Noční můra v Gruzii začíná: lidé se nechali postrašit a zvolili menší zlo

Státostrana Gruzínský sen právě vyhrála další, v pořadí čtvrté volby. Opozice odmítla porážku coby výsledek podfuku a prezidentka prohlásila, že Gruzie se právě stala obětí ruské zvláštní operace (1).

Poklidný průběh hlasování nicméně překvapil. Někteří předpovídali násilnosti kolem volebních místností, manipulace s urnami a odhánění pozorovatelů, falešné volební lístky či padělání protokolů. K tak očividným podvodům však nedošlo. O výsledku voleb se totiž rozhodovalo dávno před koncem října, kdy se lidé vydali odevzdat svůj hlas. Gruzínský sen po léta spřádal své sítě a zaplétal do nich celou zemi. Ovládl média, úřady, školy, nemocnice a státní podniky, nabízel cukr a mával bičem. Alespoň někteří lidé měli mizerně placenou práci a jejich děti mohly jakž takž studovat. Televize je strašila, o co hůř se jim povede, pokud se změní vláda. Ta navíc slibovala „uchránit tradiční gruzínské hodnoty“. Mnohým to stačilo – a byli za to rádi. Těm ostatním vyhrožovali, že je vyhodí z práce (2).

Gruzínský sen – to je Rusko a Putin, opozice – cesta demokracie a svobody. Při pohledu ze středu Evropy je lákavé vnímat gruzínskou politiku jako boj dobra se zlem. Jenže každý politik má svou minulost a nelze přehlížet míru znechucení, jakou může vyvolat. Mnozí lidé nikdy neodpustí politikům, jež vynesl k moci boj někdejšího prezidenta Michaila Saakašviliho proti korupci, načež začali brzy sami rozkrádat stát, zabavovat majetky úspěšným podnikatelům a ožebračovat národ (3).

Ulice gruzínských měst jsou dosud plné volebních billboardů. Z modrého pozadí září žluté hvězdy a barevná kombinace připomínající jak vlajku Evropské unie, tak Ukrajiny, se snaží voliče přesvědčit o cestě do Evropy a podpoře napadené země. Fotografie na billboardech ale nesou jiné poselství. Jsou na nich rozstřílené kostely, vybombardované školy a stržené mosty v Ukrajině trpící válkou vedle opravených budov, nových silnic a kvetoucích parků Gruzie. „Opravdu chcete, abychom takhle dopadli? Volte Gruzínský sen.“

„Samozřejmě, že chceme do Evropy. Nepotřebujeme tady ale žádné LGBT. Do Evropské unie musíme vstoupit s hrdostí a nenechat si vnutit západní dekadenci. Gruzínští muži nejsou žádní gayové, vždyť po nás šílely ženy po celém Sovětském svazu,“ shrnuje jeden z motivů voličů taxikář Guran v Batumi.

Gruzie není Rusko, a tak Gruzínský sen zvítězil s „jen“ čtyřiapadesáti procenty. Podle odhadů mohla být zfalšovaná možná čtvrtina hlasů (4), ale většinu z nich lidé odevzdali sami – ze svobodné vůle, pod vlivem falešných zpráv, ze strachu či pod nátlakem. Už pár dní po volbách se objevují detaily o podvodech: dvojitých registracích spolehlivých straníků, označování volebních lístků a tajných call centrech. Gruzínský sen najal šest tisíc lidí, aby obvolávali voliče a napomínali je, komu dát hlas (5). Koho nepostrašila hrozba války s Ruskem ani morálního rozvratu, toho vyděsil Velký bratr. U mnohých převládly obavy z příchodu zdiskreditované opozice k moci, a volili menší zlo.

Hned druhý den po volbách se ve Tbilisi schází první velká demonstrace. „Všichni jsme v šoku. Nevěřili jsme, že by Gruzínský sen mohl opravdu vyhrát, že lidi uvěří lžím, že se podaří zfalšovat výsledky,“ říká studentka Ana, jež přišla před budovu Parlamentu zahalená do gruzínské vlajky. Jenže nacionalismus, populismus a ruské manipulační kampaně už zamíchaly s politickými kartami v tolika zemích světa, že bylo spíš těžké uvěřit, že Gruzie se takovému vývoji vyhne.

Gruzínský sen se tak pomalu mění v noční můru. Zemi nejspíš čekají dlouhé měsíce demonstrací, vláda bude utahovat šrouby a pronásledovat nezávislá média, politickou opozici a občanské organizace, cesta do Evropy se zavře. „Dokud se nám nepodaří přervat pupeční šňůru s Ruskem, naši zemi nic dobrého nečeká. A tenhle proces bude ještě bolet,“ říká odhodlaně Ana.

Psáno 4. listopadu 2024

Další čtení od stejného autora:

Drama v Gruzii: občané chtějí do Evropy, vláda je stahuje k Rusku

Tbilisi bez oken

Po žebrotě na léky a na pánvičku

Více informací: