem opravdu záleží, je kvalita filmového umění, které je před nám prezentováno, a příběhy, které nám pomáhají lépe pochopit svět kolem nás. Protože to je koneckonců to, co film dělá tak magickým.
Autorský text
