Tohle je Severní Korea uprostřed Gruzie. Co nemáme vědět o miliardách z těžby zlata

„Ať se tady řekne nebo stane cokoliv, nikdy to nepronikne za hranice okresu,“ dodává.

Ještě než jsme sjeli ze silnice k betonovému městu uprostřed zelených hor, otevřelo se před námi panorama hory odtěžené do podoby obřích kamenných schodů, nad nimiž se rozlévá odkaliště s jedovatě tyrkysovou vodou, zbarvenou těžkými kovy a vyplavenými minerály. Z druhé strany ční nad městem obří továrna na obohacení a zpracování rudy.

Lidé začali v Kazreti těžit zlato před šesti tisíci lety. V sedmdesátých letech dvacátého století zde Sovětský svaz vybudoval kosmopolitní průmyslové centrum, obývané různorodou komunitou dělníků a specialistů. Zašlou slávu dnes nepřipomíná vůbec nic. Na ulicích s rozpraskaným asfaltem pobíhají toulaví psi, na balkonech ověšených šňůrami se suší prádlo, za výlohami zaskládanými zbožím a polepenými reklamními plakáty se v suterénech skrývají koloniály.

Byty jsou v Kazreti levné a spolu se stabilním platem slibují doly v regionu, kde je nouze o zaměstnání, sociální jistotu. Kvalifikovaných míst je málo, práce je těžká a nebezpečná, ale pro mnoho lidí představuje lepší vyhlídku než zemědělství. „Kazreti se proměnilo v ghetto omezenců, jimž stačí trávit večery v hospodě, na nic neptají a nic nechtějí,“ popisuje Aziz. „Jejich osudy ovládá důl. Vytvořil stát ve státě, jehož jediným cílem je vydělat co nejvíc peněz,“ vysvětluje.

Pravěké pozůstatky Sakdrisi, nejstaršího zlatého dolu na světě, chránil stát až do roku 2012 jako kulturní památku. Pak přišla Rich Metals Group, vlastněná ruskými miliardáři. Další těžbě padla za oběť nejen archeologická lokalita. Krajina v okolí Kazreti je rozkutaná povrchovými doly, do úbočí se zařezávají jedovatá odkaliště chemické těžby, z horských hřebenů mizí lesy. Na bezpečnost práce ani dodržování ekologických norem se příliš nehledí a úřady těžaře nekontrolují. Výsledkem je zamoření řek i podzemní vody a kontaminace zemědělské půdy v úrodné nížině, jež doslova krmí celou zemi. Těžké kovy tak ohrožují zdraví milionů nic netušících obyvatel hlavního města Tbilisi i dalších více či méně vzdálených měst.

„Kazreti je zmenšeninou Gruzie. Ukazuje, jak dnes funguje celá naše země,“ říká Ketevan, působící v jedné z místních nevládních organizací. „Soukromý průmysl, zpravidla ruského původu, určuje pravidla hry. Vláda zavírá oči, protože ji zajímají jen peníze. Každý, kdo by chtěl klást nepříjemné otázky, se stane terčem výhružek z jedné i z druhé strany a může špatně skončit,“ varuje.

Situace se zostřila v roce 2024, kdy vládnoucí strana Gruzínský sen miliardáře a oligarchy Bidziny Ivanišviliho zmanipulovala parlamentní volby a zahájila tažení proti nezávislým mediím a nevládním organizacím. Zákon o zahraničních agentech, napsaný podle ruského vzoru, paralyzoval občanskou společnost a proměnil jakýkoliv pokus čelit rizikům těžby v doslova nebezpečnou práci. Situace je o to složitější, že zlaté doly se nacházejí v oblastech obývaných etnickými Ázerbájdžánci, kteří zpravidla neumí gruzínsky a úřady jejich problémy přehlížejí.

Transparency International upozorňuje, že desítky zaměstnanců Rich Metals Group – od řadových geologů a techniků až po nejvyšší manažery – pravidelně přispívají statisíce gruzínských lari na kampaně vládní strany. Tuto systematickou finanční podporu zaměstnanců velkých průmyslových podniků s vazbami na ruský kapitál označuje za nepřímý firemní sponzoring obcházející zákony.

„Není náhodou, že Gruzínský sen likviduje ekologické nevládní organizace. Drancování přírodních zdrojů a zastaralý průmysl jsou zdrojem příjmů státu i státostrany. Dokud se nepodaří obnovit demokracii, nedokážeme zastavit devastaci krajiny ani ochránit zdraví lidí,“ uzavírá Ketevan.

Více informací: