Most přes řeku Pangani. Afrika buduje chybějící dálnice a věří v pokrok

Tato pronáší energickým hlasem z tribuny postavené na fotbalovém hřišti prezidentka Tanzanie poté, co odhalila základní kámen. Její proslov poslouchají tisíce lidí z celého okresu. Školáky a studenty sem svezli autobusy, stejně jako zasloužilé členy a členky Revoluční strany CCM, jež drží veškerou moc v zemi už šest desetiletí.

O tom mostu se mluví pěknou řádku let. Před pěti roky jsem putoval do Pangani po prašné cestě plné kamení, výmolů a hlubokých vyjetých kolejí skoro tři hodiny. Začalo pršet a autobus zapadl do bahna. Do sandálů mi natekla smrdutá voda z kbelíků s rybami, které tím autobusem vezli. Říkali: „Však počkej, příští rok tu vláda postaví most, do města to do bude půlhodinka. Změní nám to život.“ Loni konečně vyasfaltovali prvních dvacet kilometrů silnice.

Cesta do krajského města je dlouhá jen padesát kilometrů, ale může trvat věčnost. Když neprší, vystoupím jak stařec, s vlasy šedivými od prachu, který nalétal do autobusu rozbitými okny. Oblečení můžu rovnou vyprat. Silnice je příšerná, a tak po ní jezdí autobusy, jež nemají co ztratit. Vyvrácené sedačky přivázané špagátem. Do uličky navařili trubky od lešení, aby podpíraly střechu, která tak unese koše s mangem, nábytek z těžkého dřeva a cokoliv dalšího, co si lidé přivážejí z města.

Mama Samia, jak jí celý národ důvěrně říká, kandiduje podruhé na hlavu státu. Důsledně objíždí všechny regiony a žádá o podporu voličů. Nemá žádného vyzyvatele, ale stejně je lepší nenechat nic náhodě. Do Pangani přivezla pětatřicet lodí jako dar pro rybáře a třicet motorek na podporu mladých, co nemají práci. Teď stojí na pódiu u řeky, všude kolem policie a vojsko se samopaly. Za ní z vody čouhají piloty mostu, který slíbili před volbami už dvakrát a zatím pořád nepostavili.

Most přes řeku Pangani je stavbou celonárodního významu. Nová dálnice má usnadnit cestu do sousední Keni a přivést rozvoj do odlehlých pobřežních vesnic. Hned za mostem se trasa zařezává do divočiny. Sekyrami a sochory tady kácejí stovky let staré baobaby a obří stromy manga, jejichž větve vytvářejí za slunečného dne pod rozložitými korunami příšeří. Řídce obydlená krajina tropických deštných lesů stále patří zvířatům stejně jako lidem, občas se sem zatoulá lev. Divočina pomalu mizí, jenže teď se zdá, že příroda je nezničitelná a život bez silnice příliš nepohodlný.

Afrika má ze všech kontinentů nejméně infrastruktury. Koloniální mocnosti silnice mezi městy nepotřebovaly: stačilo jim spojit doly, plantáže a přístavy, neboť jejich politikou bylo vytěžit přírodní bohatství, nikoliv zvyšovat životní úroveň afrických kmenů. Za šedesát let svobody postavila Tanzanie stovky kilometrů dálnic. Jde o ztuha, sami ovšem víme, jak se protahují stavby v Česku, a kolik miliard se přitom ztratí. Tanzanie má území větší než Německo a Francie dohromady, ekonomika je však oproti Francii třikrát slabší. K tomu pražící slunce a lijáky, jež sesouvají svahy.

Pokrok nezastavíš, říká se, a nejspíš je to pravda. Evropa to přehnala, kontinent se přelidnil, ztratili jsme přírodu. Afrika to sice viděla, ale zatím jde stejnou cestou. Málokomu je líto prastarých baobabů a stromů manga, jež musí padnout, a krajiny, v níž se tvoří jizvy, jež nepůjde zacelit. „Jaký tu byl klid!“ začínají někteří brblat. Před pár lety vedla jediná asfaltová silnice k přístavu. Cesty byly prašné a když zapršelo, lidé se bořili do bahna. Aut bylo málo, rychlá jízda nemožná, a na silnicích si hrály děti.

„Podnikání skomírá. Nejezdí k nám turisti. Všichni si stěžují,“ pochybuje kamarád Ally poté, co Mama Samia odjela a městečko se pomalu vrací k normálnímu životu. „Možná je problém v nás. Nemáme pěkný hotel ani plážový bar, staré domy se rozpadají. Aby se nedivili, až k nám po té dálnici nikdo nepřijede,“ kroutí hlavou. Něco na tom je, říkám si, a jsem vlastně rád, že stavba mostu přes řeku Pangani podle všeho ještě pár let potrvá.

Více informací:

Další články autora:

Opilí námořníci, svůdné servírky a kokosové pivo. Divoká krása afrického pobřeží

Příběhy nad šálkem kávy. Drby a fámy se v Africe šíří rychleji než internet

Má peníze, tak ať platí. Křivdy kolonizace Afriky stále tíží karmu Evropanů

Sparta nebo Simba? Afričané fandí fotbalu a obdivují české hráče

Čarodějové z Tangy: magie pomáhá v lásce, vyvolává však i rituální vraždy