Zanechme řečí o nové totalitě. Nic takového tu jednoduše není

Slova nebo různá prohlášení politiků mohou mít ve skutečnosti mnohem větší moc, než si možná uvědomují a jsou slova, která by měli volit skutečně s rozvahou. Když se totiž řekne slovo totalita, většině z nás si pod ním představí obrazy plné bezpráví a útisku. A právě slova o nové totalitě se dostala do oblíbenosti mnoha opozičních politiků. Ale neztrácí díky nim slovo totalita svůj skutečný význam?

Pod slovem totalitní režim si totiž představuji formu vlády, kde je veškerá moc soustředěna do rukou jedné strany nebo vůdce a kde jsou všechny aspekty veřejného i soukromého života pod pevnou kontrolou státní moci. Ve skutečné totalitě je jakákoli svoboda slova, shromažďování a politického vyjádření brutálně potlačena a výrazně omezena. Toto je realita totalitního režimu, do kterého máme skutečně hodně daleko a zkušenosti těch, co na vlastní kůži zažili krutosti totalitního režimu, jsou toho jasným důkazem.

Vždyť žijeme v době, kdy si právě politici mohou na veřejných fórech volně stěžovat na „novou totalitu“ a nemusí se při tom obávat nějakého postihu. Přemýšlím, jestli si vlastně uvědomují ironii svých slov? V pravé totalitní společnosti by podobná prohlášení nebyla vůbec myslitelná, neboť svoboda slova i kritika vlády by byla bleskurychle potlačena.

Místo toho se mi zdá, že někteří politici si tyto termíny vybrali pouze jako prostředek k rozvíření emocí ve společnosti a získání pozornosti, ačkoli realita svobodného vyjádření není nijak omezena.

Copak nejsme každým dnem svědky toho, jak se mohou lidé i opoziční politici svobodně vyjadřovat, diskutovat, kritizovat vládní politiku, a dokonce organizovat protesty bez obav z pronásledování? Právě to je ta svoboda, která se tak zásadně odlišuje od skutečných totalitních režimů.

Neměli bychom zapomínat, že používání těchto silných termínů má své důsledky. Místo toho, aby se politici snažili vést rozumný a konstruktivní dialog, používají někteří raději rétoriku strachu a polarizují společnost. Tím se dostáváme do bodu, kde skutečný význam slov ztrácí pomalu svůj význam a politický diskurz se stává jakousi hrou na to, kdo zvolí dostatečně emočně silná slova.

Právě tato situace nám ukazuje, jak je důležité si udržet za každou cenu kritický pohled a umět rozpoznat, kdy jsou tyto termíny používány manipulativně. Pak si nebudeme muset pokládat otázku, zda jsou volená slova odrazem reality, ve které žijeme, nebo zda jde pouze o politickým nástroj využívaný k vyvolání negativních emocí.

V konečném důsledku nám taková reflexe může pomoci odhalit pravou tvář politické rétoriky, a když si budeme více vědomi historické váhy slov, jako je totalita, budeme pak schopni lépe ocenit hodnotu svobody, kterou dnes prožíváme.

Zdroj: Autorský text