Greta měla pravdu, ale zapomeňte na klima. Čelíme trojité planetární krizi

„A všechno, o čem dokážete mluvit, jsou peníze a pohádky o věčném ekonomickém růstu. Jak se opovažujete!“ zahřímala v roce 2019 na zasedání OSN tehdy šestnáctiletá švédská aktivistka Greta Thunberg (1). Od té doby uplynulo pouhých pět a už jen sedm procent obyvatel Česka nevěří, že klimatická hrozba skutečně existuje (2). Svět se však dostal do ještě horších problémů.

„Čelíme trojité planetární krizi. Klimatické nouzi, jež zabíjí a vysídluje stále více lidí. Degradaci ekosystémů, jež eskaluje ztrátu biologické rozmanitosti a ohrožuje blahobyt tří miliard lidí. A přílivu znečištění a odpadu, jenž stojí ročně devět milionů životů. Musíme ukončit nesmyslnou a sebevražednou válku proti přírodě,“ vyzývá generální tajemník OSN Antonio Guterres (3).

Podle nejnovější zprávy OSN existuje šestašedesátiprocentní pravděpodobnost, že se nepodaří naplnit závazek Pařížské úmluvy. Země překročí hranici oteplení o 1,5 °C oproti předprůmyslové době už do pěti let. Nepředvídatelné výkyvy počasí, dlouhá sucha střídaná povodněmi, požáry a bouře, budou zřejmě stále častější a extrémnější (4).

Lidé každoročně vyrobí 430 milionů tun plastů, což by se váhou vyrovnalo třiačtyřiceti tisícům Eiffelových věží. Dvě třetiny z toho jsou jednorázové výrobky nebo předměty s krátkou životností, jež se téměř okamžitě stávají odpadem a často končí v oceánech (5). Mořští ptáci si je pletou s potravou, devět z deseti jich má plasty ucpaný žaludek a trpí hladem. Ryby, tuleni a želvy se zaplétají do igelitových pytlíků a mnohdy se jimi zadusí. Z těl rostlin, ptáků, ryb i savců se plasty dostávají do lidské potravy (6). Lékaři dnes běžně nacházejí mikroplasty v mateřském mléce a děsí se vážných zdravotních dopadů na lidskou genetiku a vývoj mozku (7).

Navzdory technologiím, jež má lidstvo k dispozici, můžeme jen odhadovat rozmanitost života na Zemi. Vědci nejčastěji uvádějí existenci 8,7 milionu druhů rostlin a živočichů. S jistotou však víme, že tempo vymírání se oproti době před šedesáti lety zvýšilo tisícinásobně. Každý rok ze Země nenávratně zmizí deset tisíc druhů organismů – některé ještě dříve, než jsme je vůbec stihli poznat. Lidé kácejí a vypalují lesy, rozšiřují pastviny, zastavují půdu městy, továrnami a sklady, rozřezávají krajinu dálnicemi. Na divokou přírodu zbývá stále méně prostoru. Početnost populací živočichů klesla za posledních padesát let o 69 %. Vymřením je dnes ohrožen milion druhů (8).

Tři planetární krize se vzájemně propojují a násobí. Podle vědců má naše Země devět mezí. Pokud je překročíme, nebude cesty zpět, ekosystém se zhroutí a život, jak jej známe dnes, již nebude možný. V roce 2023 lidstvo šest mezí překročilo (9). Krizi eskaluje rozvoj technologií, jako je umělá inteligence, soupeření o přírodní zdroje, prohlubování nerovnosti a pokles důvěry v instituce (10).

Kolapsu se stále ještě můžeme vyhnout, času ale moc nezbývá. Pařížská úmluva ukázala limity mezinárodního úsilí. Podařilo se sice shodnout na globálních cílech, avšak dojde-li na závazky jednotlivých zemí a jejich dodržení, odhodlání se drolí a odpovědnost rozmělňuje. Dohodu o ochraně přírody se podařilo vyjednat teprve před dvěma lety, vznik globální úmluvy o plastech podkopávají ropné korporace, jež po ústupu benzinových motorů vidí plasty jako nový zdroj zisků (11).

Jen technická opatření však k záchraně planety nemusí stačit. Lidská populace se neustále zvětšuje, globální ekonomika je přitom založená na víře v neomezený ekonomický růst. Průměrný Američan vlastní tři sta tisíc věcí, z nichž většinu používá velmi málo nebo vůbec (12). Naději tak představuje dobrovolné omezení konzumu a obnovení vztahu s přírodou. „Pro přežití naší planety jsou zásadní moudrost, odolnost a odhodlání domorodých komunit po celém světě,“ říká Antonio Guterres (13).

Více informací: