Článek
Životní zkušenosti. Co to vlastně znamená? Mají senioři monopol na moudrost? Mají právo tvrdit, že všichni ostatní by měli být vděční za to, že mohou s nimi sdílet stejný vzduch, stejný prostor, stejný čas?
Jsem si jistý, že všichni jsme byli vychováni k úctě ke starším. To je základ naší kultury a tradice. Jakýsi pevný základ, na kterém stojí naše společnost. Ale úcta neznamená poslušnost. Úcta neznamená, že automaticky přijímáme jejich rozhodnutí jako nezpochybnitelná. Úcta neznamená, že mlčíme, když vidíme, že něco není v pořádku.
V poslední době mě stále více trápí pocit, že senioři, které vidím v diskuzích nebo na schůzích SVJ, si myslí, že mají exkluzivní právo rozhodovat o směru, kterým se ubírá naše země nebo společnost.
To je evidentní zejména v případě politických diskusí, kde se názory seniorů často shodují s těmi, které prezentuje pochybná média a populistické politické strany. Ale co ostatní? Co ty hlasy mladých, které jsou ztišeny, nebo ještě hůř, úplně ignorovány?
Kamarádka byla na schůzi SVJ. Dozvěděla se, že dům se zateplovat nebude, protože:
— Varanka Anka🇨🇿🇪🇺 (@Aninnnk) May 21, 2023
A) Fiala chce zničit důchodce
B) Až bude u moci Babiš, zase budou energie levné
C) Ty ničemu nerozumíš(kamarádce je 30+, byt ji nechali rodiče, odstěhovali na chalupu)
Hm, volební právo od 16?🤔
S narůstajícím počtem seniorů, kteří mají stále větší vliv na rozhodování ve společnosti, je třeba, abychom se zamysleli nad tím, jak můžeme vyvážit úctu k jejich zkušenostem s potřebou zastoupení mladších generací a jejich zájmů. Musíme také uvážit, zda je správné, aby byla naše budoucnost ovlivněna tak silně jednou generací, zejména když jejich rozhodnutí mohou mít dlouhodobé důsledky.
Pokud jde o otázku sobeckosti, jsem přesvědčen, že je to všechno věc perspektivy. Je možné, že senioři se cítí ohroženi rychlými změnami ve světě, který je jim neznámý. Je možné, že se cítí nepohodlně v situaci, kdy musí přemýšlet o dlouhodobých důsledcích svých rozhodnutí. Znamená to jakousi formu sobeckosti?
Jedno je jisté: potřebujeme dialog. Potřebujeme vzájemné porozumění a respekt. Potřebujeme se naučit naslouchat a rozumět druhým, aniž bychom je odsuzovali nebo zavrhovali. A především potřebujeme připomenout všem, že životní zkušenosti a moudrost nejsou jedno a totéž.
Nemám nic proti seniorům. Ale jsem proti sobeckosti, kterou někdy pozoruji, a proti neochotě uznat, že mladší generace mají také svá práva a zájmy.
