OSN vypíná eskalátory. Spolu s nimi může zhasnout i naše právo bránit přírodu

Lidé se obávají poškození přírody, podezírají vládu z korupce a žádají ji, aby projekt zastavila. Demonstrace následovala po shromáždění přímo na místě stavby, kde se desítky lidí snažily zabránit instalaci ostnatého drátu blokujícího přístup na pláž. Soukromá ochranka tyto lidi napadla a několik jich zranila.

Ve Švýcarsku tou dobou probíhá konference signatářských států Aarhuské úmluvy, přezdívané „úmluva o environmentální demokracii“. Její limity výmluvně ilustrují informační tabule umístěné v Paláci národů před každým z vypnutých eskalátorů: „V reakci na pokračující krizi likvidity běžného rozpočtu OSN jsme museli omezit provoz. Omlouváme se za nepohodlí.“

S příchodem Donalda Trumpa Spojené státy drasticky omezily své příspěvky a světová organizace začíná krachovat. Ostatní státy světa z různých důvodů nejsou schopny výpadky rozpočtu pokrýt – a mnohým nefunkční OSN vyhovuje. Úmluva, jež má chránit obránce životního prostředí před zvůlí investorů, zkažeností politiků a lhostejností úředníků, pociťuje nedostatek peněz bolestně. Vedle vypnutých eskalátorů je jedním z okamžitých důsledků úspor zrušení online setkání, což má ušetřit platy tlumočníků. Kdo chce ovlivnit, co se domlouvá v OSN, musí přijet do Ženevy – nebo má smůlu.

Financování Aarhuské úmluvy je dobrovolné. Letos zatím z osmačtyřiceti signatářů poslalo slíbené příspěvky jen dvacet států. Ázerbájdžán a Řecko nepřevedly žádné peníze od roku 2018, řada zemí platí jen symbolických tisíc dolarů ročně. Státy tak na zabezpečení jedné úmluvy OSN dluží miliony dolarů, které chybí. Oslabená instituce pak čelí stále silnějším útokům vlád, jimž se ochrana lidských práv moc nehodí.

Ještě před čtyřmi lety se zdálo, že autoritářské režimy jsou v menšině. Bělorusko, usvědčené tehdy z pronásledování lidí, protestujících proti stavbě jaderné elektrárny Astravec ruským Rosatomem, po diplomatických hádkách od Aarhuské úmluvy raději odstoupilo. Dnes vede Výbor pro kontrolu plnění Úmluvy řízení s jednadvaceti státy. Zatímco u zemí jako Turkmenistán nebo Kazachstán to nikoho nepřekvapí, porušování environmentálních práv svých obyvatel se dopouštějí stále častěji také státy EU. Pomineme-li Bělorusko, označované za poslední diktaturu Evropy, nejhorší útoky proti Aarhuské úmluvě za celou její bezmála třicetiletou historii spustila Evropská unie spolu s Velkou Británií.

Případ Evropské unie z roku 2015 začal poskytnutím státní podpory pro výstavbu britské jaderné elektrárny Hinkley Point C. Ukázalo se, že Evropská unie nedává veřejnosti dostatečný přístup ke spravedlnosti, když neumožňuje žalovat u evropských soudů svá institucionální rozhodnutí. Velkou Británii pak výbor kritizuje za to, že obyvatelé nemají možnost připomínkovat návrhy zákonů, vznikajících v důsledku brexitu v roce 2016, jež přitom mají často výrazný dopad na životní prostředí. Jak Evropská unie, tak Velká Británie odmítají uznat závěry Výboru a od roku 2021 fakticky blokují zasedání Aarhuské úmluvy. Špatné příklady přitahují, a tak se i další státy snaží vyhnout mezinárodním pravidlům, a dožadují se výjimek.

„V době, kdy svět čelí trojité planetární krizi, nemůžeme nechat vlády utrápit nedostatkem peněz jedinou mezinárodní úmluvu, jež garantuje environmentální spravedlnost,“ říká Atracta Uí Bhroin ze sítě nevládních organizací Aarhus ECO Forum, která na jednání Aarhuské úmluvy zastupuje hlas veřejnosti. Z obřích oken Paláce národů přitom hledí přes Ženevské jezero na zasněžené vrcholky Alp. „Pokud zkolabuje globální řád, prohrajeme všichni. Každého z nás poškozuje zhoršování životního prostředí. Zatím máme nástroje, kterými se můžeme bránit. Pokud státy nebudou respektovat mezinárodní právo a nic se jim nestane, celý systém se zhroutí,“ dodává.

Více informací: