Článek
Po hliněných silnicích plných děr se vozidlo kymácí často dlouhé hodiny a otevřenými okénky zasypává cestující prachem. Z prosezených sedaček plných děr bolí za chvíli celé tělo. Než dala dala vyrazí na cestu, musí se zaplnit všechna místa k sezení, což někdy trvá třeba dvě hodiny. Celou dobu ovšem musíte sedět na svém místě, jinak o něj přijdete a zbude pak na vás jen sklápěcí sedátko bez opěradla v uličce. Jenže jízdné se počítá na koruny a tak je dala dala pořád hlavním dopravním prostředkem po městech i mezi nimi.
„Boda bóóda“, stačí zakřičet tomu, kdo má trochu víc peněz, na libovolném nároží jakéhokoliv města v Tanzanii, a během chvilky se odněkud přiřítí jezdec na motorce. Moto-taxislužba je mimořádně populární: je rychlá a snadno se dostane i do nepřístupných horských vesnic, kam nevedou silnice. Boda boda vozí standardně jednoho pasažéra, ale za příplatek naloží až tři, případně prakticky libovolné zavazadlo, třeba rám postele, televizi nebo koš plný ryb.
Boda boda je ryze tanzanský výraz; svahilština jinak označuje motorku výrazem piki piki. Na venkově je základní sazba jízdného v přepočtu deset korun, na vetší vzdálenost dvacka. Pokud jedete do sousední vesnice a potřebujete překonat cestu třeba třiceti kilometrů, záleží výše účtu především na vyjednávací schopnosti zákazníka a jeho znalosti místních cen.
Vzhledem k obrovské nezaměstnanosti mladých lidí je boda boda jednou z nemnoha příležitostí, jak se uživit. Prohánět se na motorce ulicemi nebo krajinou navíc představuje současně výdělek i splnění klukovského snu. Popularitu boda boda ilustruje nejnovější hit Diamonda Platinumz, nejslavnějšího tanzanského zpěváka. „Budu tvůj boda boda / kamkoliv chceš, pojedu / Dám ti trochu dobré lásky / čeho se tak bojíš / budu chránit tvoje srdce“. Jako všechny tanzanské písně je i tahle ve skutečnosti o lásce. V záběrech klipu se – v naprostém rozporu s realitou – prohání boda Diamond s dívkou v odvážných šatech na offroadové čtyřkolce po plážích Zanzibaru.
Nezkušenost a horká krev řidičů je ovšem důvodem, proč někteří lidé volají boda boda neradi. Leckteří motorkáři se řítí se doslova šílenou rychlostí, neznají cestu a bloudí. Najdou se i tací, kteří nemají řidičák, a nemohou tak vyjet na hlavní silnici nebo kamkoliv, kde hrozí policejní hlídka.
Přestože autor tohoto textu jezdí boda boda často a rád, zažil dopravní nehodu pouze jednou. Neopatrný řidič vletěl před křižovatkou zezadu do tuk tuku. Přestože se nikomu nic nestalo, srotili se lidé a málem došlo ke rvačce. Dav nakonec rozhodnul, že bílý turista musí pokračovat v cestě, boda boda tedy odjede a tuk tuk si musí nechat promačkané plechy vyklepat sám.
Motorky, upravené pro náročné podmínky, se do Tanzanie dovážejí z Číny a Indie. Ocelové rámy chrání řidiče před nárazem, masivní nosiče a stupátka pro větší počet nohou umožňují vozit lidi a náklady. S cenou od dvaceti tisíc korun, jež představuje čtyři průměrné měsíční platy, však pro nezaměstnané kluky představují zcela nedostupný sen. Motorky tedy vlastní a pronajímají leasingové společnosti. Boda boda musí každý den zaplatit sto korun; po deseti měsících se stává sám majitelem. I přes riziko zničení při havárii je pronájem motorek výnosnou formou podnikání s ročním úrokem 60 %.
Práce boda boda také není bez rizika. Při běžné taxe deset korun za jízdu, vysoké ceně ropy a značnému množství řidičů je úkol vydělat každý den stovku pro majitele motorky náročný. Ani Tanzanii se nevyhnulo zdražování benzínu kvůli ruskému útoku na Ukrajinu. Řidiči opakovaně stávkují a žádají vládu o pomoc; zákazníci se hádají a nechtějí platit vyšší ceny, jenže motorkář pak prakticky vydělává už jen na benzín a nemá z čeho žít. I přes tyhle mrzutosti ale sen o vlastní motorce vzrušuje další a další teenagery, již doufají, že jednou budou taky boda boda.
