Zrádci národa. Občanskou společnost v Gruzii trápí noční můra, aktivistům hrozí vězení

„… Takové útoky jsou teď běžné. Chtějí nás ocejchovat a zničit nám pověst. Několikrát jsme urgovali policii a všechny možné úřady, ale nikdo nic nevyšetřuje,“ říká lídryně jedné z nevládních organizací, citovaná ve zprávě gruzínského Centra sociální spravedlnosti, jejíž jméno je kvůli bezpečnosti utajeno.

Přestože na letišti v Kutaisi turisty stále vítají obří modré vlajky se žlutými hvězdami visící mezi gruzínskými prapory se svatojiřským křížem, atmosféra je na hony vzdálená roku 2024, kdy se země připravovala na vstup do Evropské unie. Komplexní statistika sice neexistuje, avšak z dostupných analýz lze odhadovat, že pod vládou jedné strany dosáhla Gruzie za pouhé dva roky likvidace zhruba dvou třetin nevládních organizací.

V říjnu 2024 Gruzínský sen zmanipuloval parlamentní volby a zajistil si další roky nerušeného vládnutí. Ještě než k tomu došlo, vypořádala se státostrana s možnými zárodky vzdoru. Zavedla zákon o zahraničních agentech podle ruského střihu, jenž paralyzoval činnost nevládních organizací a nezávislých médií. Ty se mohou buď registrovat a umožnit státním úřadům plně kontrolovat jejich práci, nebo riskovat milionové pokuty a až pět let kriminálu pro své statutární zástupce.

K lednu 2026 se zaregistrovalo jen 385 organizací, tedy asi desetina celkového počtu. Převážná část ukončila činnost nebo přešla do ilegality. „Označovat se za zahraničního agenta představuje stigma a vede k sociálnímu vyloučení. V nevládce zažíváte nevděk, máte podprůměrný plat, přitom stále toužíte měnit věci k lepšímu. Po letech poctivé práce vám vyhrožují vězením. Cítíte zášť. Nakonec vás donutí skončit,“ popisuje lídr jedné z postižených organizací, jenž si nepřeje být jmenován.

Zavádění ruského zákona doprovázela intenzivní diskreditační kampaň. Nenávist vůči „zahraničním agentům“ se zakořenila u úředníků a politiků od parlamentu až po nejmenší vesnice a nabývala podoby neustálých slovních útoků. Aktivisté se stávali terčem organizovaných urážek, obtěžování, zastrašování a pomluv na sociálních sítích. Mnozí zažili nelegální odposlechy, sledování a výhružné telefonáty rodinným příslušníkům. Někteří skončili zmlácení najatými tituškami.

Schválením zákona vlna nenávistných kampaní a fyzických útoků neskončila. Právě naopak. Přidaly se k ní právní a administrativní represe s cílem zablokovat financování. Přibyla trestní stíhání aktivistů a novinářů, zmrazování bankovních účtů, správní a soudní postihy účastníků protivládních protestů a vysoké pokuty. Podle studií Human Rights Watch a Centra sociální spravedlnosti přestaly fungovat asi dvě třetiny nevládních organizací. Centrum pro média, informace a sociální výzkum zdokumentovalo jen mezi loňským květnem a letošním dubnem 306 útoků na novináře.

„Třetina obyvatel je svými příjmy závislá na státu a Gruzínský sen je drží v šachu. Jsou to učitelé, lékaři, zaměstnanci státních podniků a přebujelých úřadů, a také penzisté. Vládě se daří udržovat stabilní ekonomiku. Gruzíni jsou sice chudí, ale ze strachu, aby nebylo hůř, raději mlčí. Zažili jsme divoké devadesátky s kolapsem ekonomiky, občanskou válkou, chaosem a panováním mafie. Pokud se nezhorší ekonomická situace, těžko se dočkáme jiné vlády,“ vyjadřuje skepsi jedna z předních gruzínských politoložek Kornely Kakachia, působící v Gruzínském institutu politiky.

K tomu se však neschyluje. Gruzínská ekonomika rostla od roku 2021 o více než devět procent ročně, což je výrazně nad evropským průměrem. Přispívá k tomu rekordní turistický ruch i příliv desetitisíců Rusů, Bělorusů a Ukrajinců v důsledku války v Ukrajině. Země těží také z obchodu s Ruskem včetně obcházení západních sankcí.

Přestože přetrvává vysoká nezaměstnanost mladých a značná příjmová nerovnost, naděje, že by Gruzíni brzy procitli ze své noční můry, prozatím nesvítá.

Více informací: