Článek
Zájmům zisků úzké skupiny podnikatelů, průmyslníků a na ně napojených politiků a jejich tlakům nebylo nikdy snadné čelit. Přesto se dlouho zdálo, že Česká republika se, byť pomalu, šourá kamsi kupředu. Současná vláda nás vrací o desítky let zpátky.
„Žádné ničení planety nevidím, nikdy v životě jsem neviděl a nemyslím, že nějaký vážný a rozumný člověk by to mohl říci,“ řekl v roce 2007 prezident Václav Klaus. V témže roce vydal knihu Modrá, nikoliv zelená planeta, a zahájil další kolo tažení proti ekologii, jež podle něj není vědou, ale ideologií.
V silně industrializovaném Československu a později v České republice se ochrana životního prostředí nestala prioritou vlastně nikdy, s výjimkou krátkého období na začátku devadesátých let, kdy byla společnost v šoku z devastace přírody socialistickou těžbou a průmyslem. Tehdy se podařilo napsat celou řadu nesmírně pokrokových zákonů, jako houby po dešti vyrůstaly občanské spolky, lidé se konečně mohli dostat k informacím a podílet se na rozhodování.
Jen co se občanská společnost oklepala z totality a ožila, přišly první pokusy ji znovu oklešťovat. V roce 1995 zařadila vláda Václava Klause Děti Země na seznam extremistických organizací sledovaných státem. Tehdy se projevila rozpolcenost české společnosti mezi pragmatismem a hodnotami, jež přetrvává dodnes. Zatímco hlavní proud ovládla klausovská doktrína, že problémy vyřeší volný trh a na ekologii si musíme nejprve vydělat, Václav Havel varoval před mafiánským kapitalismem a ekologických aktivistů se zastával. „Považuji za strašlivou chybu, když se z ekologů dělá jakýsi nepřítel lidstva. Různé ty posměšky na téma zelených fanatiků nebo ekoteroristů, to považuji za projev fatální slepoty. Jsou to často lidé, kteří varují před reálným nebezpečím a zachraňují hodnoty, které jsou pro budoucnost lidstva naprosto zásadní,“ řekl tehdy Havel.
Zatímco v západní Evropě se stále více prosazovaly myšlenky udržitelného rozvoje, ochrana klimatu a vědomí odpovědnosti vůči příštím generacím, útoky českých politiků na obránce životního prostředí nikdy neutichly. „Jako prezident udělám vše pro to, aby zločiny ekologických nebo zelených fanatiků dále nepokračovaly,“ vyjádřil se v roce 2014 prezident Miloš Zeman.
V poslední dekádě roste vliv oligarchů a mocných korporací. Přibývá vlád, jež se chovají, jako by trojí planetární krize neexistovala. Kruh se téměř uzavírá: s nástupem Motoristů sobě do vlády se do nejvyšší politiky vrací nejen slovník Václava Klause o „zeleném extremismu“, ale i představa, že regulace především překážejí průmyslu.
Češi mají k ochraně přírody tradičně pozitivní vztah. Jenže dojde-li na energetiku, automobilový průmysl nebo zdražování, podpora systémových změn slábne. Politici navíc udělali z ochrany přírody trvalou součást ideologického boje. Při vzniku Arniky jsem doufal, že za pětadvacet let bude Česko mnohem dál. Že se vrátí mezi světovou technologickou špičku a díky zkušenosti s pustošením přírody, jíž prošlo, se stane lídrem v ochraně životního prostředí. Země se však spolehla na levnou energii, uhlí a status montovny Evropy. Získala ekonomickou stabilitu, ale promarnila čas na reformy.
Jak může vypadat Česko v roce 2100, ukazuje nová studie CzechGlobe. Nepředpovídá budoucnost, ale nabízí čtyři scénáře – od společnosti hledající rovnováhu mezi kvalitou života, technologiemi a přírodou až po svět rostoucích konfliktů, nerovností a tlaku na ekonomický růst. Připomíná, že budoucnost není daná a záleží na rozhodnutích, jež činíme dnes. Arnika bude stále při tom. A nadále bude usilovat o to, abychom mohli předat planetu příštím generacím bez hanby a aby na ní zůstalo místo jak pro důstojný život lidí, tak pro divokou přírodu.
Autor je jedním ze zakladatelů organizace Arnika.
Více informací:
- Od Dětí Země odešla skupina aktivistů a založila sdružení Arnika (Jakub Kašpar, Ekolist, 8. 10. 2001)
- Miroslav Patrik: Třicet let se Zelenou perlou – od Václava Klause k Petru Macinkovi (Miroslav Patrik, Ekolist, 27. 6. 2026)
- Rozhovor Václava Havla pro Lidové noviny, září 1996. Citováno též v knize Hany Librové Vlažní a váhaví: Kapitoly o ekologickém luxusu (Doplněk, 2003)
- Česká veřejnost o globálních problémech – srpen 2025 (CVVM)
- Nejvíce antiekologický výrok loni pronesl předseda strany Motoristé sobě Macinka (ČTK, 27. 6. 2025)
- Kde mohlo být Česko dnes? Alternativní historii nelze spočítat, studie a expertní modely ale ukazují, v čem mohlo být Česko dál, kdyby vlády od roku 2001 důsledněji spojovaly ekonomický rozvoj s ochranou životního prostředí a kvalitou života. 1. Čistší a odolnější energetika. Dřívější investice do úspor a obnovitelných zdrojů mohly snížit naši mimořádně vysokou energetickou a fosilní závislost a připravit Česko lépe i na energetickou krizi roku 2022; modely SEEPIA ukazují, že dekarbonizace je slučitelná s bezpečností dodávek a nemusí mít negativní ekonomické dopady. 2. Modernější ekonomika. Včasná zelená transformace mohla urychlit přechod od energeticky náročné výroby k inovacím a vyšší přidané hodnotě; SEEPIA ukazuje, že vhodně nastavená klimatická transformace může podpořit HDP i zaměstnanost. 3. Zdravější populace. Rychlejší modernizace energetiky, vytápění, průmyslu a dopravy mohla snížit zdravotní zátěž způsobenou znečištěním ovzduší; OECD spojuje expozici jemným prachovým částicím v Česku s tisíci předčasných úmrtí ročně. 4. Odolnější lesy a krajina. Dřívější přechod od monokultur k druhově a věkově pestřejším lesům mohl zmírnit škody způsobené suchem a klimatickými extrémy; výzkum VÚLHM potvrzuje vyšší stabilitu smíšených porostů, zatímco EEA upozorňuje na pokračující degradaci půdy a úbytek biodiverzity v české krajině. 5. Udržitelnější doprava a příjemnější města. Dlouhodobější investice do železnice, veřejné, pěší a cyklistické dopravy mohly snížit závislost na autech, emise i hluk a zlepšit veřejný prostor; právě přesun dopravy ze silnic na železnici a veřejnou dopravu doporučuje Česku OECD. 6. Silnější práva veřejnosti. Důslednější ochrana práva na informace a účast na rozhodování mohla posílit transparentnost a schopnost zohledňovat dopady rozhodnutí na zdraví, přírodu a příští generace – ochrana životního prostředí by tak byla nejen otázkou technologií, ale i kvality demokracie. Česko by ani tak neuniklo klimatické změně či hospodářským krizím. Mohlo jim však čelit jako energeticky úspornější, zdravější a odolnější země s modernější ekonomikou a krajinou lépe připravenou na změnu klimatu.
- Jak bude Česká republika vypadat za několik desetiletí? Budeme žít ve společnosti založené na spolupráci a důvěře, nebo naopak v prostředí rostoucích konfliktů, technologických nerovností či tlaku na ekonomický růst? Scénáře budoucího socioekonomického vývoje pro Českou republiku do roku 2100 představují čtyři možné podoby budoucnosti, které mají pomoci lépe přemýšlet o dlouhodobých důsledcích dnešních rozhodnutí. Jak může vypadat Česko v roce 2100? (CzechGlobe – Ústav výzkumu globální změny AV ČR, 7. 9. 2026)
